Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 12, č. 10/2011 | smn.sk
Český překlad: Marie Kelblerová » Dioecesis Brunensis
Datum napsání:
03.11.2011
Vzhůru srdce!
Ačkoli je užitečné pochopit historii a pozadí mše svaté, ani všechny informace na světě nezaručí, že z ní budeme mít větší užitek. Skutečná změna nastává tehdy, když se naše srdce spojí s naší myslí. Víme totiž, že liturgické texty nebudou mít velký vliv, jestliže nepozvedneme své srdce k Pánu při bohoslužbě s láskou a vděčností. V tomto článku se chceme podívat na pozadí slov svaté mše, abychom pochopili, že nám dokážou pomoci přijít k Ježíši a přijmout jeho milost do svého života. Dříve než začneme hovořit o tom, co musíme konat během mše svaté, měli bychom se podívat na to, co Ježíš koná vždy, když se shromáždíme ke slavení Eucharistie.
Takový vzácný dar!
Ježíš v Janově evangeliu říká, že je chléb života a každý, kdo jí tento chléb, bude mít život - dokonce věčný život - v něm. Říká, že chléb, který dává, je jeho tělo pro život světa (Jn 6, 51). Od počátku Církve věříme, že chléb, který se obětuje při mši svaté, je právě tento chléb života. Věříme, že když tento chléb kněz konsekruje, stává se tělem, které Ježíš dává pro život světa. Představte si, jak neuvěřitelně štědrý je Ježíš! Den co den, týden co týden, rok co rok se nám dává na oltáři. Přináší nám celý svůj život, své tělo, krev, duši a božství. Dává nám všechno čím je: svou mysl, srdce, úmysly, sílu, lásku, naději a milosrdenství. Dokonce nám dává podíl na své božské přirozenosti. Eucharistie není nic menšího než Ježíšovo úplné sebedarování se svému lidu. Ježíš dává tento dar svobodně, velkodušně a bez omezení. Refrén starého hymnu říká: „Bůh vložil své tělo do našich rukou.“ Stal se tak zranitelným a dovolil, aby s ním nakládali čistí i nečistí, upřímní i pokrytečtí, hodní i nehodní. S velkou pokorou se dává na milost a nemilost svatým i hříšníkům i všem mezi nimi - a to všechno s nadějí, že přijmeme tento dar tak velkodušně, jak nám ho dal, a dovolíme, aby nás úplně proměnil. Co tedy můžeme vykonat, abychom zajistili, že nepřijímáme chléb života zbytečně? Jak můžeme ukázat Ježíši, že jeho úplný dar nepromarníme?
Velkodušní příjemci
V prvé řadě máme usilovat o přijetí Ježíše tak velkodušně, jako se nám dává. Vždy, když přijímáte Ježíše do svých úst, přijměte ho i do svého srdce. Otevřete dveře a s nadšením ho přivítejte. Udělejte mu místo. Odstraňte ze svého srdce všechen nepořádek a roztržitost, aby Ježíš mohl přijít a přebývat ve vás. Přemýšlejte o tom, že dobrý hostitel se postará o hosta, a konejte podle toho. Považujte Ježíše za čestného hosta. Věnujte mu pozornost tak, že budete uvažovat o jeho slovu v Písmu. Dejte mu čestné místo ve svém srdci při modlitbě - jako kdybyste pozvali čestného hosta, aby zaujal nejpohodlnější místo ve vašem domě. Buďte jako Marta, která vyšla v ústrety přivítat Ježíše. A buďte jako její sestra Marie, která mu věnovala celou pozornost a visela na každém jeho slovu (Lk 10, 38-42). Během svatého přijímání se věnujte především tomuto osobnímu hostu. Odložte stranou všechny jiné starosti, obavy a povinnosti. Tak, jako byste nepřijali do svého domu hosta a potom byste celý den prali nebo seděli u počítače, tak ať je Ježíš vaší hlavní prioritou.
Vzájemný dar
Na Ježíšův velkodušný dar sebe samého můžeme odpovídat i tak, že se odevzdáme Ježíši tak, jak se on odevzdal nám. Všichni víme, že když zažijeme, že jsme milovaní, vede nás to k tomu, že víc milujeme. Podobně velkodušnost přináší velkodušnost. Přemýšlejte o tom, jako se manželé vždy starají jeden o druhého. Přemýšlejte o tom, jak hledají způsoby, jak si mohou vzájemně projevit lásku laskavými skutky nebo znameními náklonnosti. Láska manžela pobízí manželku, aby byla štědřejší, pokud jde o její čas a pozornost. Dokud láska manželky vyvolává v manželovi to nejlepší a nabádá ho k větší lásce a velkorysosti. Je to jakási „virtuální spirála“, která vytváří stále hlubší smysl pro lásku a spolupatřičnost mezi nimi dvěma.
