Autor: Lawrence Boadt, CSP
Zdroj: © Slovo medzi nami, ročník 7, č. 10/2006 | smn.sk
Datum napsání:
20.10.2006
Svoboda pro svobodu!
Když se podíváme na Pavlův List Galaťanům, dozvíme se, že "jeruzalémský koncil", kterým jsme se zabývali ve svém prvním článku, problém zcela nevyřešil. Když však tento dopis podrobněji prozkoumáme, zjistíme, že spory o obřízce křesťanů, kteří nebyli Židé, umožnily Pavlovi ještě důkladněji vysvětlit, co znamená, že nás Ježíš osvobodil - osvobodil od zákona, od hříchu, a dokonce od samotné smrti. Jiné evangelium? Všimněte si, jak Pavel začíná svůj list: "Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce i od Pána Ježíše Krista" (Gal 1, 3). Zatím je vše v pořádku, že? Ale hned dál, kde bychom čekali, že Pavel bude chválit Boha za to, co provedl u těchto věřících, mění tón: "Divím se, že od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle přebíháte k jinému evangeliu" (1, 6). Kde jsou díky, kterými začíná všechny své ostatní listy? Kde je pochvala jejich dobrého života? Ani slovo.
Pavel se zřejmě dozvěděl, že Galaťané se rozhodli dát obřezat všechny křesťany nežidy mezi nimi, aby se stali Židy. Tato zpráva ho tak velmi rozzlobila, že hned problém řešil a vyčítal to Galaťanům. Píše, že Bůh nechce, aby pohané přijali zákon. Pokud jste Žid, měli byste se dát obřezat a zachovávat celý zákon. Ale pokud jste pohan, Bůh vás nikdy neučil Tóru a nepotřebujete ji, abyste poznali Ježíše. Pavel jde až tak daleko, že říká Židům mezi Galaťany, že ani oni nepoznali Spasitele Ježíše skrze zákon. Ne, přijali evangelium, protože jim ho hlásal v Duchu a protože se v jejich životě projevil Duch.
Ukřižován s Kristem ...
Tehdy Pavel připomíná svou zkušenost z jeruzalémského koncilu. Říká, jak tento koncil probíhal a jak apoštolové schválili Pavlovu misi k pohanům a podporovali ho. Zatím je opět vše v pořádku. Ale Pavel pak říká, že Petr - který zpočátku schvaloval jeho dílo - přišel do Antiochie a přetvařoval se. Do Antiochie přišla delegace z Jeruzaléma a Petr z obavy před nařčením těchto křesťanů ze židovství, přestal jíst s pohany. A nejen to. I "ostatní Židé" se oddělovali (Gal 2, 13). Zde Petr, který kdysi řekl, že pohané jsou rovnocení Židům, je najednou v jiné části místnosti, aby se neposkvrnil. Pavel mu tedy veřejně připomíná: "Když ty, Žid, žiješ pohansky, a ne podle židovského zákona, jak to, že nutíš pohany žít" po židovsku"?" (Gal 2, 14).
To se stalo v Antiochii. A Pavel teď slyší, že něco podobného se děje v Galacii. Tato celá příhoda ho vyzvala, aby připomněl evangelium, které hlásá. A jak ho vyjadřuje? "Vždyť já jsem skrze zákon zemřel zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem přibit na kříž. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Ale život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Božího Syna, který mě miluje a vydal sebe samého za mne. Nepohrdnu Boží milostí. Neboť pokud je spravedlnost skrze zákon, pak Kristus nadarmo umřel "(Gal 2, 19-22). Pokud bychom dokázali pochopit tento úryvek, poznali bychom celé evangelium podle Pavla. Podívejme se na něj tedy blíže odzadu. Za prvé: "Neboť pokud je spravedlnost skrze zákon, pak Kristus nadarmo umřel." Někteří křesťané ze židovství učili, že stačí zachovávat zákon, a budou na tom dobře. No, Pavel pochopil, že tím drasticky oklestili Ježíšovo dílo na kříži, takže uvádí rozhořčené námitky. Zeptal se jich: Kdybyste byli čistí před Bohem, kdybyste zvítězili nad hříchem tak, že budete zachovávat Tóru, proč pak musel Ježíš zemřít?
