Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 6, č. 2/2005 | smn.sk
Datum napsání:
09.02.2005
A můj lid… Bůh koná zázraky skrze pokorné srdce
Když lidé začnou držet dietu, chtějí vidět výsledky. Rovněž i ti, kteří začnou cvičit. I sportovci chtějí dosáhnout výsledků: chtějí vyhrát. Když během půstu vstoupíme s Ježíšem na poušť, chceme též výsledky. Chceme pocítit, jak v nás působí Bůh. Chceme vidět jeho slávu a zakusit jeho proměňující moc. A co uvidíme? Uvidíme, jak se uvolňují pouta nespravedlnosti v našich vlastních vztazích a ve vztazích kolem nás. Uvidíme, jak se osvobozují utlačovaní. Rány se uzdraví, naděje obnoví a srdce uzdraví. Uvidíme světlo Božího zjevení. Staneme se plodnějšími pro Boží království. A nakonec ve svém životě uzříme Boží slávu - a tu slávu jasněji uzří naši přátelé i nepřátelé (Iz 58, 8–12). Ještě úžasnější je, že Bůh toto všechno připraví nejen nám, ale i celé církvi a všem na světě, kteří jsou v nouzi. Můžou se dít velké věci, zejména pokud se všichni sjednotíme v modlitbě a půstu. Připravme se a pohleďme, jaké zázraky má Bůh pro nás a pro celý svět připravené.
Na poušť
Všimli jste si někdy, jak se v těžkých situacích naléhavěji obracíme na Pána? Například je-li milovaný člověk vážně nemocný nebo po těžké havárii. Možná jsme právě prožili hrozné zemětřesení, vichřici či teroristický útok. Anebo nám nějaký článek v novinách připomene, jak krátký je život člověka. Všechny tyto situace nás můžou přivést k tomu, abychom správný směr, útěchu a sílu hledali u Boha. Podobně když postem a modlitbou vstupujeme na poušť, cítíme se slabí, bezmocní. Jsme sami, bez pomoci a zranitelní v tvrdých podmínkách života na poušti. Už nemáme po ruce věci, které nám poskytovaly jistotu a oporu. Tehdy si uvědomíme, že se musíme spoléhat už jen na Boží prozřetelnost. A když to uděláme, zjistíme, že Boží prameny v sobě mají více síly a účinnosti než cokoliv, co pochází od člověka. Dovolte Duchu svatému, aby vás během tohoto postu zavedl na poušť. Pokuste se vzdát pohodlí, které vám poskytují světské věci, a přijmout těžkosti spojené s rozhodnutím vzdát se moci. Nechť vás tyto těžkosti nasměrují k Bohu a přinutí u něho hledat pomoc a útěchu.
Setkání s Bohem: naše oáza na poušti
Kdybyste cestovali napříč pouští a přišli do oázy, co byste nejdříve udělali? Asi byste se pořádně napili. Teď si představte, že namísto skutečné oázy byste po období duchovní vyprahlosti prožili setkání s Bohem. Co byste v této situací nejdříve udělali? Neběželi byste k němu a neprosili, aby naplnil vaši prázdnotu? Neodstranili byste překážky mezi vámi a Bohem, abyste mohli utišit svůj hlad a žízeň po jeho přítomnosti? Dalším paradoxem křesťanského života je, že každý, kdo se ocitne s Ježíšem na poušti, nakonec prožije toto setkání jako čas hlubokého osvěžení a naplnění. To, co se nejprve zdálo být bezútěšnou pustinou, stává se oázou pokoje, jedinečnou příležitostí k důvěrnému rozhovoru s Pánem - na uzdravení a obnovení skrze jeho moc. Z pouště se stává nádherné místo, kde se hojí rány, pozdvihuje srdce a posiluje a očisťuje láska k bližním.
Praktické kroky v modlitbě a půstu
Každý si musí vytyčit vlastní hranice půstu. Možná se vám bude zdát, že nejlepší je úplně se zříci jídla. Anebo možná vynecháte jedno-dvě jídla denně. Anebo se rozhodnete nejíst mezi hlavními jídly dne, či připravovat jednoduchá jídla, takže vám zůstane víc času na modlitbu. Ať už si zvolíte cokoliv, dělejte to vždy se záměrem přiblížit se Pánu. Neboť tehdy se vám bude lehčeji znovu začínat v případě, že selžete. Půst si vyžaduje disciplínu a disciplíně se naučíme jen zkouškami či chybami. Když vědomě jíme méně než obyčejně a děláme to dobrovolně jako skutek sebezapření, můžeme získat hojnou milost od Boha, ale pouze tehdy jestli půst vychází z pokorného srdce. Nic neohrožuje duchovní půst více než myšlenka, že děláme něco zvláštního pro Boha, neboť potom to ve skutečnosti děláme pro nás samé, pro svou samolibost či dobré jméno.