Bůh chce, aby byl náš vztah k Ježíši právě takový. Když zakusíme, jaký je Ježíš velkodušný a laskavý, naše srdce se naplní láskou k němu. Nabádá nás to odevzdat mu své srdce z vděčnosti za všechno, co nám dal. Během svaté mše mu můžeme dát svou lásku, když se spojíme s bratry a sestrami, společně ho chválíme a posloucháme jeho slovo. Během úkonu kajícnosti mu můžeme dát dar pokání, když se chceme osvobodit od těch oblastí našeho života, které ho urážejí nebo ho zraňují. Když se modlíme Krédo, můžeme mu dát svou pokoru a vyznat, jak velmi ho potřebujeme a jak jsme vděční za to, že nás spasil a nazval svými. A když se modlíme: „Buď vůle tvá,“ můžeme mu dát svou poslušnost a vůli nechtít nic, co by nás od něho odloučilo. Během svatého přijímání se vám Ježíš dává - dává sebe celého. To je nejvhodnější chvíle, abyste se mu odevzdali. Povězte mu, že ho chcete uctít za jeho velkodušnost. Udělejte všechno, co můžete, abyste plnili jeho příkazy. Usilujte, aby byl váš život odrazem jeho života - života pokory, lásky a služby.
Odevzdávejte to
Ale nekončí se to mší svatou. Na Ježíšovu velkodušnost můžeme odpovídat tak, že ji budeme v našem každodenním životě odevzdávat dalším lidem. Opět přemýšlejte o manželech. Pokud je jejich vztah zdravý a silný, jsou otevření jeden vůči druhému, ale jsou i otevření vůči světu okolo nich. Nežijí v sobecké bublině, ale pomáhají a sdělují lásku s druhými lidmi. To se především děje tehdy, když se otevírají daru dětí, velkodušně je přijímají a slouží rozrůstající se rodině. Časem jejich láska přesáhne rodinu a zahrne i přátele a sousedy, farníky, chudobné a nuzné.
Tak je to i s Ježíšem. Přijímáme ho - tělo a krev, duši a božství - při mši svaté a odevzdáváme mu svůj život. Cítíme však, že máme tento život sdílet s druhými lidmi. Našli jsme velký poklad a nemůžeme jinak, jen o něm mluvit k jiným lidem. Místo toho, abychom ho žárlivě hlídali, velkodušně ho odevzdáváme dále, protože víme, že Ježíš má stále co rozdávat. Nemusíme se obávat, že dojdou zásoby tak, jako bychom se mohli obávat, že nám dojdou peníze, když je budeme příliš rozdávat. Stane se pravý opak. Čím víc si ponecháme jeho lásku pro sebe, tím méně budeme mít!
Buďte tedy tak velkodušní jako Ježíš. Vzpomeňte si na Ježíšovo podobenství o rozsévači a semenu (Mt 13, 1-23). Rolník nesel semeno jen do dobré půdy. Rozséval je všude, kam šel: na kamenitou půdu, do trní a na polní cestu. Nezáleželo na tom, kam semeno padlo, protože věděl, že čím více rozséval, tím větší bude úroda. Bůh podobně, chce, abychom rozsévali semena evangelia všude, kam půjdeme: v našich rodinách, v práci, v našem okolí, dokonce mezi cizími lidmi, se kterými se náhodou potkáme. Chce, abychom rozsévali semena odpuštění, semena laskavosti, semena spravedlivosti a semena milosrdenství. Chce, abychom s každým mluvili o Ježíši a pozvali všechny, aby zakusili jeho lásku a velkodušnost právě tak, jako jsme ji zakusili my.
Choďte v pokoji
Pamatujete si, jak se před pár lety měnily postoje při svaté mši? Některé změny se nám líbily a jiné ne líbily. Stejně tak jsme možná měli problém se slovem „katolická“ „všeobecná“ v Krédu. Některým se nelíbí, že se starší písně nahrazují novějšími. Jaká je to však útěcha, když víme, že ačkoli se tyto věci mění, samotná mše svatá ve své podstatě zůstává stejná. Ježíš tam vždy je, úplně se obětuje na oltáři, vyzývá nás, abychom mu odevzdali svá srdce. Všichni tedy pozvedněme svá srdce k Pánu, neboť víme, že on bude vždy s námi.