Pavel naopak řekl: "Zemřel jsem zákonu." Proč používá takové extrémní vyjádření "zemřel jsem"? A proč to Pavel řekl o sobě? Byl to věrný Žid a podle zákona byl dokonale dobrý. Vzpomeňte si, že v 3. kapitole listu Filipanům se popsal jako farizeus z farizeů. Ale když zakusil spásonosnou sílu kříže, uvědomil si, že Ježíš zemřel za něj a že jeho Duch mu dal sílu vykonat to, co zákon nedokázal provést. Pavel tedy žije v Ježíši. Jak může nadále žít podle zákona? Nemůže. Naopak, říká: "Žiji ve víře," čili žiji svůj život a těším se na naplnění všeho, co Ježíš vykonal pro mě. V mém tělesném životě se to ještě nenaplnilo, ale ve víře sleduji, dívám, důvěřuji, že se to stane. V Kristu nemám pochybnosti.
Pro svobodu ...
Pavel pak věnuje další dvě kapitoly vysvětlování, proč zákon nemůže spasit člověka. A v 5. kapitole to shrnuje: "Tuto svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte tedy pevně a nedávejte se znovu zapřáhnout do jha otroctví "(Gal 5, 1). No, co je svoboda a co je otroctví? "Neboť vy jste povoláni ke svobodě, bratři, jen nedávejte svobodu za záminku tělu" (Gal 5, 13). Nepoužívejte svou svobodu pro cíle, které nejsou hodné Boha. A zvlášť ji nepoužívejte na to, abyste se oddávali hříchu. Na co bychom tedy měli používat svou svobodu? "Navzájem si služte v lásce" (5, 13). Najednou už svoboda není tak lákavá, že? Pokud totiž budete sloužit jiným, setkáte se s mnoha požadavky. Avšak Pavlovi se to líbí a pokračuje: "Žijte duchovně, a nebudete splňovat žádosti těla" (Gal 5, 16).
Chcete-li dosáhnout dobrých výsledků - pokud chcete klid, laskavost, mírnost a lásku -, toto je jediný způsob života. Nedosáhnete ho však tak, že budete zachovávat zákon nebo se oddávat svým hříšným vášním. Život v Duchu je jedním z největších paradoxů Pavlova evangelia: "Svobody", která je k dispozici Židům i pohanům, se možno dosáhnout jen ve spolupráci s Duchem. Řekněme si otevřeně: Je to náročná práce. Neprovede se "sama". Svobodu zakusíme, pokud si poneseme navzájem břemena (Gal 6, 2), pokud zpytujeme svědomí (6, 4), pokud vytrváme v konání dobra pro jiné lidi(6, 9-10) a pokud se těšíme, že jsme ukřižováni hříšnému a falešnému smýšlení tohoto světa (6, 14).
Svoboda skrze Ducha ...
Podle Pavla vše závisí od Ducha svatého. Právě Duch přináší moc nad hříchem. Duch nám říká, že jsme milované Boží děti. A nejdůležitější: Tento Duch nás přesvědčuje, že jsme skutečně ukřižováni s Kristem - jsme mrtví hříchu - a sám Kristus žije v nás.
Když se podíváme na Pavlův List Galaťanům, dozvíme se, že "jeruzalémský koncil", kterým jsme se zabývali ve svém prvním článku, problém zcela nevyřešil. Když však tento dopis podrobněji prozkoumáme, zjistíme, že spory o obřízce křesťanů, kteří nebyli Židé, umožnily Pavlovi ještě důkladněji vysvětlit, co znamená, že nás Ježíš osvobodil - osvobodil od zákona, od hříchu, a dokonce od samotné smrti. Jiné evangelium? Všimněte si, jak Pavel začíná svůj list: "Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce i od Pána Ježíše Krista" (Gal 1, 3). Zatím je vše v pořádku, že? Ale hned dál, kde bychom čekali, že Pavel bude chválit Boha za to, co provedl u těchto věřících, mění tón: "Divím se, že od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle přebíháte k jinému evangeliu" (1, 6). Kde jsou díky, kterými začíná všechny své ostatní listy? Kde je pochvala jejich dobrého života? Ani slovo.
