Žít v pokoji s každým, je úsilí, které je i dnes velmi aktuální. Myslím, že lidé ani v minulosti tuto potřebu nepodceňovali a že ji budou vždycky podporovat, aby se v našich každodenních životech tato velmi šlechetná snaha co nejvíce naplnila.
Na začátku tohoto nového roku jsme si všichni vzájemně přáli kromě zdraví, štěstí a radosti i pokoj. Pokoj potřebujeme ke své práci, potřebujeme ho i pro svoje zdraví, pro svoji radost a štěstí. Je to tedy požadavek velmi naléhavý, ale je třeba si uvědomit, že nestačí zůstat pouze u přání, je nutné tato přání i uskutečňovat. A tady se už z pěkného přání stává velký úkol a zároveň i vznešená povinnost. Tuto povinnost si musíme všichni bez rozdílu uvědomit a přivlastnit jako něco, čeho chceme všichni společně dosáhnout, ale k čemu všichni společně musíme přiložit i svoje ruce.
Sv. Pavel v Listu Římanům, z něhož v nadpisu cituji úryvek, nám ještě kromě uvedeného, připomíná, abychom nikomu neodpláceli zlým za zlé, ale snažili se konat dobro a to jak před Bohem, tak i přede všemi lidmi. (Řím 12, 17-18). A jeho (Pavlova) výzva z dálek století se ozývá i do našeho století jako výzva, kterou jsme jako křesťané povinni bez výjimky a rozdílu církevní či obřadní příslušnosti plnit s nadšeným zápalem, uvědomělou zodpovědností a s neumdlévající láskou.
Je to nevadnoucí povinnost, z níž není možné nikdy nikoho dispensovat. Všechny společně nás zavazuje. Snažme si ji proto všichni společně a s dobrou vůli realizovat jak v tomto novém roce, tak i v budoucích letech svého života!