Chvíle bezútěšnosti na poušti tak jako období půstu nás vyzývají strávit víc času v modlitbě. Z Písma víme, že nejlepší způsob, jak najít Boha, je aktivně ho hledat. Ježíš slíbil, že ti, kteří ho hledají, ho najdou, a ti, kteří prosí, dostanou (Mt 7, 7; Lk 11, 9). Jen ve Starém zákoně najdeme na více než padesáti místech výzvy, abychom hledali Pána a jeho moudrost (například Dt 4, 29; Ž 63, 1; Př 8, 17; 2Kron 7, 14; Iz 55, 6; Am 5, 4). Jestliže chcete hledat Pána, dokud jste na poušti, pokuste se zdvojnásobit čas, který strávíte v modlitbě. Pokud modlitbě obyčejně věnujete deset minut, zvyšte je na dvacet. Pokud dvacet minut, pokuste se zvýšit to na čtyřicet. Můžete pravidelněji chodit na mši svatou. Další možnost je strávit více času čtením Písma a rozjímáním o něm. Pamatujte: čas nemusí být nejlepším měřítkem kvality modlitby, ale svědčí o tom, čemu dáváme přednost. Zejména když se postíme, máme víc času zaměřit se na Ježíše.
Buďte připravení na pokušení
Když se začnete postit, nezapomeňte: vaše tělo se pravděpodobně bude bouřit. Bude mu chybět pocit naplnění. To jen značí, že jste na správné cestě. Namísto toho, abyste se poddali hladu, využijte tento pocit k upevnění vztahu s Bohem. Zahloubejte se do Boha a jeho slov, a vaše pokušení uplyne. Ďábel vás během půstu může pokoušet i jinak. Bude tvrdit, že váš půst a modlitba nemají téměř žádnou hodnotu. Bude vám namlouvat, že člověk se může postit, ale nemusí. Přestože má z formální stránky pravdu, nedejte se oklamat. Nedovolte mu, aby vás přesvědčil, že křesťanství je jen plnění příkazů a zákazů. Je to poznávání Ježíšovy přítomnosti, cesta, jak se stát nástrojem jeho moci, milosti a lásky.
A můj lid…
„A můj lid, nad nímž se vzývá mé Jméno, se pokoří, bude se modlit, vyhledávat mou tvář a bude se kát nad svým špatným chováním, já z nebe uslyším, odpustím jeho hříchy a obnovím jeho zemi“ (2 Kron 7, 14). Jak budeme vstupovat na poušť, vzpomeňme si na tato nádherná slova, která Bůh řekl Šalamounovi při posvěcení Jeruzalémského chrámu. Tato slova platí pro nás a dnešní církev, stejně tak jak platila před dávnými věky i pro Izraelity. A stejně jako tenkrát tak i dnes se toto poselství nevztahuje jen na náš život. Je to univerzální poselství, které nám říká, že náš půst, modlitba, pokání a sebezapření nám mohou získat Boží uzdravující moc. A nejen nám, ale i církvi a celému světu.
Během postní doby nabývá toto poselství zvláštního významu, neboť víme, že po postním období přijde Ježíš, aby se o nás postaral. Veliká noc je koruna, kterou dostaneme, když vyjdeme z pouště. Je živým důkazem toho, že Bůh odpouští, uzdravuje a obnovuje. Náš Bůh, který nás tolik miluje, nám chce ukázat plody půstu. Touží otevřít náš duchovní zrak a zahojit naše rány. Chce nás zaplavit svou milostí a láskou a povědět nám, že jsme jeho milované děti. Jeho konečným cílem je úplně přetvořit církev, aby se stala Kristovým světlem pro celý svět. V tomto a v každém postním období nám Bůh slibuje, že pokud se před ním pokoříme a budeme hledat jeho tvář, vykoná po celém světě velká díla. A to vše jen díky našemu rozhodnutí následovat ho na poušť. Ať vás Bůh požehná.
