Autor: Hans Peter Wepf
Zdroj: © bibelkreis.ch; Ethos č. 2/2015 | ethosfund.ch
Datum napsání:
16.12.2015
Šamanské nauky a praktiky pronikají prakticky do všech oblastí společenského života a dobývají je. To je důvod, proč bychom si měli představit nejdůležitější z nich a kriticky je zhodnotit.
Šamanismus je několik set let starý systém magických tajných nauk. Pojem šaman pochází z tungusštiny a znamená „člověk ovlivněný duchy" Šamani byli považování za léčitele, kouzelníky, čaroděje nebo věštce. Zpravidla se jim připisovaly nadpřirozené schopnosti a síly, díky nimž mohli uzdravovat, věštit a provozovat jasnovidectví. Šamanismus byl a zůstává kulturním základem přírodních národů Severní a Jižní Ameriky, východní Asie, Sibiře, Afriky a Austrálie, ale také evropských zemí, zejména ve středověku. Šamanské praktiky se na mnoha místech Evropy zachovaly dodnes. Křesťanství, osvícenství a racionalismus šamanismus značně vytlačily, to platí zejména o Evropě. Ale v posledních letech je šamanismus v Severní Americe i u nás na vzestupu.
Neviditelné bytosti a světy
Na základě vlastních zkušeností vědí šamani o existenci neviditelných světů a mocností. Šamani říkají, že existuje vyšší svět, nižší svět a střední svět; svět nebes, podsvětí a prostřední svět. Neviditelný svět je svět mimo čas a prostor. Pro šamany je realitou, ne něčím, co si namlouvají nebo prostě představují, není to vnitřní svět, svět snů nebo fantazií. Neviditelný svět je svět bohů, duchů a démonů. Šamanismus zná nesčetné množství bohů a duchů. Ti se mohou projevovat v jakékoli podobě, jako zvíře nebo člověk, jako hmotná nebo duchovní postava.
Transformace vědomí a navození transu
Šamani otvírají dveře do neviditelného světa bohů, duchů a démonů různými obřady, náboženskými ceremoniemi. Ty zahrnují trojí hledisko: transformaci vědomí nebo navození transu (v tom jsou šamani odborníci), vyvolávání a uctívání duchů, oběti adresované do světa duchů. Tradiční šamani používají především tyto techniky pro transformaci svědomí nebo navození transu: tvrdá cesta drog, jedů nebo halucinogenů, jako jsou například muchomůrky, nebo měkká cesta extáze prostřednictvím hudby v podobě dlouhodobé, monotónní nebo zesilující, rytmické extatické nebo magicky náboženské hudby, cesta askeze, koncentrační cvičení, u něhož se například hledí do plamene svíčky, člověk se vystavuje extrémnímu horku nebo chladu, patří sem dále modlitby v jazycích, nacvičování obřadných postojů těla, vnější nebo vnitřní klid, případně prázdnota ducha, „chanting“, rytmický zpěv slov, vět nebo jednoduchých zvuků. Mezi moderní šamanské techniky transformace vědomí nebo navození transu patří především uvolnění, vizualizace nebo imaginace.
Komunikace s neviditelnými bytostmi a mocnostmi
Šaman je člověk, který má konkrétní bezprostřední styk se světem bohů a duchů. Tato komunikace s uvedenými bytostmi je zásadně obousměrná. Šamani mluví se svými duchy, pány a mistry a dávají si jimi pomáhat a radit. Obřady slouží především k vyvolávání a přilákání duchů. K tomu se používají různorodé, odstupňované techniky. Liší se podle kultury, „náboženství" a oblasti. Ke komunikaci, případně k vyvolání a přilákání, patří především imitace, tedy napodobování takzvaného „silného zvířete", tanec silného zvířete, při němž je ochranný duch napodobován oblečením, maskou, gestikulací, zvuky a podobně. Ke komunikaci s duchovními bytostmi patří uctívání duchů tancem a zpěvem, ale také rituálem, který většinou vyžaduje krvavou (zvířecí nebo lidskou) oběť. Zvláštní uctívání je adresováno „čtyřem nebeským směrům", nebo „pěti elementům" (země, voda, oheň, vzduch a éter). Navození transu a komunikace s duchovním světem vede ke kontaktu a nakonec k souhlasu šamana s duchovním světem ve smyslu vzájemné závaznosti. Šaman se zaváže, že přinese oběť, a duchové mu slíbí, že šamanovi nebo pacientovi „pomohou". Na druhé straně může také duchovní svět komunikovat se šamanem, a to prostřednictvím snů, vidění, rozhovorů, pokynů získaných ve stavu mimo tělo, řečí zvířat, rostlin, kamenů nebo květin („řeč přírody"), mediální techniky (když duchové mluví skrze šamany ve stavu transu). Pro šamany je zvlášť důležitá komunikace pomocí snů a vidění. Obsahují nauky, pokyny, vzkazy, rady a příkazy.
