Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 9, č. 2/2008 | smn.sk
Datum napsání:
06.02.2008
Bojovat dobrý boj - řešit problém proměny
Nesmírně mnoho filmů od válečných přes vědeckofantastické filmy - dokonce po romantické komedie se soustřeďuje na téma kladných hrdinů, kteří stojí proti záporným hrdinům. Možná i svatý Pavel na to myslel, když psal list Římanům. Zvlášť v 8. kapitole listu předkládá scénář dobrého a špatného hrdiny. Dobrý člověk je ten, který žije „podle Ducha“, přičemž špatný člověk žije „podle těla“. Podle Pavla se budeme chovat jedním způsobem, žijeme-li v Duchu, a budeme se chovat jinak, žijeme-li v těle. První způsob vede ke zbožnosti a druhý k hříchu.
Každý den zakoušíme zápas mezi dobrem a zlem anebo slovy svatého Pavla zápas mezi tělem a duchem. Tento boj vystupuje do popředí zvláště v postním období. Výzva postit se, modlit se a dávat almužny nás volá, abychom „svým přemáháním krotili svou pýchu“ (postní preface III). Musíme se rozhodnout, jak na ni zareagujeme. A v průběhu postního období si postupně uvědomíme, že skutečným bojištěm není naše tělo - to, co jíme, anebo o kolik více času věnujeme modlitbě. Skutečným bojištěm je naše smýšlení: naše postoje a chovávání k Bohu a lidem. Podívejme se tedy na zápas, který se odehrává v naší mysli. Podívejme se na strategie, které nám pomohou tento boj vyhrát, abychom o Velikonoční neděli byli blíž u Ježíše a abychom byli naplnění jeho láskou a milostí.
Skutečné bojiště
Začněme trochu zjednodušeně, ale velmi prospěšně. Podívejme se na svůj vnitřní život. Každý z nás má mnohé úžasné a cenné charakterové vlastnosti, ctnosti a talenty. To všechno jsou dary, které nám dal Bůh. Jsou to dary, které jsme léty rozvinuli a posílili. Mezi takovéto vlastnosti patří štědrost, laskavost, upřímnost, láska, milosrdenství a usilovnost. Bůh chce tyto ctnosti a dary naplnit svou milostí, aby byly užitečné pro budování jeho církve a aby sloužily společnému dobru. Na druhé straně máme zároveň i touhy, návyky a sklony, které Boha urážejí a škodí nám i našim bližním. Mezi hříšné sklony patří lakomství, sobectví, závist, žádostivost a podvádění. I ty sklony jsme podobně jako svoje dary „rozvíjeli“ - a mají na nás jistý vliv. Odvádějí nás od Pána a plnění jeho vůle.
V mysli tedy prožíváme zápas mezi tužbou žít podle Ducha a tužbou zalíbit se sobě samým a zanedbávat Boha a lidi. Ale to není všechno. Žije v nás i Duch svatý - a on není nečinný. Vždy se nám snaží povědět, jak moc nás Bůh miluje a jak moc nás požehnal. Neustále se snaží usměrňovat naše činy a pomáhá nám vytvářet si správný vztah k lidem okolo nás. Velmi rád nás utěšuje, jsme-li skleslí, a povzbuzuje nás, když se nám daří. Stále nám nabízí podíl na Boží lásce, milosrdenství a moudrosti. Ale v zápase o naše smýšlení je přítomný ještě jeden „hráč“: ďábel.
Je vždy blízko nás - ne v nás! - a posílá nám jedno pokušení za druhým. Neustále nám našeptává lži a polopravdy. Hází na nás „ohnivé střely“ (Ef 6, 16). Pokouší se nás přesvědčit, že máme právo na vše, co chceme. A celkem se mu to daří! Samozřejmě ve skutečnosti není tak jednoduché rozlišovat svoje myšlenky - odkud přicházejí, proč se rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme, atd. Jsme příliš složití pro takovýto zjednodušený přístup. Ale mnozí svatí pokládali základní metody rozlišování za velmi užitečné, neboť jim pomáhaly řídit jejich vnitřní život tak, že mohli nadále následovat Ježíše a růst ve svatosti.
Nesmírně mnoho filmů od válečných přes vědeckofantastické filmy - dokonce po romantické komedie se soustřeďuje na téma kladných hrdinů, kteří stojí proti záporným hrdinům. Možná i svatý Pavel na to myslel, když psal list Římanům. Zvlášť v 8. kapitole listu předkládá scénář dobrého a špatného hrdiny. Dobrý člověk je ten, který žije „podle Ducha“, přičemž špatný člověk žije „podle těla“. Podle Pavla se budeme chovat jedním způsobem, žijeme-li v Duchu, a budeme se chovat jinak, žijeme-li v těle. První způsob vede ke zbožnosti a druhý k hříchu.
Každý den zakoušíme zápas mezi dobrem a zlem anebo slovy svatého Pavla zápas mezi tělem a duchem. Tento boj vystupuje do popředí zvláště v postním období. Výzva postit se, modlit se a dávat almužny nás volá, abychom „svým přemáháním krotili svou pýchu“ (postní preface III). Musíme se rozhodnout, jak na ni zareagujeme. A v průběhu postního období si postupně uvědomíme, že skutečným bojištěm není naše tělo - to, co jíme, anebo o kolik více času věnujeme modlitbě. Skutečným bojištěm je naše smýšlení: naše postoje a chovávání k Bohu a lidem. Podívejme se tedy na zápas, který se odehrává v naší mysli. Podívejme se na strategie, které nám pomohou tento boj vyhrát, abychom o Velikonoční neděli byli blíž u Ježíše a abychom byli naplnění jeho láskou a milostí.
Skutečné bojiště
Začněme trochu zjednodušeně, ale velmi prospěšně. Podívejme se na svůj vnitřní život. Každý z nás má mnohé úžasné a cenné charakterové vlastnosti, ctnosti a talenty. To všechno jsou dary, které nám dal Bůh. Jsou to dary, které jsme léty rozvinuli a posílili. Mezi takovéto vlastnosti patří štědrost, laskavost, upřímnost, láska, milosrdenství a usilovnost. Bůh chce tyto ctnosti a dary naplnit svou milostí, aby byly užitečné pro budování jeho církve a aby sloužily společnému dobru. Na druhé straně máme zároveň i touhy, návyky a sklony, které Boha urážejí a škodí nám i našim bližním. Mezi hříšné sklony patří lakomství, sobectví, závist, žádostivost a podvádění. I ty sklony jsme podobně jako svoje dary „rozvíjeli“ - a mají na nás jistý vliv. Odvádějí nás od Pána a plnění jeho vůle.
V mysli tedy prožíváme zápas mezi tužbou žít podle Ducha a tužbou zalíbit se sobě samým a zanedbávat Boha a lidi. Ale to není všechno. Žije v nás i Duch svatý - a on není nečinný. Vždy se nám snaží povědět, jak moc nás Bůh miluje a jak moc nás požehnal. Neustále se snaží usměrňovat naše činy a pomáhá nám vytvářet si správný vztah k lidem okolo nás. Velmi rád nás utěšuje, jsme-li skleslí, a povzbuzuje nás, když se nám daří. Stále nám nabízí podíl na Boží lásce, milosrdenství a moudrosti. Ale v zápase o naše smýšlení je přítomný ještě jeden „hráč“: ďábel.
Je vždy blízko nás - ne v nás! - a posílá nám jedno pokušení za druhým. Neustále nám našeptává lži a polopravdy. Hází na nás „ohnivé střely“ (Ef 6, 16). Pokouší se nás přesvědčit, že máme právo na vše, co chceme. A celkem se mu to daří! Samozřejmě ve skutečnosti není tak jednoduché rozlišovat svoje myšlenky - odkud přicházejí, proč se rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme, atd. Jsme příliš složití pro takovýto zjednodušený přístup. Ale mnozí svatí pokládali základní metody rozlišování za velmi užitečné, neboť jim pomáhaly řídit jejich vnitřní život tak, že mohli nadále následovat Ježíše a růst ve svatosti.
