Autor: P. Michal Krovina, OP
Zdroj: © Ruženec, č. 11/2014 | Dominikánske mariánske centrum | Košice
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
10.11.2014
Ježíšův vztah k ženám
Centrální postavou celého Nového zákona je Ježíš Kristus. Pán Ježíš se setkává s různými ženami. Celé jeho hnutí doprovázejí a podporují ženy. Kromě toho za ním mnohé přicházejí s různými problémy, ať už svými vlastními, anebo s problémy svých dětí. Jaký postoj k nim zaujímá Pán Ježíš? Co se od něho můžeme naučit? Za co si ho můžeme vážit? Mohou mu být ženy za něco vděčné? Je Ježíšův přístup k ženám něčím specifický?
Pán Ježíš, ač ve dvanácti letech, projevuje velikou vyspělost, a vůči svým rodičům zachovává poslušnost; jako dospělý muž se už nenechává usměrňovat svou matkou a chrání si svou mužskou důstojnost v zápasech s jeho protivníky a rovněž s často nechápajícími a vystrašenými učedníky. Ve svém přístupu projevuje pevnost a rozhodnost, ale nikde a nikdy u něho nenacházíme stopy po bezohlednosti, agresivitě či surovosti. Agresivitu a surovost pokládají mnozí muži za projev mužnosti, ale Ježíšova mužnost je vždycky spojená s jemnocitem a s něžností. To se zvlášť projevuje v jeho vztahu k ženám a k dětem. Jak tedy reagoval Pán Ježíš na ženy a jak ženy reagovaly na něho? Jako pravý Izraelita nemohl zůstat Pán Ježíš k ženám a ani k ženskému světu lhostejný. Víme však i to, že si nehledal svou životní partnerku, ale z vyšších, duchovních důvodů si zvolil nazirejskou formu života, čili život bez manželství. Přesto se k ženám vždycky chová uctivě a něžně.
Ženy neměly ve starověku záviděníhodné postavení. Byly k dispozici svým mužům a sloužily jim jako prostředky k zachování rodu. Ve starém Izraeli ženy postupně získaly o něco lepší postavení, ale nestaly se rovnoprávnými s muži. Náboženství Izraele zůstalo až dodnes náboženstvím mužů. Žena v něm jako kdyby zůstávala na vedlejší koleji. V Ježíšových časech získaly nejvíc práv a svobod Římanky z vyšších vrstev společnosti, ale samozřejmě musely být římskými občankami. Pán Ježíš se začíná k ženám chovat jinak. Násilně nemění staré tradice a zvyklosti, ale svým postojem k ženám upozorňuje na původní Boží záměr se ženami. Jiní zakladatelé náboženství jsou ve vztahu k ženám svérázní. Například Buddha, který byl jako mladý princ ženatý, přistupoval k ženám tak, jak byl vychovávaný, čili jako k bytostem, na které má už jenom vycházejíc ze svého společenského postavení a mužské logiky neodejmutelný nárok. Později se od žen odvrací s výrazným odporem. Proto část duchovních proudů v buddhismu vnímá ženy, jak radikální překážky každé duchovnosti.
Zakladatel islámu, prorok Mohamed, se na jedné straně choval k ženám smyslně, ale na druhé straně jimi pohrdal. Proto mají v morálce islámu doposud například delikty v sexuální oblasti odlišnou závaznost, v závislosti na tom zda jsou spáchané ženami nebo muži. Pokud jsou spáchané ženami, jsou vážným proviněním, ale jestliže jsou spáchané muži, jsou jenom lehkým prohřeškem. Pán Ježíš se svým osobním postojem k ženám snaží překlenout velikou společenskou propast mezi ženami a muži v jeho době a v jeho kultuře. Upozorňuje na původní stvořitelský Boží záměr, přiznává ženám jejich vlastní hodnotu a důstojnost a povzbuzuje ženy, aby si začaly vážit samy sebe, a muže zase, aby si všímali a vážili nezastupitelného místa žen v rodině a při výchově dalších generací.
Svatý apoštol Pavel to vyjadřuje velmi výstižně, když v listu Galaťanům píše, že v Kristu, přihlížejíce k Ježíšovu postoji, nejsme už více muži a ženami, ale my všichni jsme jedno v Kristu Ježíši. Nemyslí tím samozřejmě na standardnost, ale na rovnoprávnost mužů a žen před Bohem. Dnes se často lidé dopouštějí opačného extrému. Ve snaze dát všem adekvátní příležitosti a šance, upírají mužům možnost chovat se jako muži a ženám chovat se jako ženy. Pán Ježíš však přiznává každému místo, které mu podle Božího stvořitelského záměru patří. Svatý apoštol Pavel říká, že v Církvi už není muže a ženy, ale ženě přisuzuje druhé místo. Pán Ježíš si za první zvěstovatelku svého vzkříšení vybírá ženu, ale za apoštoly si vybírá a povolává muže. Chodí za ním a pomáhají mu i ženy, ale mužů je vždycky víc. I křesťanství dlouho zůstalo náboženstvím mužů, ačkoli dnes vidíme v chrámech mnohem více žen než mužů.
Pán Ježíš zná poslání žen a má pro ně mnoho osobního porozumění a soucitu. Potvrzují to i jeho podobenství, která velmi často přebírá ze života žen. Pán Ježíš ví, s jakou bolestí ženy rodí děti a chápe tužby těch žen, které k němu přinášejí svoje děti, aby se jich dotkl a požehnal je. Zná radostné očekávání družiček na svatbě, které čekají na ženicha, a zná i úzkosti utlačovaných vdov. Zná těžkou práci ovdovělých žen i starosti spojené se ztrátou jedné mince a ví i to, jak se ty ženy těší, když tu zatoulanou minci najdou. Pán Ježíš vzkřísí syna utrápené vdovy a pochválí další chudou vdovu, která ochotně daruje pro chrám svoje poslední peníze. Povzbudí i pohanskou Kanaánku, která ho přemůže svou velkou vírou. Kolik žen by bylo potřebné vyjmenovat, k nimž Pán Ježíš přistoupil s něžnou a soucitnou láskou? Nemůžeme nevzpomenout ani ženu, kterou mu přivlekli brzy ráno do chrámu, aby ji odsoudil, protože ji přistihli přímo při cizoložství.
Pán Ježíš nebere její hřích na lehko váhu, ale brání ji před muži, kteří jsou taktéž hříšní. Pán Ježíš přitom nevytváří teorie o hodnotě žen, nekáže o jejich osvobození a nepřivolává trest na ty, kteří je utlačují. Ale zároveň dělá pro ženy víc než kdokoliv jiný. Jeho výroky o manželství jsou velmi vážné a my víme, že Ježíš je řekl na obranu žen před zneužíváním ze strany mužů. Nemůžeme nevzpomenout ani ženy, které Pána Ježíše následovaly na jeho misijních cestách po Palestině. Byly to ženy, které patřily ke střední vrstvě. Vlastnily majetky a z jejich majetků podporovaly Pána Ježíše, celé jeho hnutí finančně i materiálně. V očích učitelů Zákona a farizeů to samozřejmě byla nemravnost. Přesto Pán Ježíš přijímal podporu těchto žen a ženy šly za ním, ačkoli věděly o tom, že mnozí je kvůli tomu odsuzují.
Velmi výstižnou, ale pro mnohé i vyrušující poznámkou je konstatování evangelisty Jana: „Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara" (Jn 11 5). Tím určitě evangelista nemyslí smyslnou, ale duchovní lásku. Myslí tím na Ježíšův obdiv k vnitřní, duchovní kráse těchto žen. Všechny Ježíšovy projevy k ženám jsou plné něžnosti a hlubokého porozumění. Stačí, jak si vzpomeneme na Ježíšův postoj k hříšnici, která přišla do Šimonova domu. Tam, kde se jiní muži pohoršují a odsuzují, tam Pán Ježíš ženy brání. Ví, že i tato žena patří k těm ženám, které muži nejprve využili a potom je začali ponižovat. Pán Ježíš ví, že nejen tato žena zhřešila, ale i mnozí muži s ní. Právě tento stav a ženina hluboká vnitřní bolest přivedly tuto nešťastnou ženu k Ježíšovým nohám. Doposud jsme hovořili o tom, jak Ježíš reagoval na ženy. Ale jak samotné ženy reagovaly na Pána Ježíše? Víme, že muži Ježíšovi mnohokrát křivdili, ale nic takového o ženách neslyšíme.