Pavel se zřejmě dozvěděl, že Galaťané se rozhodli dát obřezat všechny křesťany nežidy mezi nimi, aby se stali Židy. Tato zpráva ho tak velmi rozzlobila, že hned problém řešil a vyčítal to Galaťanům. Píše, že Bůh nechce, aby pohané přijali zákon. Pokud jste Žid, měli byste se dát obřezat a zachovávat celý zákon. Ale pokud jste pohan, Bůh vás nikdy neučil Tóru a nepotřebujete ji, abyste poznali Ježíše. Pavel jde až tak daleko, že říká Židům mezi Galaťany, že ani oni nepoznali Spasitele Ježíše skrze zákon. Ne, přijali evangelium, protože jim ho hlásal v Duchu a protože se v jejich životě projevil Duch.
Ukřižován s Kristem ...
Tehdy Pavel připomíná svou zkušenost z jeruzalémského koncilu. Říká, jak tento koncil probíhal a jak apoštolové schválili Pavlovu misi k pohanům a podporovali ho. Zatím je opět vše v pořádku. Ale Pavel pak říká, že Petr - který zpočátku schvaloval jeho dílo - přišel do Antiochie a přetvařoval se. Do Antiochie přišla delegace z Jeruzaléma a Petr z obavy před nařčením těchto křesťanů ze židovství, přestal jíst s pohany. A nejen to. I "ostatní Židé" se oddělovali (Gal 2, 13). Zde Petr, který kdysi řekl, že pohané jsou rovnocení Židům, je najednou v jiné části místnosti, aby se neposkvrnil. Pavel mu tedy veřejně připomíná: "Když ty, Žid, žiješ pohansky, a ne podle židovského zákona, jak to, že nutíš pohany žít" po židovsku"?" (Gal 2, 14).
To se stalo v Antiochii. A Pavel teď slyší, že něco podobného se děje v Galacii. Tato celá příhoda ho vyzvala, aby připomněl evangelium, které hlásá. A jak ho vyjadřuje? "Vždyť já jsem skrze zákon zemřel zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem přibit na kříž. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Ale život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Božího Syna, který mě miluje a vydal sebe samého za mne. Nepohrdnu Boží milostí. Neboť pokud je spravedlnost skrze zákon, pak Kristus nadarmo umřel "(Gal 2, 19-22). Pokud bychom dokázali pochopit tento úryvek, poznali bychom celé evangelium podle Pavla. Podívejme se na něj tedy blíže odzadu. Za prvé: "Neboť pokud je spravedlnost skrze zákon, pak Kristus nadarmo umřel." Někteří křesťané ze židovství učili, že stačí zachovávat zákon, a budou na tom dobře. No, Pavel pochopil, že tím drasticky oklestili Ježíšovo dílo na kříži, takže uvádí rozhořčené námitky. Zeptal se jich: Kdybyste byli čistí před Bohem, kdybyste zvítězili nad hříchem tak, že budete zachovávat Tóru, proč pak musel Ježíš zemřít?
Pavel naopak řekl: "Zemřel jsem zákonu." Proč používá takové extrémní vyjádření "zemřel jsem"? A proč to Pavel řekl o sobě? Byl to věrný Žid a podle zákona byl dokonale dobrý. Vzpomeňte si, že v 3. kapitole listu Filipanům se popsal jako farizeus z farizeů. Ale když zakusil spásonosnou sílu kříže, uvědomil si, že Ježíš zemřel za něj a že jeho Duch mu dal sílu vykonat to, co zákon nedokázal provést. