Maria to všechno uchovávala v srdci ⋅ Jaroslav Šubert

Jedním ze dvou zasvěcených svátků je u nás slavnost Matky Boží, Panny Marie. Každoročně se slaví prvního ledna. Věroučná formulace o Božím mateřství (Theotokos) byla potvrzena v roce 431 na ekumenickém koncilu v Efezu. 

V čem se může stát právě Maria naší záštitou a vzorem v současném neklidném světě? Nikdo nepochybuje o tom, že úctě k Matce Boží se dnes velmi daří především v prostředí tradiční lidové zbožnosti. Zázračné sošky a obrazy, mariánská poutní místa a zjevení, modlitby a litanie byly a na řadě míst pořád ještě jsou obdivuhodnými projevy neochabující mariánské úcty. Avšak dnešní člověk ovlivněný moderní (masovou) kulturou, jemuž tyto tradiční podoby zbožnosti už moc neříkají, si cestu k Marii hledá obtížněji. Má vůbec šanci v jeho očích obstát bytost, o níž církev učí, že je „nedotčená prvotním hříchem“, „vždy panna“ a „plná milosti“? A to zejména ve srovnání se současnými „plnokrevnými“ idoly ženství - leckdy i s různými pikantními historkami z jejich soukromého života?

Ozývají se varovné signály

Dnes žijeme v mediálním a informačním věku. Říká se, že co neprojde médii, jako by neexistovalo. Během minulého a na počátku tohoto století zažila naše společnost masivní rozvoj moderních informačních a komunikačních technologií (rozhlas, televize, internet, mobilní telefony...). Ze všech stran jsme dnes a denně bombardováni obrovským množstvím informací, které - byť bychom se snažili sebevíc - nezvládáme vzhledem k naší omezené mozkové kapacitě zpracovat. Kolik drahocenného času mnohým z nás například pohltí jen každodenní vyřizování elektronické pošty nebo prodlévání na facebookových profilech! V poslední době se ale ozývají četné varovné signály. Ukazuje se totiž, že dlouhodobé „informační přetížení“ vyvolává u řady lidí chronickou ztrátu soustředěnosti, stavy deprese, poruchy spánku či jiné psychické i fyzické potíže.

Na druhé straně zase roste počet těch, kdo se v reakci na všudypřítomný pocit prázdnoty a nenaplněnosti, který je důsledkem výše uvedených změn, uchylují na místa, kam zatím výdobytky moderní technické civilizace příliš nezasáhly (výpravy do Nepálu, pobyty v indických ašramech, ale i kontemplativních klášterech v oblastech západního a východního křesťanstva), aby se tam oddávali všelijakým meditačním a relaxačním praktikám za účelem dosažení hlubších stavů vědomí nebo nalezení smyslu vlastní existence. A nejednou jsou to dokonce i lidé pracující na vysoce exponovaných místech v oblasti podnikání a managementu.

Vzor kontemplativního života

Jak ale tohle všechno souvisí s tématem mariánské úcty? Evangelia jsou na rozdíl od různých apokryfních textů na detaily z Mariina života dost skoupá. Občas ji proto máme tendenci pokládat jen za jakousi nadpozemskou bytost tak trochu mimo prostor a čas. Nic moc konkrétního o ní říct tedy ani většinou nedokážeme. Přesto v úryvku z Lukášova evangelia, který se na slavnost Matky Boží čte při liturgii, narazíme na větu, jež velmi přesně vystihuje jádro její bytosti, jejího poslání i její „spirituality“. Píše se tam, že pastýři, kteří dorazili do Betléma, aby se poklonili dítěti položenému v jeslích, vyprávěli, co všechno o něm slyšeli, a že „Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (Lk 2,19).

Podobná věta se opakuje ještě v závěru druhé kapitoly téhož evangelia. Tato slova jsou snad nad jiné výmluvným dokladem, že Maria byla také člověkem beze zbytku, hluboce kontemplativním, a že právě v tom se může stát velkým vzorem i průvodkyní nejen pro nás, nýbrž i pro různé „hledače pravdy“ v našem okolí. Na jednu důležitou věc bychom přitom ovšem neměli zapomínat: Mariin kontemplatívni život se v žádném případě nevznášel v mlžném mystickém oparu, ale byl pevně zakořeněn ve zcela konkrétním historickém, náboženském a kulturním kontextu. Matka Boží byla typickou dcerou izraelského lidu se vším, co k tomu tehdy patřilo. (Někde jsem slyšel, že někteří křesťané ještě odpustí Ježíši, že byl Žid, ale těžko se smiřují s tím, že Židovka byla i jeho matka.) Židovské ženy a dcery musely především obstarávat veškeré náročné práce v domácnosti. Mlely mouku, nosily vodu ze studny a vychovávaly děti.

Číst a psát se neučily, studium Zákona bylo určeno výhradně chlapcům. To však neznamená, že dívky byly zcela nevzdělané a nedostávalo se jim hodnotné duchovní stravy. Mohly totiž navštěvovat synagogy (ta byla i v Nazaretu) a tam naslouchat čtením z biblických textů a jejich výkladům. Navíc je třeba si uvědomit, že v tehdejší době hrála mnohem důležitější roli paměť než psané texty. A jak říká jedna stará židovská moudrost: „Kdo studuje Boží slovo, ale okamžitě zapomíná, co se naučil, podobá se rodičce, jejíž dítě umírá hned, jakmile přijde na svět.“ - A Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.

Vypněme své mobily a počítače

Přestože věříme, že Panna Maria vstoupila do života „nedotčená prvotním hříchem“ a „plná milosti“, nijak tím nebyla omezena její lidská svoboda. Hospodin nevodí lidi jako loutky na provázku. Tím spíš to platilo i pro Marii. Jen tak totiž mohla naprosto svobodně a z hloubi srdce vyslovit své „ano“, aby se konečně naplnila slova proroků a „Slovo se stalo tělem“ (J 1,14). K tomu se jí samozřejmě dostalo moudrosti shůry v míře víc než vrchovaté. Moudrosti, která je „především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky“ (Jk 3,17). Na každý pád to musela být ale nesmírně milá a sympatická bytost.

Na prahu nového roku si tedy dejme alespoň jedno následující předsevzetí: uložme si čas od času „informační půst“ - vypněme své mobily, iPady a počítače - a pak spolu s Pannou Marií, vzdáleni od lomozu světa, rozvažujme o tom, co se odehrává v našem srdci, po čem toužíme, co nám působí bolest, co je případně důvodem naší zahořklosti, ale především - do koho vkládáme tu největší naději na záchranu našeho neklidného světa.

Maria je tou, která umí přetvořit jeskyni pro zvířectvo na Ježíšův příbytek několika nuznými plenkami a mořem něhy. Ona je malou služebnicí Otce, která ve chvále překypuje radostí. Je pozornou přítelkyní, která stále bdí, aby v našem životě nedošlo víno. Má srdce proniknuté mečem a rozumí všem bolestem. Jakožto matka všech je znamením naděje pro národy, které trpí porodními bolestmi, dokud nevykvete spravedlnost. (Papež František)