Šamanské cesty
„Šaman je specialista v oblasti transu, během něhož duše opouští tělo a putuje do nebe nebo do podsvětí." Šamanské cesty duše využívají kouzelnické předměty a konají se vždy pod kontrolou duchovního vůdce. Šamanské cesty jsou vždy cesty k bohům, duchům a démonům a většinou cesty „v duchu", ale mluví se i o cestách v těle, případně společně s tělem. Cestování duší se děje většinou ve spánku nebo snu, tělo přitom zůstává jakoby bez života. K cestám v těle patří levitace a vytržení, zmizení, materializace těla (například na jiném místě). Pro navození cesty mimo tělo šamani vizualizují nějaký otvor, díru nebo bránu do podsvětí, kterou se duše dostane na druhou stranu. K tomu už po staletí používají takzvané mandaly. Jsou to kruhové obrazce soustředně uspořádané kolem jednoho bodu. Duše si musí stále hlídat svou cestu, protože jinak je nebezpečí, že nenajde cestu zpět a šaman zemře nebo zešílí.
Inkarnace duchovních bytostí a sil
Aby se šamani setkali s duchy, nemusí opouštět tělo, ale mohou ochranné nebo pomáhající duchy pozvat do těla. Dají se mu do vlastnictví, případně se nechají posednout. I zde se otevírají dveře k neviditelným bytostem a světům zpravidla extatickými formami navození transu za pomoci bubnů, rachotu, tamburín nebo kalebas. Vtělování (inkarnace) nebo posedlost je ústředním bodem kultu voodoo a projevuje se například nekontrolovaným chováním posedlého, takovými projevy jako je chvění, záškuby, zvířecí zvuky, které vycházejí z úst posedlého, mluvením v jazycích, nekontrolovaným smíchem, padáním, útoky na jiné lidi, sebepoškozováním, necitlivostí na bolest a neznámými hlasy, kterými šamani mluví.
Nadpřirozené schopnosti
Šamanům se připisují nadpřirozené schopnosti, síly a znalosti. Považují se především za léčitele, kteří léčí nadpřirozeným způsobem. Z pohledu šamanů má nemoc zejména duchovní příčiny, je důsledkem toho, že do těla nemocného pronikli zlí duchové a „duše" jeho tělo opustila. Šamanské léčení spočívá tedy buď v tom, že se zaklínají, vyhánějí nebo vypovídají zlí duchové, kteří pronikli do těla nemocného, nebo naopak v tom, že se ztracená duše nemocného přivede šamanskou cestou zpět z jiného světa. K nadpřirozeným schopnostem šamanů (připisovaným působení duchů) patří především nezranitelnost a necitlivost na bolest, telepatie, jasnovidectví, věštění, předpovídání budoucnosti a vidění do dálky, všechno jsou to formy mimosmyslového vnímání.
