Autor: Josh Mac Dowell
Zdroj: © Ethos č. 3/2009 | ethos.cz
Datum napsání:
15.07.2009
Proč bych měl být křesťanem? Nejvíc přetvářky je přece v církvi...
Jeden z nejdůležitějších faktorů, proč lidé odmítají křesťanství, se týká přetvářky v církvi, a to v minulosti i v přítomnosti. Poukazují na dávná zvěrstva, která se děla ve jménu Krista, například na španělskou inkvizici, upalování čarodějnic a podobné zločiny. Dnes zase existují faráři, kazatelé nebo představitelé církví, kterým je možné prokázat alkoholismus, nemanželské sexuální vztahy a jiné chování, které se neslučuje s tím, čemu údajně věří. To přivedlo mnoho lidí k tomu, že říkají: „Jestliže je tohle všechno křesťanství, tak s tím nechci mít nic společného.“ Musíme přiznat, že přetvářka v církvi vždy byla a ani dnes jí není ušetřena.
Pokrytec, který se přetvařuje, je vlastně herec, který si nasazuje masku. Něco jiného říká a něco jiného dělá. I když v církvi existují pokrytci, neznamená to, že všichni křesťané jsou pokrytci. Vždyť na druhé straně je možné ukázat mnoho křesťanů, u nichž jsou slova i život v souladu s učením Pána Ježíše Krista.
Je důležité, abychom rozlišovali přetvářku a hřích. Všichni křesťané jsou hříšníci, ale ne všichni křesťané jsou pokrytci. Není pravda, že křesťan je ten, kdo nehřeší. Být křesťanem znamená přiznat si svou hříšnost (1 Jn 1,5-2,2). Všichni věřící, včetně vůdčích osobností a pastorů, jsou hřešící a chybující lidské bytosti, které v sobě mají sklony ke kterémukoliv hříchu. Jestliže však někdo není dokonalý, neznamená to, že je špatné to, čemu věří. V tom je rozdíl. Selhání věřícího křesťana nic nemění na pravdě, v kterou věří.
Ježíš měl velmi tvrdá slova pro lidi, kteří se přetvařovali, zvlášť pro náboženské vůdce své doby. Označoval je výrazy, které jsou jasně srozumitelné: „Běda vám, zákonici a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.“ (Mt 23,15) Křesťanství však naštěstí nestojí a nepadá s tím, co křesťané v minulosti dělali nebo co dělají dnes. Skutečné křesťanství stojí na tom, kdo je a co udělal Ježíš Kristus. On nebyl pokrytec. Žil v souladu s tím, co učil. Na konci svého života vyzval Židy, aby mu prokázali nějaký hřích. Žádný neprokázali, protože nikdy nezhřešil.
Křesťanská víra je postavena na osobě Pána Ježíše, a proto není korektní, když ji někdo chce vyvracet poukazováním na hrozné věci, které se v jejím jménu děly. Nevěřící člověk se nemůže na svou nevěru vymlouvat tím, že poukazuje na ty, kteří se za křesťany jen vydávají, ale nejsou jimi, stejně jako pokrytečtí křesťané nemůžou hrozné důsledky svého pokrytectví omlouvat tím, že nikdo není dokonalý.
Podívejme se na jeden příklad, který s touto otázkou souvisí. Dejme tomu, že ředitel velké automobilky svým přátelům tvrdí, že určitý model z jeho továrny je nejlepší v Evropě a vlastně jediný, kterým by měli jezdit. Motoristické časopisy i spotřebitelé jeho konstatování skutečně potvrzují. Když se však podíváte na ředitele, zjistíte, že on sám jezdí konkurenčním vozem. Řeknete: „Takový pokrytec! Kdyby sám věřil tomu, co o své značce říká - a má přece možnost si to ověřit - pak by takovým autem taky jezdil.“ To je pravda. Ale skutečnost, že ředitel je pokrytec, nic nemění na tvrzení, že doporučovaný model je skutečně nejlepší v celé Evropě. Totéž platí o křesťanství. Křesťané říkají, že je pravdivé, a přesto ne vždy žijí v souladu s tím, co tvrdí. To však nevyvrací skutečnost, že křesťanství je pravdivé.
Jeden z nejdůležitějších faktorů, proč lidé odmítají křesťanství, se týká přetvářky v církvi, a to v minulosti i v přítomnosti. Poukazují na dávná zvěrstva, která se děla ve jménu Krista, například na španělskou inkvizici, upalování čarodějnic a podobné zločiny. Dnes zase existují faráři, kazatelé nebo představitelé církví, kterým je možné prokázat alkoholismus, nemanželské sexuální vztahy a jiné chování, které se neslučuje s tím, čemu údajně věří. To přivedlo mnoho lidí k tomu, že říkají: „Jestliže je tohle všechno křesťanství, tak s tím nechci mít nic společného.“ Musíme přiznat, že přetvářka v církvi vždy byla a ani dnes jí není ušetřena.
Pokrytec, který se přetvařuje, je vlastně herec, který si nasazuje masku. Něco jiného říká a něco jiného dělá. I když v církvi existují pokrytci, neznamená to, že všichni křesťané jsou pokrytci. Vždyť na druhé straně je možné ukázat mnoho křesťanů, u nichž jsou slova i život v souladu s učením Pána Ježíše Krista.
Je důležité, abychom rozlišovali přetvářku a hřích. Všichni křesťané jsou hříšníci, ale ne všichni křesťané jsou pokrytci. Není pravda, že křesťan je ten, kdo nehřeší. Být křesťanem znamená přiznat si svou hříšnost (1 Jn 1,5-2,2). Všichni věřící, včetně vůdčích osobností a pastorů, jsou hřešící a chybující lidské bytosti, které v sobě mají sklony ke kterémukoliv hříchu. Jestliže však někdo není dokonalý, neznamená to, že je špatné to, čemu věří. V tom je rozdíl. Selhání věřícího křesťana nic nemění na pravdě, v kterou věří.
Ježíš měl velmi tvrdá slova pro lidi, kteří se přetvařovali, zvlášť pro náboženské vůdce své doby. Označoval je výrazy, které jsou jasně srozumitelné: „Běda vám, zákonici a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.“ (Mt 23,15) Křesťanství však naštěstí nestojí a nepadá s tím, co křesťané v minulosti dělali nebo co dělají dnes. Skutečné křesťanství stojí na tom, kdo je a co udělal Ježíš Kristus. On nebyl pokrytec. Žil v souladu s tím, co učil. Na konci svého života vyzval Židy, aby mu prokázali nějaký hřích. Žádný neprokázali, protože nikdy nezhřešil.
Křesťanská víra je postavena na osobě Pána Ježíše, a proto není korektní, když ji někdo chce vyvracet poukazováním na hrozné věci, které se v jejím jménu děly. Nevěřící člověk se nemůže na svou nevěru vymlouvat tím, že poukazuje na ty, kteří se za křesťany jen vydávají, ale nejsou jimi, stejně jako pokrytečtí křesťané nemůžou hrozné důsledky svého pokrytectví omlouvat tím, že nikdo není dokonalý.
Podívejme se na jeden příklad, který s touto otázkou souvisí. Dejme tomu, že ředitel velké automobilky svým přátelům tvrdí, že určitý model z jeho továrny je nejlepší v Evropě a vlastně jediný, kterým by měli jezdit. Motoristické časopisy i spotřebitelé jeho konstatování skutečně potvrzují. Když se však podíváte na ředitele, zjistíte, že on sám jezdí konkurenčním vozem. Řeknete: „Takový pokrytec! Kdyby sám věřil tomu, co o své značce říká - a má přece možnost si to ověřit - pak by takovým autem taky jezdil.“ To je pravda. Ale skutečnost, že ředitel je pokrytec, nic nemění na tvrzení, že doporučovaný model je skutečně nejlepší v celé Evropě. Totéž platí o křesťanství. Křesťané říkají, že je pravdivé, a přesto ne vždy žijí v souladu s tím, co tvrdí. To však nevyvrací skutečnost, že křesťanství je pravdivé.