Ačkoli je užitečné pochopit historii a pozadí mše svaté, ani všechny informace na světě nezaručí, že z ní budeme mít větší užitek. Skutečná změna nastává tehdy, když se naše srdce spojí s naší myslí. Víme totiž, že liturgické texty nebudou mít velký vliv, jestliže nepozvedneme své srdce k Pánu při bohoslužbě s láskou a vděčností. V tomto článku se chceme podívat na pozadí slov svaté mše, abychom pochopili, že nám dokážou pomoci přijít k Ježíši a přijmout jeho milost do svého života. Dříve než začneme hovořit o tom, co musíme konat během mše svaté, měli bychom se podívat na to, co Ježíš koná vždy, když se shromáždíme ke slavení Eucharistie.
Takový vzácný dar!
Ježíš v Janově evangeliu říká, že je chléb života a každý, kdo jí tento chléb, bude mít život - dokonce věčný život - v něm. Říká, že chléb, který dává, je jeho tělo pro život světa (Jn 6, 51). Od počátku Církve věříme, že chléb, který se obětuje při mši svaté, je právě tento chléb života. Věříme, že když tento chléb kněz konsekruje, stává se tělem, které Ježíš dává pro život světa. Představte si, jak neuvěřitelně štědrý je Ježíš! Den co den, týden co týden, rok co rok se nám dává na oltáři. Přináší nám celý svůj život, své tělo, krev, duši a božství. Dává nám všechno čím je: svou mysl, srdce, úmysly, sílu, lásku, naději a milosrdenství. Dokonce nám dává podíl na své božské přirozenosti. Eucharistie není nic menšího než Ježíšovo úplné sebedarování se svému lidu. Ježíš dává tento dar svobodně, velkodušně a bez omezení. Refrén starého hymnu říká: „Bůh vložil své tělo do našich rukou.“ Stal se tak zranitelným a dovolil, aby s ním nakládali čistí i nečistí, upřímní i pokrytečtí, hodní i nehodní. S velkou pokorou se dává na milost a nemilost svatým i hříšníkům i všem mezi nimi - a to všechno s nadějí, že přijmeme tento dar tak velkodušně, jak nám ho dal, a dovolíme, aby nás úplně proměnil. Co tedy můžeme vykonat, abychom zajistili, že nepřijímáme chléb života zbytečně? Jak můžeme ukázat Ježíši, že jeho úplný dar nepromarníme?
Velkodušní příjemci
V prvé řadě máme usilovat o přijetí Ježíše tak velkodušně, jako se nám dává. Vždy, když přijímáte Ježíše do svých úst, přijměte ho i do svého srdce. Otevřete dveře a s nadšením ho přivítejte. Udělejte mu místo. Odstraňte ze svého srdce všechen nepořádek a roztržitost, aby Ježíš mohl přijít a přebývat ve vás. Přemýšlejte o tom, že dobrý hostitel se postará o hosta, a konejte podle toho. Považujte Ježíše za čestného hosta. Věnujte mu pozornost tak, že budete uvažovat o jeho slovu v Písmu. Dejte mu čestné místo ve svém srdci při modlitbě - jako kdybyste pozvali čestného hosta, aby zaujal nejpohodlnější místo ve vašem domě. Buďte jako Marta, která vyšla v ústrety přivítat Ježíše. A buďte jako její sestra Marie, která mu věnovala celou pozornost a visela na každém jeho slovu (Lk 10, 38-42). Během svatého přijímání se věnujte především tomuto osobnímu hostu. Odložte stranou všechny jiné starosti, obavy a povinnosti. Tak, jako byste nepřijali do svého domu hosta a potom byste celý den prali nebo seděli u počítače, tak ať je Ježíš vaší hlavní prioritou.
Vzájemný dar
Na Ježíšův velkodušný dar sebe samého můžeme odpovídat i tak, že se odevzdáme Ježíši tak, jak se on odevzdal nám. Všichni víme, že když zažijeme, že jsme milovaní, vede nás to k tomu, že víc milujeme. Podobně velkodušnost přináší velkodušnost. Přemýšlejte o tom, jako se manželé vždy starají jeden o druhého. Přemýšlejte o tom, jak hledají způsoby, jak si mohou vzájemně projevit lásku laskavými skutky nebo znameními náklonnosti. Láska manžela pobízí manželku, aby byla štědřejší, pokud jde o její čas a pozornost. Dokud láska manželky vyvolává v manželovi to nejlepší a nabádá ho k větší lásce a velkorysosti. Je to jakási „virtuální spirála“, která vytváří stále hlubší smysl pro lásku a spolupatřičnost mezi nimi dvěma.