O ženách víme to, že následovaly Pána Ježíše, sloužily mu, pomáhaly mu, podporovaly ho hmotně i finančně, slzami mu umývaly nohy, natíraly mu tělo voňavými oleji, se slzami ho doprovázely na křížové cestě na Kalvárii. Muži Ježíše hanebně opustili, ale ženy stály pod jeho křížem. Ženy se po jeho pochování vydávají jako první k jeho hrobu. Možná i nás vyrušuje příběh ženy ze Šimonova domu, kde si žena dovolí takovou důvěrnost, jakou je líbání Ježíšových nohou, a to v přítomnosti vážených mužů. Něco podobného si dovoluje i Marie z Betanie, a Marie Magdaléna se chce po zmrtvýchvstání Ježíše dotknout, což nasvědčuje tomu, že předtím to pravděpodobně dělala taky. Šimon protestuje, Ježíšovi učedníci protestují a pohoršují se nad tím. Jestliže se i my nad tím pohoršujeme, zapomínáme přitom, že to, co my už v drtivé většině vnímáme jako erotický impuls, není to samé jako to, o co jde v Ježíšově případě.
Jisté je jedno. Všechny ženy, které v evangeliu vystupují, mají k Ježíšovi mimořádně silnou důvěru. Je to vidět například v případě ženy, o které jsme psali minule - v případě Samaritánky. Všechny ženy k Ježíšovi něco velmi silně přitahuje a samotné ženy ví, že to není smyslnost, ale spásonosná uzdravující moc. Prvním člověkem, kterému Pán Ježíš odhalil tajemství své osoby, je žena s pohnutou minulostí ze Samaří. Za první zvěstovatelku svého zmrtvýchvstání si vybírá Marii Magdalénu. Největší pochvalu, jakou kdy ženě řekl před druhými lidmi, adresoval pohanské ženě z Kanaánu. Pán Ježíš a ženy… Něžný, milosrdný soucitný, statečný a silný muž, jehož charisma mocně přitahuje a dodnes přitahuje mnohé ženy… A nám všem, zejména mužům, Pán Ježíš odkazuje: „Dal jsem vám osobní příklad, abyste i vy dělali podobně, jako já. Abyste mě v mém přístupu k ženám následovali."
Centrální postavou celého Nového zákona je Ježíš Kristus. Pán Ježíš se setkává s různými ženami. Celé jeho hnutí doprovázejí a podporují ženy. Kromě toho za ním mnohé přicházejí s různými problémy, ať už svými vlastními, anebo s problémy svých dětí. Jaký postoj k nim zaujímá Pán Ježíš? Co se od něho můžeme naučit? Za co si ho můžeme vážit? Mohou mu být ženy za něco vděčné? Je Ježíšův přístup k ženám něčím specifický?
Pán Ježíš, ač ve dvanácti letech, projevuje velikou vyspělost, a vůči svým rodičům zachovává poslušnost; jako dospělý muž se už nenechává usměrňovat svou matkou a chrání si svou mužskou důstojnost v zápasech s jeho protivníky a rovněž s často nechápajícími a vystrašenými učedníky. Ve svém přístupu projevuje pevnost a rozhodnost, ale nikde a nikdy u něho nenacházíme stopy po bezohlednosti, agresivitě či surovosti. Agresivitu a surovost pokládají mnozí muži za projev mužnosti, ale Ježíšova mužnost je vždycky spojená s jemnocitem a s něžností. To se zvlášť projevuje v jeho vztahu k ženám a k dětem. Jak tedy reagoval Pán Ježíš na ženy a jak ženy reagovaly na něho? Jako pravý Izraelita nemohl zůstat Pán Ježíš k ženám a ani k ženskému světu lhostejný. Víme však i to, že si nehledal svou životní partnerku, ale z vyšších, duchovních důvodů si zvolil nazirejskou formu života, čili život bez manželství. Přesto se k ženám vždycky chová uctivě a něžně.
Ženy neměly ve starověku záviděníhodné postavení. Byly k dispozici svým mužům a sloužily jim jako prostředky k zachování rodu. Ve starém Izraeli ženy postupně získaly o něco lepší postavení, ale nestaly se rovnoprávnými s muži. Náboženství Izraele zůstalo až dodnes náboženstvím mužů. Žena v něm jako kdyby zůstávala na vedlejší koleji. V Ježíšových časech získaly nejvíc práv a svobod Římanky z vyšších vrstev společnosti, ale samozřejmě musely být římskými občankami. Pán Ježíš se začíná k ženám chovat jinak. Násilně nemění staré tradice a zvyklosti, ale svým postojem k ženám upozorňuje na původní Boží záměr se ženami. Jiní zakladatelé náboženství jsou ve vztahu k ženám svérázní. Například Buddha, který byl jako mladý princ ženatý, přistupoval k ženám tak, jak byl vychovávaný, čili jako k bytostem, na které má už jenom vycházejíc ze svého společenského postavení a mužské logiky neodejmutelný nárok. Později se od žen odvrací s výrazným odporem. Proto část duchovních proudů v buddhismu vnímá ženy, jak radikální překážky každé duchovnosti.
Zakladatel islámu, prorok Mohamed, se na jedné straně choval k ženám smyslně, ale na druhé straně jimi pohrdal. Proto mají v morálce islámu doposud například delikty v sexuální oblasti odlišnou závaznost, v závislosti na tom zda jsou spáchané ženami nebo muži. Pokud jsou spáchané ženami, jsou vážným proviněním, ale jestliže jsou spáchané muži, jsou jenom lehkým prohřeškem. Pán Ježíš se svým osobním postojem k ženám snaží překlenout velikou společenskou propast mezi ženami a muži v jeho době a v jeho kultuře. Upozorňuje na původní stvořitelský Boží záměr, přiznává ženám jejich vlastní hodnotu a důstojnost a povzbuzuje ženy, aby si začaly vážit samy sebe, a muže zase, aby si všímali a vážili nezastupitelného místa žen v rodině a při výchově dalších generací.
Svatý apoštol Pavel to vyjadřuje velmi výstižně, když v listu Galaťanům píše, že v Kristu, přihlížejíce k Ježíšovu postoji, nejsme už více muži a ženami, ale my všichni jsme jedno v Kristu Ježíši. Nemyslí tím samozřejmě na standardnost, ale na rovnoprávnost mužů a žen před Bohem. Dnes se často lidé dopouštějí opačného extrému. Ve snaze dát všem adekvátní příležitosti a šance, upírají mužům možnost chovat se jako muži a ženám chovat se jako ženy. Pán Ježíš však přiznává každému místo, které mu podle Božího stvořitelského záměru patří. Svatý apoštol Pavel říká, že v Církvi už není muže a ženy, ale ženě přisuzuje druhé místo. Pán Ježíš si za první zvěstovatelku svého vzkříšení vybírá ženu, ale za apoštoly si vybírá a povolává muže. Chodí za ním a pomáhají mu i ženy, ale mužů je vždycky víc. I křesťanství dlouho zůstalo náboženstvím mužů, ačkoli dnes vidíme v chrámech mnohem více žen než mužů.
Pán Ježíš zná poslání žen a má pro ně mnoho osobního porozumění a soucitu. Potvrzují to i jeho podobenství, která velmi často přebírá ze života žen. Pán Ježíš ví, s jakou bolestí ženy rodí děti a chápe tužby těch žen, které k němu přinášejí svoje děti, aby se jich dotkl a požehnal je. Zná radostné očekávání družiček na svatbě, které čekají na ženicha, a zná i úzkosti utlačovaných vdov. Zná těžkou práci ovdovělých žen i starosti spojené se ztrátou jedné mince a ví i to, jak se ty ženy těší, když tu zatoulanou minci najdou. Pán Ježíš vzkřísí syna utrápené vdovy a pochválí další chudou vdovu, která ochotně daruje pro chrám svoje poslední peníze. Povzbudí i pohanskou Kanaánku, která ho přemůže svou velkou vírou. Kolik žen by bylo potřebné vyjmenovat, k nimž Pán Ježíš přistoupil s něžnou a soucitnou láskou? Nemůžeme nevzpomenout ani ženu, kterou mu přivlekli brzy ráno do chrámu, aby ji odsoudil, protože ji přistihli přímo při cizoložství.
Pán Ježíš nebere její hřích na lehko váhu, ale brání ji před muži, kteří jsou taktéž hříšní. Pán Ježíš přitom nevytváří teorie o hodnotě žen, nekáže o jejich osvobození a nepřivolává trest na ty, kteří je utlačují. Ale zároveň dělá pro ženy víc než kdokoliv jiný. Jeho výroky o manželství jsou velmi vážné a my víme, že Ježíš je řekl na obranu žen před zneužíváním ze strany mužů. Nemůžeme nevzpomenout ani ženy, které Pána Ježíše následovaly na jeho misijních cestách po Palestině. Byly to ženy, které patřily ke střední vrstvě. Vlastnily majetky a z jejich majetků podporovaly Pána Ježíše, celé jeho hnutí finančně i materiálně. V očích učitelů Zákona a farizeů to samozřejmě byla nemravnost. Přesto Pán Ježíš přijímal podporu těchto žen a ženy šly za ním, ačkoli věděly o tom, že mnozí je kvůli tomu odsuzují.
Velmi výstižnou, ale pro mnohé i vyrušující poznámkou je konstatování evangelisty Jana: „Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara" (Jn 11 5). Tím určitě evangelista nemyslí smyslnou, ale duchovní lásku. Myslí tím na Ježíšův obdiv k vnitřní, duchovní kráse těchto žen. Všechny Ježíšovy projevy k ženám jsou plné něžnosti a hlubokého porozumění. Stačí, jak si vzpomeneme na Ježíšův postoj k hříšnici, která přišla do Šimonova domu. Tam, kde se jiní muži pohoršují a odsuzují, tam Pán Ježíš ženy brání. Ví, že i tato žena patří k těm ženám, které muži nejprve využili a potom je začali ponižovat. Pán Ježíš ví, že nejen tato žena zhřešila, ale i mnozí muži s ní. Právě tento stav a ženina hluboká vnitřní bolest přivedly tuto nešťastnou ženu k Ježíšovým nohám. Doposud jsme hovořili o tom, jak Ježíš reagoval na ženy. Ale jak samotné ženy reagovaly na Pána Ježíše? Víme, že muži Ježíšovi mnohokrát křivdili, ale nic takového o ženách neslyšíme.
O ženách víme to, že následovaly Pána Ježíše, sloužily mu, pomáhaly mu, podporovaly ho hmotně i finančně, slzami mu umývaly nohy, natíraly mu tělo voňavými oleji, se slzami ho doprovázely na křížové cestě na Kalvárii. Muži Ježíše hanebně opustili, ale ženy stály pod jeho křížem. Ženy se po jeho pochování vydávají jako první k jeho hrobu. Možná i nás vyrušuje příběh ženy ze Šimonova domu, kde si žena dovolí takovou důvěrnost, jakou je líbání Ježíšových nohou, a to v přítomnosti vážených mužů. Něco podobného si dovoluje i Marie z Betanie, a Marie Magdaléna se chce po zmrtvýchvstání Ježíše dotknout, což nasvědčuje tomu, že předtím to pravděpodobně dělala taky. Šimon protestuje, Ježíšovi učedníci protestují a pohoršují se nad tím. Jestliže se i my nad tím pohoršujeme, zapomínáme přitom, že to, co my už v drtivé většině vnímáme jako erotický impuls, není to samé jako to, o co jde v Ježíšově případě.
Jisté je jedno. Všechny ženy, které v evangeliu vystupují, mají k Ježíšovi mimořádně silnou důvěru. Je to vidět například v případě ženy, o které jsme psali minule - v případě Samaritánky. Všechny ženy k Ježíšovi něco velmi silně přitahuje a samotné ženy ví, že to není smyslnost, ale spásonosná uzdravující moc. Prvním člověkem, kterému Pán Ježíš odhalil tajemství své osoby, je žena s pohnutou minulostí ze Samaří. Za první zvěstovatelku svého zmrtvýchvstání si vybírá Marii Magdalénu. Největší pochvalu, jakou kdy ženě řekl před druhými lidmi, adresoval pohanské ženě z Kanaánu. Pán Ježíš a ženy… Něžný, milosrdný soucitný, statečný a silný muž, jehož charisma mocně přitahuje a dodnes přitahuje mnohé ženy… A nám všem, zejména mužům, Pán Ježíš odkazuje: „Dal jsem vám osobní příklad, abyste i vy dělali podobně, jako já. Abyste mě v mém přístupu k ženám následovali."
