Autor: P. Rafael Marek Tresa, OP
Zdroj: © Ruženec č. 52015 | Dominikánske mariánske centrum - Košice | dmc.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
13.05.2015
V měsíci květnu se z našich kostelů a rodin více než jindy vznášejí k nebi zpěvy prastarých invokací Loretánských litanií opěvujících Boha za veliké věci, které uskutečnil ve své věrné služebnici Marii. A křesťanský lid oslovený právě těmi velkými dary, kterými ji obdařil sám Bůh, se k ní s důvěrou utíká s prosbou o pomoc a orodování. Prvopočátky této májové mariánské pobožnosti nacházíme už ve středověku. Její vznik souvisel s pokřesťanštěním zděděných pohanských májových tradicí římského a germánského původu. Už v roce 1725 se ve Veroně objevuje kniha s názvem Měsíc Marie od jezuity Dionysia s modlitbami a pobožnostmi na každý den měsíce. V květnu roku 1784 zavedli kamiliáni ve svém kostele ve Ferraře každodenní modlitbu Loretánských litanií spolu s kázáním či přednáškou.
Kromě toho zavedli tzv. flores mariani (Mariiny kvítky), tedy následování ctností přesvaté Panny a cvičení se v jednotlivých jejích ctnostech. A toto úsilí a ještě více výsledky tohoto úsilí byly duchovními kvítky, které měli věřící věnovat Matce Boží. Z Ferrary se tento zvyk rychle rozšířil po celé Evropě. Zajímavostí je, že se tato pobožnost šířila především zdola - byli to věřící, kteří prosili své biskupy o dovolení praktikovat tuto formu úcty k Matce Boží. Koncem 18. století se pobožnost rovněž velmi rychle rozvíjí v Římě, a to zvlášť s jedním konkrétním úmyslem. Bylo to totiž období osvícenství, velmi nepříznivé víře. Tehdy chtěli osvícenci Boha nahradit lidským rozumem. Mnozí zbožní Římané se rozhodli pod vedením misionáře Lalomia celý měsíc máj zasvětit Královně nebes. Květy zdobili mariánské oltáře a na kolenou prosili Matku Boží o pravé světlo a obrácení pro ty, kteří tolik urážejí Boha.
Tato praxe se v Římě rychle stala velice populární, takže sám papež Pius VII. obdařil tuto pobožnost roku 1815 úplnými odpustky. Ve Vídni vydal jezuita Beckx roku 1838 brožurku, v níž poučuje věřící o důležitosti této modlitby v rodinách. V našich zemích se tato pobožnost hodně rozšířila po roce 1860 na příkaz ostřihomské synody, která nabádala kněze, aby ve svých farnostech zavedli májovou pobožnost. K popularizaci této pobožnosti přispělo i vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie v roce 1854. Papež Pius XII. vyzýval k modlitbě za ukončení druhé světové války právě během májové pobožnosti a ve své encyklice Mediator Dei (1947) pobožnost velmi doporučoval. Blahoslavený Pavel VI. věnoval tématu májové mariánské pobožnosti celou encykliku Mense Maio (1. května 1965), v níž doporučuje zachování této posvátné tradice.
Mimo jiné nazývá: „drahým zvykem našich předchůdců zvolit si tento mariánský měsíc, aby pozvali křesťanský lid k veřejné modlitbě, jakmile si to vyžadují problémy Církve anebo nebezpečí, které hrozí světu". I naše doba má svoje problémy, které zmítají Církví i nebezpečí, která hrozí světu, ačkoli on si to ještě pořádně neuvědomuje. Proto klekněme v tomto měsíci k nohám naší nebeské Matky a s plnou důvěrou ji dennodenně, zvlášť prostřednictvím této pobožnosti, prosme, aby pomohla, aby zachránila, aby zasáhla. Vždyť nikdy nebylo slyšet, že by byl někdo opuštěný, kdo se utíkal pod její ochranu a ji o pomoc nebo o přímluvu žádal…
Kromě toho zavedli tzv. flores mariani (Mariiny kvítky), tedy následování ctností přesvaté Panny a cvičení se v jednotlivých jejích ctnostech. A toto úsilí a ještě více výsledky tohoto úsilí byly duchovními kvítky, které měli věřící věnovat Matce Boží. Z Ferrary se tento zvyk rychle rozšířil po celé Evropě. Zajímavostí je, že se tato pobožnost šířila především zdola - byli to věřící, kteří prosili své biskupy o dovolení praktikovat tuto formu úcty k Matce Boží. Koncem 18. století se pobožnost rovněž velmi rychle rozvíjí v Římě, a to zvlášť s jedním konkrétním úmyslem. Bylo to totiž období osvícenství, velmi nepříznivé víře. Tehdy chtěli osvícenci Boha nahradit lidským rozumem. Mnozí zbožní Římané se rozhodli pod vedením misionáře Lalomia celý měsíc máj zasvětit Královně nebes. Květy zdobili mariánské oltáře a na kolenou prosili Matku Boží o pravé světlo a obrácení pro ty, kteří tolik urážejí Boha.
Tato praxe se v Římě rychle stala velice populární, takže sám papež Pius VII. obdařil tuto pobožnost roku 1815 úplnými odpustky. Ve Vídni vydal jezuita Beckx roku 1838 brožurku, v níž poučuje věřící o důležitosti této modlitby v rodinách. V našich zemích se tato pobožnost hodně rozšířila po roce 1860 na příkaz ostřihomské synody, která nabádala kněze, aby ve svých farnostech zavedli májovou pobožnost. K popularizaci této pobožnosti přispělo i vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie v roce 1854. Papež Pius XII. vyzýval k modlitbě za ukončení druhé světové války právě během májové pobožnosti a ve své encyklice Mediator Dei (1947) pobožnost velmi doporučoval. Blahoslavený Pavel VI. věnoval tématu májové mariánské pobožnosti celou encykliku Mense Maio (1. května 1965), v níž doporučuje zachování této posvátné tradice.
Mimo jiné nazývá: „drahým zvykem našich předchůdců zvolit si tento mariánský měsíc, aby pozvali křesťanský lid k veřejné modlitbě, jakmile si to vyžadují problémy Církve anebo nebezpečí, které hrozí světu". I naše doba má svoje problémy, které zmítají Církví i nebezpečí, která hrozí světu, ačkoli on si to ještě pořádně neuvědomuje. Proto klekněme v tomto měsíci k nohám naší nebeské Matky a s plnou důvěrou ji dennodenně, zvlášť prostřednictvím této pobožnosti, prosme, aby pomohla, aby zachránila, aby zasáhla. Vždyť nikdy nebylo slyšet, že by byl někdo opuštěný, kdo se utíkal pod její ochranu a ji o pomoc nebo o přímluvu žádal…