Bůh chce, aby byl náš vztah k Ježíši právě takový. Když zakusíme, jaký je Ježíš velkodušný a laskavý, naše srdce se naplní láskou k němu. Nabádá nás to odevzdat mu své srdce z vděčnosti za všechno, co nám dal. Během svaté mše mu můžeme dát svou lásku, když se spojíme s bratry a sestrami, společně ho chválíme a posloucháme jeho slovo. Během úkonu kajícnosti mu můžeme dát dar pokání, když se chceme osvobodit od těch oblastí našeho života, které ho urážejí nebo ho zraňují. Když se modlíme Krédo, můžeme mu dát svou pokoru a vyznat, jak velmi ho potřebujeme a jak jsme vděční za to, že nás spasil a nazval svými. A když se modlíme: „Buď vůle tvá,“ můžeme mu dát svou poslušnost a vůli nechtít nic, co by nás od něho odloučilo. Během svatého přijímání se vám Ježíš dává - dává sebe celého. To je nejvhodnější chvíle, abyste se mu odevzdali. Povězte mu, že ho chcete uctít za jeho velkodušnost. Udělejte všechno, co můžete, abyste plnili jeho příkazy. Usilujte, aby byl váš život odrazem jeho života - života pokory, lásky a služby.
Odevzdávejte to
Ale nekončí se to mší svatou. Na Ježíšovu velkodušnost můžeme odpovídat tak, že ji budeme v našem každodenním životě odevzdávat dalším lidem. Opět přemýšlejte o manželech. Pokud je jejich vztah zdravý a silný, jsou otevření jeden vůči druhému, ale jsou i otevření vůči světu okolo nich. Nežijí v sobecké bublině, ale pomáhají a sdělují lásku s druhými lidmi. To se především děje tehdy, když se otevírají daru dětí, velkodušně je přijímají a slouží rozrůstající se rodině. Časem jejich láska přesáhne rodinu a zahrne i přátele a sousedy, farníky, chudobné a nuzné.
Tak je to i s Ježíšem. Přijímáme ho - tělo a krev, duši a božství - při mši svaté a odevzdáváme mu svůj život. Cítíme však, že máme tento život sdílet s druhými lidmi. Našli jsme velký poklad a nemůžeme jinak, jen o něm mluvit k jiným lidem. Místo toho, abychom ho žárlivě hlídali, velkodušně ho odevzdáváme dále, protože víme, že Ježíš má stále co rozdávat. Nemusíme se obávat, že dojdou zásoby tak, jako bychom se mohli obávat, že nám dojdou peníze, když je budeme příliš rozdávat. Stane se pravý opak. Čím víc si ponecháme jeho lásku pro sebe, tím méně budeme mít!
Buďte tedy tak velkodušní jako Ježíš. Vzpomeňte si na Ježíšovo podobenství o rozsévači a semenu (Mt 13, 1-23). Rolník nesel semeno jen do dobré půdy. Rozséval je všude, kam šel: na kamenitou půdu, do trní a na polní cestu. Nezáleželo na tom, kam semeno padlo, protože věděl, že čím více rozséval, tím větší bude úroda. Bůh podobně, chce, abychom rozsévali semena evangelia všude, kam půjdeme: v našich rodinách, v práci, v našem okolí, dokonce mezi cizími lidmi, se kterými se náhodou potkáme. Chce, abychom rozsévali semena odpuštění, semena laskavosti, semena spravedlivosti a semena milosrdenství. Chce, abychom s každým mluvili o Ježíši a pozvali všechny, aby zakusili jeho lásku a velkodušnost právě tak, jako jsme ji zakusili my.
Choďte v pokoji
Pamatujete si, jak se před pár lety měnily postoje při svaté mši? Některé změny se nám líbily a jiné ne líbily. Stejně tak jsme možná měli problém se slovem „katolická“ „všeobecná“ v Krédu. Některým se nelíbí, že se starší písně nahrazují novějšími. Jaká je to však útěcha, když víme, že ačkoli se tyto věci mění, samotná mše svatá ve své podstatě zůstává stejná. Ježíš tam vždy je, úplně se obětuje na oltáři, vyzývá nás, abychom mu odevzdali svá srdce. Všichni tedy pozvedněme svá srdce k Pánu, neboť víme, že on bude vždy s námi.