Magické techniky
Šamanismus patří k okultním neboli tajným magickým naukám. Stejně jako všichni okultní nositelé tajemství podléhají šamani striktní mlčenlivosti, její porušení se trestá kulturně i duchovně. Tak údajně dobrodějní „ochranní" duchové mohou najednou odhalit svůj pravý charakter tím, že na šamana zaútočí nebo ho přímo usmrtí. Proto je v kulturně-antropologické a etnologické literatuře jen velmi málo informací o černé magii, povinnosti zachovávat mlčenlivost a rituálních obětech. Temná magická stránka šamanismu se zamlčuje. Šamani se oslavují jako léčitelé a šamanismus jako léčebná metoda. Ve skutečnosti temné (černé) magické praktiky zřejmě převažují. Šamani (čarodějnice) komunikují a operují s duchy a démony, jichž využívají k dobru, nebo k ubližování druhým, a to tak, že ke svým obětem posílají duchy a démony. Důsledkem jsou duševní nemoci, dopravní nehody, rány osudu, nevysvětlitelná úmrtí, vraždy a sebevraždy. Stejně jako ve skutečném životě nepůsobí ani duchovní mocnosti jen tak zadarmo. Svou odměnu si žádají nejen šamani, ale také démoni - vyžadují oběť. Čím větší zázrak se požaduje, tím větší musí být oběť. Tuto oběť musí šamani přinést svému „ochrannému duchu". Častokrát jsou obětováni rodinní příslušníci.
Šamanství z biblického pohledu
Stejně jako šamanismus také Bible rozlišuje viditelný a neviditelný svět. V tomto neviditelném světě jsou dvě navzájem oddělené sféry: místo o nebi a podsvětí mluví Bible o Božím království, tedy království světla, a o království tmy, jedná se o nebe a peklo. Bůh a jeho království se vyznačuje láskou, pravdou a milosrdenstvím. Pro Božího nepřítele a jeho říši je naopak typická nenávist, lež a krutost. Satan je vrah a lhář, otec lži, přichází jen proto, aby zabíjel, kradl a ničil (Jan 8,44; 10,10) - přestože na první pohled může vypadat jako „anděl světla" (2 Kor 11,14). Neviditelný svět tedy není prázdný. V Božím království je Bůh, Otec, Syn (Ježíš) a Duch svátý a Boží andělé. V říši temnoty působí temné síly, Satan a jeho andělé, zlí duchové a démoni. Bůh měl dobré důvody k tomu, aby dveře neviditelného světa pevně uzavřel. Celý kontext Bible dává najevo, že je sice možné, abychom dveře do neviditelného světa otevřeli, ale nemáme to dělat.
Jestliže existují dvě protichůdné sféry, potom musí existovat také dvě cesty a dvoje dveře, jedna je biblická cesta, druhá je nebiblická neboli okultní. Biblická cesta otevírá dveře do Božího království, nebiblická k říši temnoty. Cesta i dveře do Božího království je pouze Ježíš Kristus: on je ta cesta, pravda a život. Je cesta k Bohu, k Otci (Jan 14,6). Kdo jde touto cestou a otevře tyto dveře, dostává věčný život. Jediný předpoklad je víra v Božího Syna, v Ježíše Krista, který na sebe vzal na kříži naše hříchy a viny, a tím otevřel cestu ke smíření s Bohem. Cesta k Bohu je pouze jedna, zato do říše temnoty vede nesčetně mnoho cest. Z biblického pohledu každý čin proti Boží vůli, proti jeho slovu nebo příkazům otevře dříve nebo později dveře do říše temnoty.
Šamanská cesta do duchovního světa je cesta extáze, transu nebo ticha či prázdnoty. Boží slovo nám naopak říká, abychom byli střízliví a bdělí. Nemáme svého ducha vyprazdňovat, ale plnit jej Božím slovem a Božím Duchem. Není náhoda, že nebiblické cesty vždy vyžadují pravý opak biblické cesty. To je vidět na dalších šamanských nebo magických praktikách. První přikázání říká, že radu a pomoc máme hledat jen u Boha, u žádných jiných bohů, a také, že nemáme nikoho jiného uctívat. Avšak šamanské praktiky vyzývají právě k neposlušnosti tohoto příkazu. Druhé přikázání zakazuje si jakkoli zobrazovat (fyzicky ani v duchu) bytosti z onoho jiného světa. Naproti tomu šamanské praktiky vyzývají, abychom si duchovní bytosti představovali. Bible říká, že pokud Bůh chce, tak ve výjimečných případech mluví se svými vyvolenými, věřícími, prostřednictvím snů nebo vidění. Přitom odsuzuje proroky, kteří prorokují podle vlastní vůle (Am 7,1; 8,1; Ez 8,1; 13,1; Zach 1,7; 1. Král 22,19; Jer 23,16nn.; Dan 10).
Také Bible zná jev pohybu mimo tělo (například Ezechiel, Pavel, Jan ve Zjevení). Boží Duch může - pokud chce - duši svého věrného vodit a zjevovat mu tajemství. Ale celkový biblický kontext dává jasně najevo, že nikdy se nemáme sami snažit něco podniknout proto, abychom opustili své tělo. Bible zakazuje věštění, magii, čarování a kouzelnictví. Šamani však jsou kouzelníci a věštci (Lv 19,26; 20,6; Gn 18,10 nn; Ex 22,17; Zj 21,8; Gal 5,19). Bible uvádí také důsledky toho, když člověk přestupuje tato přikázání, jimiž ho chce Bůh chránit: vnitřní neklid (Iz 48,22; 57,21), posedlost, prokletí neposlušnosti v podobě chudoby, zadlužení, nemoci, neštěstí, duchovní slepoty, sociálního a morálního úpadku (Dt 28,15 násl.), věčné zatracení, odloučení od Boha (Zj 21,8; 22,15).
Bible zná také pojem vtělení duchovních případně démonských sil do těla a varuje nás před hrozivými důsledky posedlosti zlými duchy a démony. Ti mohou způsobit, že člověk je potom asociální, násilnický (Mt 8,28 nn; Saul, l Sa 28), šílený, psychicky nemocný (tamtéž), slepý, hluchý, němý (Mt 9,32 násl.; 12,22 násl.; Mk 3,22 násl.; Lk 11,14 násl.), tito duchové mohou dát člověku nadpřirozené schopnosti a poznání (viz Skutky 16,16 násl.). Šamanské zprávy o zkušenostech mimo tělo a vtěleních až příliš důkladně potvrzují pravdivost biblických varování.
Šamanismus je několik set let starý systém magických tajných nauk. Pojem šaman pochází z tungusštiny a znamená „člověk ovlivněný duchy" Šamani byli považování za léčitele, kouzelníky, čaroděje nebo věštce. Zpravidla se jim připisovaly nadpřirozené schopnosti a síly, díky nimž mohli uzdravovat, věštit a provozovat jasnovidectví. Šamanismus byl a zůstává kulturním základem přírodních národů Severní a Jižní Ameriky, východní Asie, Sibiře, Afriky a Austrálie, ale také evropských zemí, zejména ve středověku. Šamanské praktiky se na mnoha místech Evropy zachovaly dodnes. Křesťanství, osvícenství a racionalismus šamanismus značně vytlačily, to platí zejména o Evropě. Ale v posledních letech je šamanismus v Severní Americe i u nás na vzestupu.
Neviditelné bytosti a světy
Na základě vlastních zkušeností vědí šamani o existenci neviditelných světů a mocností. Šamani říkají, že existuje vyšší svět, nižší svět a střední svět; svět nebes, podsvětí a prostřední svět. Neviditelný svět je svět mimo čas a prostor. Pro šamany je realitou, ne něčím, co si namlouvají nebo prostě představují, není to vnitřní svět, svět snů nebo fantazií. Neviditelný svět je svět bohů, duchů a démonů. Šamanismus zná nesčetné množství bohů a duchů. Ti se mohou projevovat v jakékoli podobě, jako zvíře nebo člověk, jako hmotná nebo duchovní postava.
Transformace vědomí a navození transu
Šamani otvírají dveře do neviditelného světa bohů, duchů a démonů různými obřady, náboženskými ceremoniemi. Ty zahrnují trojí hledisko: transformaci vědomí nebo navození transu (v tom jsou šamani odborníci), vyvolávání a uctívání duchů, oběti adresované do světa duchů. Tradiční šamani používají především tyto techniky pro transformaci svědomí nebo navození transu: tvrdá cesta drog, jedů nebo halucinogenů, jako jsou například muchomůrky, nebo měkká cesta extáze prostřednictvím hudby v podobě dlouhodobé, monotónní nebo zesilující, rytmické extatické nebo magicky náboženské hudby, cesta askeze, koncentrační cvičení, u něhož se například hledí do plamene svíčky, člověk se vystavuje extrémnímu horku nebo chladu, patří sem dále modlitby v jazycích, nacvičování obřadných postojů těla, vnější nebo vnitřní klid, případně prázdnota ducha, „chanting“, rytmický zpěv slov, vět nebo jednoduchých zvuků. Mezi moderní šamanské techniky transformace vědomí nebo navození transu patří především uvolnění, vizualizace nebo imaginace.
Komunikace s neviditelnými bytostmi a mocnostmi
Šaman je člověk, který má konkrétní bezprostřední styk se světem bohů a duchů. Tato komunikace s uvedenými bytostmi je zásadně obousměrná. Šamani mluví se svými duchy, pány a mistry a dávají si jimi pomáhat a radit. Obřady slouží především k vyvolávání a přilákání duchů. K tomu se používají různorodé, odstupňované techniky. Liší se podle kultury, „náboženství" a oblasti. Ke komunikaci, případně k vyvolání a přilákání, patří především imitace, tedy napodobování takzvaného „silného zvířete", tanec silného zvířete, při němž je ochranný duch napodobován oblečením, maskou, gestikulací, zvuky a podobně. Ke komunikaci s duchovními bytostmi patří uctívání duchů tancem a zpěvem, ale také rituálem, který většinou vyžaduje krvavou (zvířecí nebo lidskou) oběť. Zvláštní uctívání je adresováno „čtyřem nebeským směrům", nebo „pěti elementům" (země, voda, oheň, vzduch a éter). Navození transu a komunikace s duchovním světem vede ke kontaktu a nakonec k souhlasu šamana s duchovním světem ve smyslu vzájemné závaznosti. Šaman se zaváže, že přinese oběť, a duchové mu slíbí, že šamanovi nebo pacientovi „pomohou". Na druhé straně může také duchovní svět komunikovat se šamanem, a to prostřednictvím snů, vidění, rozhovorů, pokynů získaných ve stavu mimo tělo, řečí zvířat, rostlin, kamenů nebo květin („řeč přírody"), mediální techniky (když duchové mluví skrze šamany ve stavu transu). Pro šamany je zvlášť důležitá komunikace pomocí snů a vidění. Obsahují nauky, pokyny, vzkazy, rady a příkazy.
Šamanské cesty
„Šaman je specialista v oblasti transu, během něhož duše opouští tělo a putuje do nebe nebo do podsvětí." Šamanské cesty duše využívají kouzelnické předměty a konají se vždy pod kontrolou duchovního vůdce. Šamanské cesty jsou vždy cesty k bohům, duchům a démonům a většinou cesty „v duchu", ale mluví se i o cestách v těle, případně společně s tělem. Cestování duší se děje většinou ve spánku nebo snu, tělo přitom zůstává jakoby bez života. K cestám v těle patří levitace a vytržení, zmizení, materializace těla (například na jiném místě). Pro navození cesty mimo tělo šamani vizualizují nějaký otvor, díru nebo bránu do podsvětí, kterou se duše dostane na druhou stranu. K tomu už po staletí používají takzvané mandaly. Jsou to kruhové obrazce soustředně uspořádané kolem jednoho bodu. Duše si musí stále hlídat svou cestu, protože jinak je nebezpečí, že nenajde cestu zpět a šaman zemře nebo zešílí.
Inkarnace duchovních bytostí a sil
Aby se šamani setkali s duchy, nemusí opouštět tělo, ale mohou ochranné nebo pomáhající duchy pozvat do těla. Dají se mu do vlastnictví, případně se nechají posednout. I zde se otevírají dveře k neviditelným bytostem a světům zpravidla extatickými formami navození transu za pomoci bubnů, rachotu, tamburín nebo kalebas. Vtělování (inkarnace) nebo posedlost je ústředním bodem kultu voodoo a projevuje se například nekontrolovaným chováním posedlého, takovými projevy jako je chvění, záškuby, zvířecí zvuky, které vycházejí z úst posedlého, mluvením v jazycích, nekontrolovaným smíchem, padáním, útoky na jiné lidi, sebepoškozováním, necitlivostí na bolest a neznámými hlasy, kterými šamani mluví.
Nadpřirozené schopnosti
Šamanům se připisují nadpřirozené schopnosti, síly a znalosti. Považují se především za léčitele, kteří léčí nadpřirozeným způsobem. Z pohledu šamanů má nemoc zejména duchovní příčiny, je důsledkem toho, že do těla nemocného pronikli zlí duchové a „duše" jeho tělo opustila. Šamanské léčení spočívá tedy buď v tom, že se zaklínají, vyhánějí nebo vypovídají zlí duchové, kteří pronikli do těla nemocného, nebo naopak v tom, že se ztracená duše nemocného přivede šamanskou cestou zpět z jiného světa. K nadpřirozeným schopnostem šamanů (připisovaným působení duchů) patří především nezranitelnost a necitlivost na bolest, telepatie, jasnovidectví, věštění, předpovídání budoucnosti a vidění do dálky, všechno jsou to formy mimosmyslového vnímání.
Magické techniky
Šamanismus patří k okultním neboli tajným magickým naukám. Stejně jako všichni okultní nositelé tajemství podléhají šamani striktní mlčenlivosti, její porušení se trestá kulturně i duchovně. Tak údajně dobrodějní „ochranní" duchové mohou najednou odhalit svůj pravý charakter tím, že na šamana zaútočí nebo ho přímo usmrtí. Proto je v kulturně-antropologické a etnologické literatuře jen velmi málo informací o černé magii, povinnosti zachovávat mlčenlivost a rituálních obětech. Temná magická stránka šamanismu se zamlčuje. Šamani se oslavují jako léčitelé a šamanismus jako léčebná metoda. Ve skutečnosti temné (černé) magické praktiky zřejmě převažují. Šamani (čarodějnice) komunikují a operují s duchy a démony, jichž využívají k dobru, nebo k ubližování druhým, a to tak, že ke svým obětem posílají duchy a démony. Důsledkem jsou duševní nemoci, dopravní nehody, rány osudu, nevysvětlitelná úmrtí, vraždy a sebevraždy. Stejně jako ve skutečném životě nepůsobí ani duchovní mocnosti jen tak zadarmo. Svou odměnu si žádají nejen šamani, ale také démoni - vyžadují oběť. Čím větší zázrak se požaduje, tím větší musí být oběť. Tuto oběť musí šamani přinést svému „ochrannému duchu". Častokrát jsou obětováni rodinní příslušníci.
Šamanství z biblického pohledu
Stejně jako šamanismus také Bible rozlišuje viditelný a neviditelný svět. V tomto neviditelném světě jsou dvě navzájem oddělené sféry: místo o nebi a podsvětí mluví Bible o Božím království, tedy království světla, a o království tmy, jedná se o nebe a peklo. Bůh a jeho království se vyznačuje láskou, pravdou a milosrdenstvím. Pro Božího nepřítele a jeho říši je naopak typická nenávist, lež a krutost. Satan je vrah a lhář, otec lži, přichází jen proto, aby zabíjel, kradl a ničil (Jan 8,44; 10,10) - přestože na první pohled může vypadat jako „anděl světla" (2 Kor 11,14). Neviditelný svět tedy není prázdný. V Božím království je Bůh, Otec, Syn (Ježíš) a Duch svátý a Boží andělé. V říši temnoty působí temné síly, Satan a jeho andělé, zlí duchové a démoni. Bůh měl dobré důvody k tomu, aby dveře neviditelného světa pevně uzavřel. Celý kontext Bible dává najevo, že je sice možné, abychom dveře do neviditelného světa otevřeli, ale nemáme to dělat.
Jestliže existují dvě protichůdné sféry, potom musí existovat také dvě cesty a dvoje dveře, jedna je biblická cesta, druhá je nebiblická neboli okultní. Biblická cesta otevírá dveře do Božího království, nebiblická k říši temnoty. Cesta i dveře do Božího království je pouze Ježíš Kristus: on je ta cesta, pravda a život. Je cesta k Bohu, k Otci (Jan 14,6). Kdo jde touto cestou a otevře tyto dveře, dostává věčný život. Jediný předpoklad je víra v Božího Syna, v Ježíše Krista, který na sebe vzal na kříži naše hříchy a viny, a tím otevřel cestu ke smíření s Bohem. Cesta k Bohu je pouze jedna, zato do říše temnoty vede nesčetně mnoho cest. Z biblického pohledu každý čin proti Boží vůli, proti jeho slovu nebo příkazům otevře dříve nebo později dveře do říše temnoty.
Šamanská cesta do duchovního světa je cesta extáze, transu nebo ticha či prázdnoty. Boží slovo nám naopak říká, abychom byli střízliví a bdělí. Nemáme svého ducha vyprazdňovat, ale plnit jej Božím slovem a Božím Duchem. Není náhoda, že nebiblické cesty vždy vyžadují pravý opak biblické cesty. To je vidět na dalších šamanských nebo magických praktikách. První přikázání říká, že radu a pomoc máme hledat jen u Boha, u žádných jiných bohů, a také, že nemáme nikoho jiného uctívat. Avšak šamanské praktiky vyzývají právě k neposlušnosti tohoto příkazu. Druhé přikázání zakazuje si jakkoli zobrazovat (fyzicky ani v duchu) bytosti z onoho jiného světa. Naproti tomu šamanské praktiky vyzývají, abychom si duchovní bytosti představovali. Bible říká, že pokud Bůh chce, tak ve výjimečných případech mluví se svými vyvolenými, věřícími, prostřednictvím snů nebo vidění. Přitom odsuzuje proroky, kteří prorokují podle vlastní vůle (Am 7,1; 8,1; Ez 8,1; 13,1; Zach 1,7; 1. Král 22,19; Jer 23,16nn.; Dan 10).
Také Bible zná jev pohybu mimo tělo (například Ezechiel, Pavel, Jan ve Zjevení). Boží Duch může - pokud chce - duši svého věrného vodit a zjevovat mu tajemství. Ale celkový biblický kontext dává jasně najevo, že nikdy se nemáme sami snažit něco podniknout proto, abychom opustili své tělo. Bible zakazuje věštění, magii, čarování a kouzelnictví. Šamani však jsou kouzelníci a věštci (Lv 19,26; 20,6; Gn 18,10 nn; Ex 22,17; Zj 21,8; Gal 5,19). Bible uvádí také důsledky toho, když člověk přestupuje tato přikázání, jimiž ho chce Bůh chránit: vnitřní neklid (Iz 48,22; 57,21), posedlost, prokletí neposlušnosti v podobě chudoby, zadlužení, nemoci, neštěstí, duchovní slepoty, sociálního a morálního úpadku (Dt 28,15 násl.), věčné zatracení, odloučení od Boha (Zj 21,8; 22,15).
Bible zná také pojem vtělení duchovních případně démonských sil do těla a varuje nás před hrozivými důsledky posedlosti zlými duchy a démony. Ti mohou způsobit, že člověk je potom asociální, násilnický (Mt 8,28 nn; Saul, l Sa 28), šílený, psychicky nemocný (tamtéž), slepý, hluchý, němý (Mt 9,32 násl.; 12,22 násl.; Mk 3,22 násl.; Lk 11,14 násl.), tito duchové mohou dát člověku nadpřirozené schopnosti a poznání (viz Skutky 16,16 násl.). Šamanské zprávy o zkušenostech mimo tělo a vtěleních až příliš důkladně potvrzují pravdivost biblických varování.
