Ave verum corpus, natum de Maria Virgine
Svatý Jan Pavel II. v poslední kapitole encykliky Ecclesia de Eucharistia (17. dubna 2003) zve věřící do školy „Marie - ženy eucharistie“. Říká, že „církev, která hledí na Marii jako na svůj vzor, je povolána napodobovat ji také v jejím vztahu k tomuto přesvatému tajemství“. [1] Ujišťuje, že pokud půjdeme v jejích stopách, budeme moci slavit a prožívat eucharistické tajemství. „Zde se nachází poklad církve, srdce světa, záruka cíle, po němž každý člověk, byť i nevědomě, dychtí.“ [2] Hluboký vztah mezi Marií a eucharistií je především pozadím VIII. kapitoly koncilní konstituce o církvi Lumen gentium, podle níž Maria, „která vstoupila hluboko do dějin spásy, jistým způsobem v sobě spojuje a vyzařuje největší skutečnosti víry.“ [3] K těmto nejvznešenějším základům víry patří eucharistie, mystérium fidei par excellence.
Pannu Marii jako „ženu eucharistie“, vzor pro křesťanské společenství, můžeme pochopit pouze na základě patristiky a koncilového učení o Panně a Matce, která je „vzor církve ve víře, lásce a dokonalém spojení s Kristem“. [4] Apoštolská exhortace Marialis cultus Pavla VI. (1967) aplikuje tuto nauku do liturgie, kterou máme slavit a žít, inspirováni Pannou Marií, která je „vzorem zbožnosti, s jakou Církev slaví a vyjadřuje ve svém životě božská tajemství" [5] Týž dokument představuje P. Marii jako tu, která je „především Panna, která naslouchá (...), která se modlí, matka,“ která přináší oběť a zmiňuje její přítomnost v eucharistické oběti, kterou církev činí (...) „ve společenství se svátými v nebi, hlavně s přeblahoslavenou Pannou Marií“. [6]
Společenství věřících vidí v Marii „ženu eucharistie“ (...), svou nejzdařilejší ikonu a nazírá ji jako nenahraditelný vzor eucharistického života. „Proto za přítomnosti ‘verum Corpus natum de Maria Virgine na oltáři kněz jménem liturgického shromáždění říká slovy kánonu: ‘Uctíváme slavnou Pannu Marii, Rodičku našeho Boha a Pána, Ježíše Krista.“ [7] Její svaté jméno vzýváme a uctíváme i v kánonech východních křesťanských tradic. „Ona je ‘tota pulchra, ‘celá krásná’, protože v ní září jas Boží slávy. Krása nebeské liturgie, která se má odrážet i v našich shromážděních, v ní našla své věrné zrcadlo.“ [8] Věřící se snaží Pannu Marii napodobovat, učí se stávat se lidmi eucharistie a církve, snaží se, aby celé společenství žilo jako živá oběť, milá Otci, aby následně předstoupili před Boží tvář jako „neposkvrnění“ podle jeho vůle (srov. Kol 1,21; Ef 1,4).
„V eucharistii se církev plně spojuje s Kristem a jeho obětí a osvojuje si Mariina ducha.“ [9] Spolu s ní zpívá Magnificat v eucharistické optice: skutečný eucharistický postoj je totiž chvála a díkůvzdání, připomínka Božích zázraků v dějinách spásy, eschatologické zaměření k novým nebesům a k nové zemi, jejichž zárodek je v životě ponížených, které Bůh povýšil. Jako Hospodinova služebnice, služebnice Pána, i nadále vede učedníky svého syna k eucharistickému stylu sebedarování a služby.
Nechť v nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie Duch Svatý rozhojní stejné odhodlání, jaké prožili emauzští učedníci (srov. Lk 24,13-35) a obnoví v našem životě eucharistický úžas ze záře a nádhery, která vychází z liturgického obřadu, z působivého znamení Kristovy velikonoční oběti a Boží slávy. Emauzští učedníci vstali a spěchali zpět do Jeruzaléma, aby se podělili o radost s bratry a sestrami ve víře. Skutečnou radostí je poznání, že zmrtvýchvstalý Pán zůstává s námi, je naším věrným přítelem na naší cestě a naším současníkem v tajemství církve, svého těla. [10]
Jako svědkové tohoto tajemství lásky, plni radosti a úžasu, přistupujme nadále k setkání s nejsvětější eucharistií, abychom sami zakoušeli a druhým zvěstovali pravdivost slov, kterými se Ježíš loučil se svými učedníky: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20)
Poznámky
[1] Jan Pavel II., Ecclesia de Eucharistia, 53
[2] Jan Pavel II., Ecclesia de Eucharistia, 59
[3] Lumen gentium, 65.
[4] Lumen gentium, 63.
[5] PAVEL VI., apoštolská exhortace Cultus marialis, AAS 66 (1974), 16;
[6] Tamtéž, 17 a 20.
[7] BENEDIKT XVI., Sacramentum Caritatis 96
[8] Tamtéž.
[9] Jan Pavel II., Ecclesia de Eucharistia, 58
[10] Závěrečné úvahy, srov. Sacramentum Caritatis 96 a 97.
