Autor: P. Anselm Grün, OSB
Zdroj: © Katolický týdeník, č. 34/2016 | List českých a moravských diecézí
Datum napsání:
21.08.2016
Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?' Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: Tane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními › Lk 13,22-30.
Kristus je naše spása ...
Církev vždy hlásala, že Kristus je naše spása. Velmi často ale kázala o spáse a vykoupení abstraktne. Jak ale může človek zažít spásu, léčení svých nemocí, to nebylo z těchto kázání příliš zřejmé. Lidé v Ježíšově době zakoušeli spásu a uzdravení přímo. Ježíš uzdravoval nemocné, vysvobozoval je z moci démonů, vracel jim jejich nedotknutelnou důstojnost. Vysvobodil je ze spletitostí, do kterých se dostali. A lidé na to reagovali údivem a radostí. Lukáš vyjadřuje jejich reakci na první Ježíšovy zázraky takto: „Celý zástup se radoval nad všemi podivuhodnými činy, které on dělal“ (Lk 13,17).
Víc než zdraví ...
Spása původně znamená „být celistvý, být zdravý“. Mluvíme o zdravém světě, který neexistuje. Když mluvíme o uzdravování lidí, myslíme tím, že člověk se stane opět takovým, jakým byl zamýšlen na počátku - bude naprosto sám sebou, bude jedinečným obrazem, který si o něm udělal Bůh. Po tomto uzdravení dnes lidé velmi touží. Mnozí se totiž cítí rozerváni, vláčeni sem a tam různými potřebami a emocemi, očekáváními zvnějšku i vlastními hranicemi. Uzdravení se týká celého člověka - nejen jeho duše, ale také těla. Uzdravení proto souvisí i s tělesným zdravím, ale je to něco více než zdraví. Někdo může být vnitřně zdravý a celistvý, i když je tělesně nemocný, i když má nemoc, která vede ke smrti.
Zdravý je člověk, který je v souladu se sebou samým, který se ztotožnil sám se sebou a svým osudem, který ví, že ho nic nemůže oddělit od jeho pravé podoby - ani nemoc, dokonce ani smrt. Neboť spása člověka přesahuje a překonává smrt. Spiritualita znamená život z ducha Božího, život z Boha. Křesťanskou spiritualitu charakterizuje Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ (Mt 16,16). Křesťanská spiritualita je určována postavou Ježíše, který nás vede ke svobodě (jako Mesiáš), který z nás činí syny a dcery Boží a který nám ukázal cestu k životu. Pro mě jsou v tomto krátkém Petrově vyznání důležité tři myšlenky.
Opravdově žít ...
Ježíš nás osvobozuje od našeho vnitřního tlaku na výkon. Žijeme z milosti, nikoliv z výkonu. Dnes neexistuje jenom perfekcionismus v práci, ale také psychologický tlak na výkon - měli bychom prý žít tak opatrně, abychom vůbec nebyli nemocní. Ježíš nás osvobozuje od veškerého vnitřního i vnějšího zákonického smýšlení. Ukazuje nám, že jsme bezpodmínečně milováni. Jako synové a dcery Boží jsme cele a plně milováni, přijímáni a vítáni. Tato bezpodmínečná láska je předpokladem k tomu, abychom mohli opravdově žít, a ne jen živořit, abychom si právo na život nemuseli nějak zasloužit. Třetí myšlenka, která je pro mě zásadní: Bůh Ježíš je Bůh života - Bůh, který dává životu smysl, Bůh, který nám daruje plnost života. Tam, kde je největší chuť do života, tam lze najít Boha. Božím darem, jak nám říká Janovo evangelium, je život věčný, pravý život, který má už teď účast na Božím životě - na životě, který přesahuje smrt, na životě, který v sobě už nyní ukrývá čas i věčnost.
Kristus je naše spása ...
Církev vždy hlásala, že Kristus je naše spása. Velmi často ale kázala o spáse a vykoupení abstraktne. Jak ale může človek zažít spásu, léčení svých nemocí, to nebylo z těchto kázání příliš zřejmé. Lidé v Ježíšově době zakoušeli spásu a uzdravení přímo. Ježíš uzdravoval nemocné, vysvobozoval je z moci démonů, vracel jim jejich nedotknutelnou důstojnost. Vysvobodil je ze spletitostí, do kterých se dostali. A lidé na to reagovali údivem a radostí. Lukáš vyjadřuje jejich reakci na první Ježíšovy zázraky takto: „Celý zástup se radoval nad všemi podivuhodnými činy, které on dělal“ (Lk 13,17).
Víc než zdraví ...
Spása původně znamená „být celistvý, být zdravý“. Mluvíme o zdravém světě, který neexistuje. Když mluvíme o uzdravování lidí, myslíme tím, že člověk se stane opět takovým, jakým byl zamýšlen na počátku - bude naprosto sám sebou, bude jedinečným obrazem, který si o něm udělal Bůh. Po tomto uzdravení dnes lidé velmi touží. Mnozí se totiž cítí rozerváni, vláčeni sem a tam různými potřebami a emocemi, očekáváními zvnějšku i vlastními hranicemi. Uzdravení se týká celého člověka - nejen jeho duše, ale také těla. Uzdravení proto souvisí i s tělesným zdravím, ale je to něco více než zdraví. Někdo může být vnitřně zdravý a celistvý, i když je tělesně nemocný, i když má nemoc, která vede ke smrti.
Zdravý je člověk, který je v souladu se sebou samým, který se ztotožnil sám se sebou a svým osudem, který ví, že ho nic nemůže oddělit od jeho pravé podoby - ani nemoc, dokonce ani smrt. Neboť spása člověka přesahuje a překonává smrt. Spiritualita znamená život z ducha Božího, život z Boha. Křesťanskou spiritualitu charakterizuje Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ (Mt 16,16). Křesťanská spiritualita je určována postavou Ježíše, který nás vede ke svobodě (jako Mesiáš), který z nás činí syny a dcery Boží a který nám ukázal cestu k životu. Pro mě jsou v tomto krátkém Petrově vyznání důležité tři myšlenky.
Opravdově žít ...
Ježíš nás osvobozuje od našeho vnitřního tlaku na výkon. Žijeme z milosti, nikoliv z výkonu. Dnes neexistuje jenom perfekcionismus v práci, ale také psychologický tlak na výkon - měli bychom prý žít tak opatrně, abychom vůbec nebyli nemocní. Ježíš nás osvobozuje od veškerého vnitřního i vnějšího zákonického smýšlení. Ukazuje nám, že jsme bezpodmínečně milováni. Jako synové a dcery Boží jsme cele a plně milováni, přijímáni a vítáni. Tato bezpodmínečná láska je předpokladem k tomu, abychom mohli opravdově žít, a ne jen živořit, abychom si právo na život nemuseli nějak zasloužit. Třetí myšlenka, která je pro mě zásadní: Bůh Ježíš je Bůh života - Bůh, který dává životu smysl, Bůh, který nám daruje plnost života. Tam, kde je největší chuť do života, tam lze najít Boha. Božím darem, jak nám říká Janovo evangelium, je život věčný, pravý život, který má už teď účast na Božím životě - na životě, který přesahuje smrt, na životě, který v sobě už nyní ukrývá čas i věčnost.
