Autor: P. Joël Guibert | Dioecesis Nannetensis
Zdroj: © Přijď tvé milosrdenství, s. 304 | vydavatelství Paulínky | Praha 2016
Datum napsání:
16.11.2021
Tři cesty, ale jediná brána
Mohlo by nás napadnout, že Boží milosrdenství k nám dospívá téměř proti naší vůli. To bychom však opomněli skutečnost, že Boží láska se člověku dává a proniká do jeho duše jen natolik, nakolik se mu duše otevírá: „Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu“ (Zj 3,20). Jelikož se rodíme poznamenáni prvotním hříchem, k němuž jsme přidali další vrstvu svými vlastními vinami, a konečně proto, že nám život uštědřil příliš mnoho otevřených ran, je možné, že brána našeho srdce je Božímu milosrdenství jen pootevřená a její panty jsou pořádně zrezivělé. Bude třeba hodně pracovat na tom, aby se naše nitro opět otevřelo, panty se „promazaly“ pomazáním Ducha Svatého a naše srdce se zbavilo letitých nánosů rzi.
Kterým směrem se vydáme, abychom v sobě postupně vyčistili pramen milosrdenství a zbavili jej všech nánosů? Evangelium nám ukazuje zcela jasné cesty: „Jednou povstal jeden znalec Zákona, aby ho přivedl do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?« (Ježíš) mu řekl: Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš? On odpověděl: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“ (Lk 10, 25-28). Zde máme tři velké brány, které nám umožňují nechat se zahrnout milosrdenstvím. A chceme-li se bez překážek napít z tohoto pramene, budeme muset náš vztah k Bohu, k bližním i k sobě samým očistit od všech nánosů.
Toto trojí otevření se - Boží lásce, bližním a sobě samým - nelze chápat jako výčet tří oddělených oblastí. Písmo nás totiž učí, že není možné spojit se s Bohem, chytneme-li se do léčky a odmítneme odpustit bližnímu nebo sobě. „Říká-li kdo: »Miluji Boha«, ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Naše láska se může vztahovat ke třem různým objektům, ale nemá tři různé „brány“ - jednu pro Boha, druhou pro bližní a třetí pro nás samé. Nikoli, jsme totiž pozváni milovat všechny tři skrze jedinou bránu. „Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně,“ říká správně dánský filosof Soren Kierkegaard. Z pedagogických důvodů obrátíme svou pozornost nejprve k očištění svého vztahu k sobě, poté k bližním a konečně k Bohu. Mějme stále na paměti, že je-li blátem zanesená jedna z těchto oblastí, mohou náš prožitek Božího milosrdenství ohrozit i další dvě.
Mohlo by nás napadnout, že Boží milosrdenství k nám dospívá téměř proti naší vůli. To bychom však opomněli skutečnost, že Boží láska se člověku dává a proniká do jeho duše jen natolik, nakolik se mu duše otevírá: „Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu“ (Zj 3,20). Jelikož se rodíme poznamenáni prvotním hříchem, k němuž jsme přidali další vrstvu svými vlastními vinami, a konečně proto, že nám život uštědřil příliš mnoho otevřených ran, je možné, že brána našeho srdce je Božímu milosrdenství jen pootevřená a její panty jsou pořádně zrezivělé. Bude třeba hodně pracovat na tom, aby se naše nitro opět otevřelo, panty se „promazaly“ pomazáním Ducha Svatého a naše srdce se zbavilo letitých nánosů rzi.
Kterým směrem se vydáme, abychom v sobě postupně vyčistili pramen milosrdenství a zbavili jej všech nánosů? Evangelium nám ukazuje zcela jasné cesty: „Jednou povstal jeden znalec Zákona, aby ho přivedl do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?« (Ježíš) mu řekl: Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš? On odpověděl: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“ (Lk 10, 25-28). Zde máme tři velké brány, které nám umožňují nechat se zahrnout milosrdenstvím. A chceme-li se bez překážek napít z tohoto pramene, budeme muset náš vztah k Bohu, k bližním i k sobě samým očistit od všech nánosů.
Toto trojí otevření se - Boží lásce, bližním a sobě samým - nelze chápat jako výčet tří oddělených oblastí. Písmo nás totiž učí, že není možné spojit se s Bohem, chytneme-li se do léčky a odmítneme odpustit bližnímu nebo sobě. „Říká-li kdo: »Miluji Boha«, ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Naše láska se může vztahovat ke třem různým objektům, ale nemá tři různé „brány“ - jednu pro Boha, druhou pro bližní a třetí pro nás samé. Nikoli, jsme totiž pozváni milovat všechny tři skrze jedinou bránu. „Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně,“ říká správně dánský filosof Soren Kierkegaard. Z pedagogických důvodů obrátíme svou pozornost nejprve k očištění svého vztahu k sobě, poté k bližním a konečně k Bohu. Mějme stále na paměti, že je-li blátem zanesená jedna z těchto oblastí, mohou náš prožitek Božího milosrdenství ohrozit i další dvě.
