Zdroj: © Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě | Eucharistie, pramen života a poslání církve | Karmelitánské nakladatelství | Kostelní Vydří 2021
Datum napsání:
02.10.2021
Eucharistie, pramen přeměny tvorstva
Univerzální význam eucharistie ...Tajemství eucharistie je shrnutím a středem každého tajemství víry. V ní je soustředěna Ježíšova velikonoční oběť, jeho utrpení, jeho vykupitelská smrt a jeho slavné zmrtvýchvstání. V ní se v Kristu uskutečňuje a na celý vesmír se vztahuje dílo sjednocení započaté Kristovým vtělením: „V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi“ (Ef 1,7-10).
Eucharistie má univerzální rozměr. Její působení přesahuje církev, lidstvo, všechny živé i zemřelé, objímá celé tvorstvo (srov. Kol 1,15-17). Ježíš svým vzkříšením zvítězil nad mocí hříchu a smrti, dal zazářit nejvyššímu smyslu lidského života a stvoření a stal se předzvěstí jeho naplnění. On je jistým základem „nových nebes a nové země“, ve které doufáme (2 Petr 3,13), začátkem nového tvorstva vesmíru (srov. Zj 21,5). Je příčinou celkové proměny, na které má účast také člověk povolaný ke vzkříšení mrtvých spolu s Kristem a s celým tvorstvem.
Mše na oltáři světa
Kristus, spasitel všeho stvořeného, k nám přichází ve mši svaté v eucharistii. „Skrze něho a s ním a v něm“ budiž Tobě, Otče, „čest a sláva, v jednotě Ducha Svatého“, také čest a sláva lidí, andělů a celého vesmíru. Proto se kněz v eucharistické modlitbě modlí slovy: „a právem Tě chválí všechno, co jsi stvořily úvodu k Sanctus, kde Boha chválí celý vesmír, říká: „S nimi (anděly) také my radostně vyznáváme tvé jméno a našimi ústy tě chválí celý vesmír a všechno tvorstvo zpívá.“ V závěru eucharistické modlitby pak prosíme: „A nám všem, svým synům, (...) dej nebeské dědictví (...) s celým vesmírem, vysvobozeným z hříchu a smrti, ať tě oslavujeme.“
Univerzální rozměr slavení eucharistie je nadějí celého tvorstva: „I když je totiž eucharistie vysluhována na malém oltáři venkovského kostelíku, je vysluhována v jistém slova smyslu na oltáři světa. Spojuje nebe i zemi. Zahrnuje a proniká veškeré stvoření. Boží Syn se stal člověkem, aby ve svrchovaném úkonu chvály opět odevzdal celé stvoření tomu, který je stvořil z ničeho. A tak on, věčný Velekněz, tím, že vstoupil skrze krev svého kříže do věčné svatyně, vrací Stvořiteli a Otci celé vykoupené stvoření.“ [1]
Vztah tvorstva, obnoveného Kristovou obětí, a eucharistie dobře vyjadřuje život prvních křesťanů, kteří se scházeli prvního dne v týdnu, aby slavili eucharistii. Prvního dne po sobotě byl Kristův hrob nalezen prázdný a učedníkům se zjevil Zmrtvýchvstalý. Eucharistie v den Páně je oslavou zmrtvýchvstalého Krista. První den týdne - již ve Starém zákoně - připomíná také první ze sedmi dnů stvoření. Od počátku slavili křesťané ve mši svaté tajemství smrti a zmrtvýchvstání Krista, pramen nového tvorstva, v očekávání slavného příchodu. „Neděle je dnem Vzkříšení, ‘prvním dnem nového stvoření, jehož prvotinou je Pánovo vzkříšené lidství, záruka konečného proměnění veškeré stvořené skutečnosti.“ [2] Každou neděli proto křesťanské společenství slaví eucharistii zvěstováním Ježíšovy spasitelné smrti, jeho vzkříšení a očekávání jeho příchodu, kdy přijde jako Pán celého tvorstva.
Eucharistie a proměna tvorstva
Eucharistie je centrem univerzální liturgie, ale také místem úcty a přeměny tvorstva. Stvořené dary, chléb a víno, jsou pozdviženy k proměně své podstaty, když se stávají svátostnou přítomností zmrtvýchvstalého Krista. Nastává tak „podivuhodná výměna“: přinášíme na oltář plody země a lidské práce a skrze eucharistickou modlitbu se zmrtvýchvstalý Kristus zpřítomní v podobě chleba a vína. „V eucharistii dochází stvoření svého největšího povýšení. (...) Na vrcholu tajemství Vtělení se chtěl Pán dotýkat našeho nitra skrze úlomek hmoty. Nikoli shůry, ale zevnitř, abychom se s ním mohli setkat v našem vlastním světě. (...) V jednotě s vtěleným Synem přítomným v eucharistii celý kosmos vzdává díky Bohu. Vskutku, eucharistie je vlastně kosmickým aktem lásky: (...) Eucharistie sjednocuje nebe a zemi, objímá a prostupuje všechno stvoření. Svět, který vyšel z Božích rukou, se vrací k němu v radostném a plném klanění.“ [3]
Eucharistická „proměna“ je počátkem konečné a velkolepé přeměny, kam všechno tvorstvo směřuje: „Podstatná proměna chleba a vína v jeho tělo a jeho krev vnáší do světa počátek radikální proměny, jakési jaderné štěpení’, (...) v nej intimnějším místě našeho bytí dochází k proměně, která vyvolává přeměnu celého světa a zastaví se až v momentu, kdy Bůh bude všechno ve všech.“ [4]
Při každé mši svaté se chléb a víno skrze Ducha Svatého stává Kristovým tělem a Kristovou krví. Ti, kdo ho přijímají, se proměňují v Krista. Tyto změny jsou předzvěstí velké přeměny, která se uskuteční ve vzkříšení těla a v novém tvorstvu. Eucharistie, skrze kterou tvorstvo chválí Boha, živí naději ve vzkříšení a v konečnou proměnu vesmíru, posiluje naše úsilí o ochranu tvorstva.
Poznámky
[1] Srov. JAN PAVEL II., encyklika Ecclesia de Eucharistia (17. dubna 2003), 8: AAS 95 (2003); česky ČBK 2003. Autor, který se s větší rozhodnosti vydal tímto směrem, byl jezuita Teilhard de Chardin. Ve své knížce La Messe sur le monde (1923), kterou napsal na čínské poušti Ordos, vzpomíná v den Proměnění Páně, že když se ocitl bez chleba a vína, přinesl Bohu jako oběť dějiny světa: „A protože opět nemám chléb, ani víno, ani oltář, povznesu se proto nad symboly, k čiré majestátnosti reality a obětuji ti na oltáři země práci a utrpení světa.“
[2] PAPEŽ FRANTIŠEK, encyklika Laudato sť (2015), 231: AAS 107 (2015), 237; česky Praha 2015.
[3] Tamtéž, 236
[4] DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL, dekret o pastýřské službě biskupů v církvi Christus dominus, (1965), 11.