Když lidé začnou držet dietu, chtějí vidět výsledky. Rovněž i ti, kteří začnou cvičit. I sportovci chtějí dosáhnout výsledků: chtějí vyhrát. Když během půstu vstoupíme s Ježíšem na poušť, chceme též výsledky. Chceme pocítit, jak v nás působí Bůh. Chceme vidět jeho slávu a zakusit jeho proměňující moc. A co uvidíme? Uvidíme, jak se uvolňují pouta nespravedlnosti v našich vlastních vztazích a ve vztazích kolem nás. Uvidíme, jak se osvobozují utlačovaní. Rány se uzdraví, naděje obnoví a srdce uzdraví. Uvidíme světlo Božího zjevení. Staneme se plodnějšími pro Boží království. A nakonec ve svém životě uzříme Boží slávu - a tu slávu jasněji uzří naši přátelé i nepřátelé (Iz 58, 8–12). Ještě úžasnější je, že Bůh toto všechno připraví nejen nám, ale i celé církvi a všem na světě, kteří jsou v nouzi. Můžou se dít velké věci, zejména pokud se všichni sjednotíme v modlitbě a půstu. Připravme se a pohleďme, jaké zázraky má Bůh pro nás a pro celý svět připravené.
Na poušť
Všimli jste si někdy, jak se v těžkých situacích naléhavěji obracíme na Pána? Například je-li milovaný člověk vážně nemocný nebo po těžké havárii. Možná jsme právě prožili hrozné zemětřesení, vichřici či teroristický útok. Anebo nám nějaký článek v novinách připomene, jak krátký je život člověka. Všechny tyto situace nás můžou přivést k tomu, abychom správný směr, útěchu a sílu hledali u Boha. Podobně když postem a modlitbou vstupujeme na poušť, cítíme se slabí, bezmocní. Jsme sami, bez pomoci a zranitelní v tvrdých podmínkách života na poušti. Už nemáme po ruce věci, které nám poskytovaly jistotu a oporu. Tehdy si uvědomíme, že se musíme spoléhat už jen na Boží prozřetelnost. A když to uděláme, zjistíme, že Boží prameny v sobě mají více síly a účinnosti než cokoliv, co pochází od člověka. Dovolte Duchu svatému, aby vás během tohoto postu zavedl na poušť. Pokuste se vzdát pohodlí, které vám poskytují světské věci, a přijmout těžkosti spojené s rozhodnutím vzdát se moci. Nechť vás tyto těžkosti nasměrují k Bohu a přinutí u něho hledat pomoc a útěchu.
Setkání s Bohem: naše oáza na poušti
Kdybyste cestovali napříč pouští a přišli do oázy, co byste nejdříve udělali? Asi byste se pořádně napili. Teď si představte, že namísto skutečné oázy byste po období duchovní vyprahlosti prožili setkání s Bohem. Co byste v této situací nejdříve udělali? Neběželi byste k němu a neprosili, aby naplnil vaši prázdnotu? Neodstranili byste překážky mezi vámi a Bohem, abyste mohli utišit svůj hlad a žízeň po jeho přítomnosti? Dalším paradoxem křesťanského života je, že každý, kdo se ocitne s Ježíšem na poušti, nakonec prožije toto setkání jako čas hlubokého osvěžení a naplnění. To, co se nejprve zdálo být bezútěšnou pustinou, stává se oázou pokoje, jedinečnou příležitostí k důvěrnému rozhovoru s Pánem - na uzdravení a obnovení skrze jeho moc. Z pouště se stává nádherné místo, kde se hojí rány, pozdvihuje srdce a posiluje a očisťuje láska k bližním.
Praktické kroky v modlitbě a půstu
Každý si musí vytyčit vlastní hranice půstu. Možná se vám bude zdát, že nejlepší je úplně se zříci jídla. Anebo možná vynecháte jedno-dvě jídla denně. Anebo se rozhodnete nejíst mezi hlavními jídly dne, či připravovat jednoduchá jídla, takže vám zůstane víc času na modlitbu. Ať už si zvolíte cokoliv, dělejte to vždy se záměrem přiblížit se Pánu. Neboť tehdy se vám bude lehčeji znovu začínat v případě, že selžete. Půst si vyžaduje disciplínu a disciplíně se naučíme jen zkouškami či chybami. Když vědomě jíme méně než obyčejně a děláme to dobrovolně jako skutek sebezapření, můžeme získat hojnou milost od Boha, ale pouze tehdy jestli půst vychází z pokorného srdce. Nic neohrožuje duchovní půst více než myšlenka, že děláme něco zvláštního pro Boha, neboť potom to ve skutečnosti děláme pro nás samé, pro svou samolibost či dobré jméno.