Případová studie: Apoštol Petr
Podívejme se na příběh z evangelií, kde vidíme všechny tyto prvky, jak působí v jednom člověku. Podívejme se na svatého Petra. Je to jedna z nejoblíbenějších postav Nového zákona. Možná proto, že se velmi lehce ztotožníme nejen s jeho chybami, ale i s jeho touhou zalíbit se Pánu. Ježíš se při jedné příležitosti zeptal svých učedníků: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr hned odpovídal: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Ježíš blahoslavil Petra a řekl mu: „Nezjevilo ti to tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“ Nazval ho „skálou“ své církve a slíbil mu klíče od nebeského království. Představte si, jak dobře se musel Petr cítit, když to slyšel!
Ale zanedlouho Ježíš řekl Dvanácti, že jde do Jeruzaléma, kde ho náboženští představitelé Izraele zabijí. Tato zpráva Petra rozčílila a pobouřila. Opět horlivě odpovídal: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Jaká to věrnost! Jaká to odevzdanost! Ale co mu Ježíš řekl? „Jdi mi z cesty, satane!“ (Mt 16, 13-23). Jaká nečekaná odpověď na Petrovy dobré úmysly! Co se tu stalo? V obou případech k těmto závěrům přišel Petrův rozum. Dělal to s dobrým úmyslem. A ta slova dokonce vyslovil. Ale Ježíš mu řekl, že jedna odpověď pocházela od Boha a ta druhá od ďábla. Je jasné, že se Petr musel naučit rozlišovat svoje myšlenky a podněty.
A tak funguje i náš rozum. Jednou můžeme vyjadřovat Boží lásku a názory a hned potom můžeme hovořit pod ďáblovým vlivem. A v obou případech myslíme a mluvíme my! Znamená to, že jsme odsouzení na život v náhodě a nikdy nebudeme vědět, zda určitá myšlenka pochází z naší hlavy, z Božího zjevení anebo ďáblova pokušení? Samozřejmě, že ne! Uvedený příběh představuje jen jeden krok na Petrově cestě. Časem se naučil rozlišovat, co se děje v jeho hlavě. Léty se zvětšovala jeho víra a stále víc se odevzdával Pánu. I ze svých úspěchů a selhání se mnoho naučil. To mu pomohlo ovládnout svoje impulzívní a prudké sklony. Petr nikdy nepřestal obnovovat svoje smýšlení až do posledního dne, kdy pokorně odevzdal svůj život Pánu.
Tajemství Boží lásky
Snad nás povzbudí, když se dozvíme, že zápasíme-li o svoje smýšlení, působí přitom i duchovní princip. Když se chceme připodobnit Ježíšovi, on sám v nás bude působit, a to v míře, která nesmírně převyšuje naše lidské úsilí. Jednou se jistý člověk učil hrát golf. Instruktor na kterési hodině změnil jen dvě věci při odpálení míčku: způsob, jakým držel golfovou hůl, a jeho postoj. Potom natočil na video nové odpálení. K žákovu překvapení mu ty dvě změny nejenže pomohly zlepšit se, ale odstranily i tři další chyby - bez toho, aby o tom člověk věděl.
To se stalo Petrovi po vzpomínaném konfliktu (a mnoha jiných) a to se může stát i nám. Možná si myslíme, že „jen“ chodíme na mši svatou a modlíme se po svatém přijímání. Možná si jen myslíme, že společná modlitba růžence v rodině pomohla naučit děti něco o modlitbě. Ale je pravda, že když takto vyhledáváme Pána, on napravuje i naše nedostatky a podporuje naše ctnosti - a často si to ani neuvědomujeme, dokud si nevšimneme změny ve svém smýšlení a chování. Toto je tajemství Boží lásky: Když uděláme pár malých kroků k Ježíšovi, on učiní obrovský krok k nám. A výsledkem je vždycky větší pokoj, hlubší moudrost a jasnější smýšlení. On dělá „neskonale víc, než prosíme anebo chápeme“ (Ef 3, 20).
Náročné… ale ne nemožné
Když Pavel řekl Římanům, aby žili v Duchu, myslel tím, aby používali svou lidskou sílu a Boží milost, a tak „odložili“ staré, hříšné smýšlení, které se protiví Bohu, a „oblékli si“ nové smýšlení, které připodobňuje Ježíšovi. To je i naším cílem. Náš rozum je jeden z nejcennějších darů, které nám Bůh dal. Je to největší pomocník, kterého máme, aby nám pomohl kráčet blíž k Bohu. Ale je ironií, že náš rozum dokáže být i naším nejhorším nepřítelem. Petr nakonec zjistil, proč jedna odpověď pocházela od Boha a druhá ne. Naučil se rozlišovat Boží vůli.
Postupně se jeho smýšlení obnovilo. Pro Petra bylo náročné nechat se proměnit silou Ducha svatého. A je to náročné i pro nás. Ale náročné neznamená nemožné. Učit se žít v Duchu je záležitost milosti a modlitby. Je to záležitost zkoušení – děláme chyby, ale něco se nám i podaří. Vyžaduje si to čas, ale přijde to. Je to slib, na který se můžeme spolehnout, protože ho dal sám Ježíš (Jan 14, 17. 25; 16, 12). Když v tomto postním období přijmete výzvu obnovit svoje smýšlení, připomeňte si, jak Pavel uzavřel svou výzvu žít podle Ducha. Řekl Římanům, že jsou syny a dcerami Boha. A co je ještě důležitější, řekl jim, že Duch svatý je s nimi a v nich. Modlí se: „Abba, Otče“!, a dosvědčuje, že jsou Božími dětmi (Řím 8, 15). Co by nás mohlo ujistit více než tato slova?
Podívejme se na příběh z evangelií, kde vidíme všechny tyto prvky, jak působí v jednom člověku. Podívejme se na svatého Petra. Je to jedna z nejoblíbenějších postav Nového zákona. Možná proto, že se velmi lehce ztotožníme nejen s jeho chybami, ale i s jeho touhou zalíbit se Pánu. Ježíš se při jedné příležitosti zeptal svých učedníků: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr hned odpovídal: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Ježíš blahoslavil Petra a řekl mu: „Nezjevilo ti to tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“ Nazval ho „skálou“ své církve a slíbil mu klíče od nebeského království. Představte si, jak dobře se musel Petr cítit, když to slyšel!
Ale zanedlouho Ježíš řekl Dvanácti, že jde do Jeruzaléma, kde ho náboženští představitelé Izraele zabijí. Tato zpráva Petra rozčílila a pobouřila. Opět horlivě odpovídal: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Jaká to věrnost! Jaká to odevzdanost! Ale co mu Ježíš řekl? „Jdi mi z cesty, satane!“ (Mt 16, 13-23). Jaká nečekaná odpověď na Petrovy dobré úmysly! Co se tu stalo? V obou případech k těmto závěrům přišel Petrův rozum. Dělal to s dobrým úmyslem. A ta slova dokonce vyslovil. Ale Ježíš mu řekl, že jedna odpověď pocházela od Boha a ta druhá od ďábla. Je jasné, že se Petr musel naučit rozlišovat svoje myšlenky a podněty.
A tak funguje i náš rozum. Jednou můžeme vyjadřovat Boží lásku a názory a hned potom můžeme hovořit pod ďáblovým vlivem. A v obou případech myslíme a mluvíme my! Znamená to, že jsme odsouzení na život v náhodě a nikdy nebudeme vědět, zda určitá myšlenka pochází z naší hlavy, z Božího zjevení anebo ďáblova pokušení? Samozřejmě, že ne! Uvedený příběh představuje jen jeden krok na Petrově cestě. Časem se naučil rozlišovat, co se děje v jeho hlavě. Léty se zvětšovala jeho víra a stále víc se odevzdával Pánu. I ze svých úspěchů a selhání se mnoho naučil. To mu pomohlo ovládnout svoje impulzívní a prudké sklony. Petr nikdy nepřestal obnovovat svoje smýšlení až do posledního dne, kdy pokorně odevzdal svůj život Pánu.
Tajemství Boží lásky
Snad nás povzbudí, když se dozvíme, že zápasíme-li o svoje smýšlení, působí přitom i duchovní princip. Když se chceme připodobnit Ježíšovi, on sám v nás bude působit, a to v míře, která nesmírně převyšuje naše lidské úsilí. Jednou se jistý člověk učil hrát golf. Instruktor na kterési hodině změnil jen dvě věci při odpálení míčku: způsob, jakým držel golfovou hůl, a jeho postoj. Potom natočil na video nové odpálení. K žákovu překvapení mu ty dvě změny nejenže pomohly zlepšit se, ale odstranily i tři další chyby - bez toho, aby o tom člověk věděl.
To se stalo Petrovi po vzpomínaném konfliktu (a mnoha jiných) a to se může stát i nám. Možná si myslíme, že „jen“ chodíme na mši svatou a modlíme se po svatém přijímání. Možná si jen myslíme, že společná modlitba růžence v rodině pomohla naučit děti něco o modlitbě. Ale je pravda, že když takto vyhledáváme Pána, on napravuje i naše nedostatky a podporuje naše ctnosti - a často si to ani neuvědomujeme, dokud si nevšimneme změny ve svém smýšlení a chování. Toto je tajemství Boží lásky: Když uděláme pár malých kroků k Ježíšovi, on učiní obrovský krok k nám. A výsledkem je vždycky větší pokoj, hlubší moudrost a jasnější smýšlení. On dělá „neskonale víc, než prosíme anebo chápeme“ (Ef 3, 20).
Náročné… ale ne nemožné
Když Pavel řekl Římanům, aby žili v Duchu, myslel tím, aby používali svou lidskou sílu a Boží milost, a tak „odložili“ staré, hříšné smýšlení, které se protiví Bohu, a „oblékli si“ nové smýšlení, které připodobňuje Ježíšovi. To je i naším cílem. Náš rozum je jeden z nejcennějších darů, které nám Bůh dal. Je to největší pomocník, kterého máme, aby nám pomohl kráčet blíž k Bohu. Ale je ironií, že náš rozum dokáže být i naším nejhorším nepřítelem. Petr nakonec zjistil, proč jedna odpověď pocházela od Boha a druhá ne. Naučil se rozlišovat Boží vůli.
Postupně se jeho smýšlení obnovilo. Pro Petra bylo náročné nechat se proměnit silou Ducha svatého. A je to náročné i pro nás. Ale náročné neznamená nemožné. Učit se žít v Duchu je záležitost milosti a modlitby. Je to záležitost zkoušení – děláme chyby, ale něco se nám i podaří. Vyžaduje si to čas, ale přijde to. Je to slib, na který se můžeme spolehnout, protože ho dal sám Ježíš (Jan 14, 17. 25; 16, 12). Když v tomto postním období přijmete výzvu obnovit svoje smýšlení, připomeňte si, jak Pavel uzavřel svou výzvu žít podle Ducha. Řekl Římanům, že jsou syny a dcerami Boha. A co je ještě důležitější, řekl jim, že Duch svatý je s nimi a v nich. Modlí se: „Abba, Otče“!, a dosvědčuje, že jsou Božími dětmi (Řím 8, 15). Co by nás mohlo ujistit více než tato slova?
