Autor: P. Pierino Galeone
Zdroj: © Servi della Sofferenza č. 1/2010 | servidellasofferenza.org
Datum napsání:
14.05.2016
Kněz je hlavou křesťanské komunity, je otcem Božích dětí a pastýřem jemu svěřeného stáda. Je hlavou, protože usměrňuje vůli členů komunity a zaměřuje ji k jednotě a společenství s dvojím cílem: vertikálním a horizontálním. „Vertikální“ - ke společenství s Bohem skrze praxi víry, morálky, liturgie a svátostí; „horizontální“ - skrze praxi bratrské lásky, lásky, která je službou solidarity, sdílením lásky a vzájemnou pomocí. Kněz je otec, protože prostřednictvím Božího slova a svátostí plodí děti. Živí je moudrým a vytrvalým kázáním, duchovním vedením a neúnavným vysluhováním svátostí, zvláště svátosti smíření a eucharistie, aby zakládal a utvářel rodinu Božích dětí v komunitě, k níž je pozván. Je pastýřem duší, protože zná ovce stáda, které je mu svěřeno, a nechává se jimi poznávat. Živí je na úrodných pastvinách Božího slova a svátostí, chrání je před mentalitou světa, lstivým sváděním rozumu a hanebným sváděním těla. Dává svůj život, když je brání před dravými vlky světa, kteří pronásledují ovce výsměchem, urážkami, odsouváním do pozadí a svádí je přitažlivostmi a scestným lákáním sociálně komunikačních prostředků.
Kněz má učedníky, děti, ovečky předcházet na cestě evangelia tím, že poslušností a láskou uvádí do praxe Kristovo učení a příklad jeho života, jako nejlepšího vzoru a pastýře. Aby bylo hlásání evangelia účinné, musí kněz svědčit jeho praktikováním tak jako Ježíš. Jak je možné, aby se to dělo v tom člověku, kterého Kristus a církev postavili do světa? Jak je možné, aby „nebyl ze světa“, když v něm žije a působí? Je kněz přesvědčen, že ho svět nenávidí? Je přesvědčen, že je svět silnější než on, protože je ovládán zlým duchem? Je kněz přesvědčen, že jedině neústupným náležením Kristu, prostřednictvím opravdového a stálého vnitřního života nebude poražen světem a nepřizpůsobí se sekularizací jeho mentalitě? Je přesvědčen, že jenom Kristus zvítězil nad světem? Když kněz nezůstane věrný v poslušnosti Kristu a církvi, svět a zlý duch nad ním získají převahu. Kristova láska a bratrská láska v jeho srdci vymizí a zůstane sám ve snaze hledat a nacházet úlevu v marných věcech světa a nebude už věřit, že pravé vzkříšení jeho duše může přijít jedině od Krista.
Je dobré, když si kněz vypomáhá technikou, kterou svět nabízí, nesmí však přijmout zvrácenou mentalitu, kterou skrze ni svět sděluje. Jak je možné, aby si kněz uchoval srdce pevné a s rozvahou rozlišoval používání komunikačních prostředků, když není věrný Božímu slovu, svátostem, vedení hierarchické církve a svému duchovnímu otci? Toto se doplňuje a vzájemně si pomáhá. Poslušnost pastýřům je pravým následováním duchovního otce a poslušnost duchovnímu otci zaručuje poslušnost pastýřům. Když ztratíš tato přesvědčení, ztratíš svou identitu kněze a budeš se svým kněžským životem nespokojený a staneš se veřejným nebezpečím. V životě kněze nesmí docházet k „přestávkám“ - trochu s Kristem a trochu se světem. Kněz musí být přesvědčen, že kněžství je věčné, a nesmí upadnout do oněch „přestávek“ a „přerušení“ sváděním světa. Knězem navždy, pravým knězem navždy, skutečným představitelem Krista, navždy!
Kněz má učedníky, děti, ovečky předcházet na cestě evangelia tím, že poslušností a láskou uvádí do praxe Kristovo učení a příklad jeho života, jako nejlepšího vzoru a pastýře. Aby bylo hlásání evangelia účinné, musí kněz svědčit jeho praktikováním tak jako Ježíš. Jak je možné, aby se to dělo v tom člověku, kterého Kristus a církev postavili do světa? Jak je možné, aby „nebyl ze světa“, když v něm žije a působí? Je kněz přesvědčen, že ho svět nenávidí? Je přesvědčen, že je svět silnější než on, protože je ovládán zlým duchem? Je kněz přesvědčen, že jedině neústupným náležením Kristu, prostřednictvím opravdového a stálého vnitřního života nebude poražen světem a nepřizpůsobí se sekularizací jeho mentalitě? Je přesvědčen, že jenom Kristus zvítězil nad světem? Když kněz nezůstane věrný v poslušnosti Kristu a církvi, svět a zlý duch nad ním získají převahu. Kristova láska a bratrská láska v jeho srdci vymizí a zůstane sám ve snaze hledat a nacházet úlevu v marných věcech světa a nebude už věřit, že pravé vzkříšení jeho duše může přijít jedině od Krista.
Je dobré, když si kněz vypomáhá technikou, kterou svět nabízí, nesmí však přijmout zvrácenou mentalitu, kterou skrze ni svět sděluje. Jak je možné, aby si kněz uchoval srdce pevné a s rozvahou rozlišoval používání komunikačních prostředků, když není věrný Božímu slovu, svátostem, vedení hierarchické církve a svému duchovnímu otci? Toto se doplňuje a vzájemně si pomáhá. Poslušnost pastýřům je pravým následováním duchovního otce a poslušnost duchovnímu otci zaručuje poslušnost pastýřům. Když ztratíš tato přesvědčení, ztratíš svou identitu kněze a budeš se svým kněžským životem nespokojený a staneš se veřejným nebezpečím. V životě kněze nesmí docházet k „přestávkám“ - trochu s Kristem a trochu se světem. Kněz musí být přesvědčen, že kněžství je věčné, a nesmí upadnout do oněch „přestávek“ a „přerušení“ sváděním světa. Knězem navždy, pravým knězem navždy, skutečným představitelem Krista, navždy!