Chvíle bezútěšnosti na poušti tak jako období půstu nás vyzývají strávit víc času v modlitbě. Z Písma víme, že nejlepší způsob, jak najít Boha, je aktivně ho hledat. Ježíš slíbil, že ti, kteří ho hledají, ho najdou, a ti, kteří prosí, dostanou (Mt 7, 7; Lk 11, 9). Jen ve Starém zákoně najdeme na více než padesáti místech výzvy, abychom hledali Pána a jeho moudrost (například Dt 4, 29; Ž 63, 1; Př 8, 17; 2Kron 7, 14; Iz 55, 6; Am 5, 4). Jestliže chcete hledat Pána, dokud jste na poušti, pokuste se zdvojnásobit čas, který strávíte v modlitbě. Pokud modlitbě obyčejně věnujete deset minut, zvyšte je na dvacet. Pokud dvacet minut, pokuste se zvýšit to na čtyřicet. Můžete pravidelněji chodit na mši svatou. Další možnost je strávit více času čtením Písma a rozjímáním o něm. Pamatujte: čas nemusí být nejlepším měřítkem kvality modlitby, ale svědčí o tom, čemu dáváme přednost. Zejména když se postíme, máme víc času zaměřit se na Ježíše.
Buďte připravení na pokušení
Když se začnete postit, nezapomeňte: vaše tělo se pravděpodobně bude bouřit. Bude mu chybět pocit naplnění. To jen značí, že jste na správné cestě. Namísto toho, abyste se poddali hladu, využijte tento pocit k upevnění vztahu s Bohem. Zahloubejte se do Boha a jeho slov, a vaše pokušení uplyne. Ďábel vás během půstu může pokoušet i jinak. Bude tvrdit, že váš půst a modlitba nemají téměř žádnou hodnotu. Bude vám namlouvat, že člověk se může postit, ale nemusí. Přestože má z formální stránky pravdu, nedejte se oklamat. Nedovolte mu, aby vás přesvědčil, že křesťanství je jen plnění příkazů a zákazů. Je to poznávání Ježíšovy přítomnosti, cesta, jak se stát nástrojem jeho moci, milosti a lásky.
A můj lid…
„A můj lid, nad nímž se vzývá mé Jméno, se pokoří, bude se modlit, vyhledávat mou tvář a bude se kát nad svým špatným chováním, já z nebe uslyším, odpustím jeho hříchy a obnovím jeho zemi“ (2 Kron 7, 14). Jak budeme vstupovat na poušť, vzpomeňme si na tato nádherná slova, která Bůh řekl Šalamounovi při posvěcení Jeruzalémského chrámu. Tato slova platí pro nás a dnešní církev, stejně tak jak platila před dávnými věky i pro Izraelity. A stejně jako tenkrát tak i dnes se toto poselství nevztahuje jen na náš život. Je to univerzální poselství, které nám říká, že náš půst, modlitba, pokání a sebezapření nám mohou získat Boží uzdravující moc. A nejen nám, ale i církvi a celému světu.
Během postní doby nabývá toto poselství zvláštního významu, neboť víme, že po postním období přijde Ježíš, aby se o nás postaral. Veliká noc je koruna, kterou dostaneme, když vyjdeme z pouště. Je živým důkazem toho, že Bůh odpouští, uzdravuje a obnovuje. Náš Bůh, který nás tolik miluje, nám chce ukázat plody půstu. Touží otevřít náš duchovní zrak a zahojit naše rány. Chce nás zaplavit svou milostí a láskou a povědět nám, že jsme jeho milované děti. Jeho konečným cílem je úplně přetvořit církev, aby se stala Kristovým světlem pro celý svět. V tomto a v každém postním období nám Bůh slibuje, že pokud se před ním pokoříme a budeme hledat jeho tvář, vykoná po celém světě velká díla. A to vše jen díky našemu rozhodnutí následovat ho na poušť. Ať vás Bůh požehná.
