Zdroj: © homily-service.sk
Datum napsání:
09.11.2021
Eutanazie - jedna z forem kultury smrti
Z Katechismu katolické církve: Každý lidský život, od chvíle početí až do smrti, je posvátný, protože živý a svatý Bůh chtěl lidskou osobu pro ni samu, aby byla k jeho obrazu a podobě, (č. 2319)
Zabití lidské bytosti těžce odporuje důstojnosti osoby a svatosti Stvořitele, (č. 2320)
Dobrovolná eutanazie je vražda, ať jsou její způsoby a důvody jakékoliv. Těžce odporuje důstojnosti lidské osoby a úctě k živému Bohu, jejímu Stvořiteli, (č. 2324)
Slovo „eutanazie" znamená ve svém řeckém originále „sladká smrt" Jednalo se o požadavek dobrovolného odchodu ze života za pomoci lékaře v situaci nevyléčitelné nemoci nebo bezmezného utrpení pilulkou nebo injekcí, působícími před smrtí příjemné pocity, Dnes se častěji užívá termínu „asistovaná sebevražda"
První soustavné argumenty na podporu eutanazie byly publikovány r. 1913 v německém časopise „Das monistische Jahrhundert" (Monistické století), který vydával známý biolog a vášnivý odpůrce křesťanství Ernst Haeckel, proslulý mj. i svými podvody při dokazování vývojové teorie. Ve smyslu radikálního výkladu Darwinovy vývojové teorie nemá tzv. méněcenný život právo na existenci, neboť prý brání rozvoji plnohodnotného života silnějších jedinců. Proto je prý správné, když lidé postižení „neplnohodnotným životem" sami požádají o jeho ukončení. O tyto teorie se opírali i nacisté, kteří eutanazii jako první ve své zemi uzákonili, za což se jim dostalo ocenění od americké průkopnice kultury smrti Margaret Sangerové.
I když zastánci eutanazie tvrdili a tvrdí podobně jako němečtí nacisté, že usmrcení člověka je možné pouze na jeho vlastní žádost, v praxi to nelze uhlídat. Hitlerovci likvidovali tzv. „neplnohodnotný život" v masovém měřítku, kdy duševně nemocní a fyzicky těžce postižení byli hromadně vražděni plynem. Tyto zločiny byly po válce jedněmi z bodů obžaloby norimberského tribunálu.
Dnes jako by svět zapomněl, že eutanazie byla na norimberském procesu kvalifikována jako zločin proti lidskosti. Uzákonily ji Holandsko, Belgie, Lucembursko, některé švýcarské kan-tony, některé státy USA a některé australské provincie. Projevuje se stále větší tlak na její celosvětovou legalizaci. Jejími současnými teoretiky se stali v USA Derek Humprey, Peter Singer a především lékař Jack Kevorkian, který sám usmrtil mnoho svých pacientů buď na jejich přání, nebo na přání jejich příbuzných, takže si získal přezdívku „Doktor Smrt". Dnes již stále častěji pronikají na veřejnost případy, kdy značný počet tzv. asistovaných sebevražd je proveden nikoli na žádost samotných pacientů, ale přímo proti jejich vůli a bez jejich vědomí (často jsou již ve stavu demence) na žádost příbuzných, nedočkavých bohatého dědictví.
V rozporu s přirozeným mravním zákonem je však i samotná žádost nevyléčitelně nemocného o asistovanou sebevraždu. Pokud se argumentuje nesnesitelnou bolestí, tak současná lékařská věda již vynalezla na její utišení tzv. paliativní metodu. Za žádostmi o provedení eutanazie tkví podle psychologů převážně pocit osamělosti a zoufalství, nikoli fyzická bolest. Těmto lidem pomůžeme láskyplným zájmem o jejich osud, nikoli smrtící injekcí. Poslední papežové zařadili eutanazii mezi tzv. „kulturu smrti" spolu s potratem a oplodněním in vitro.
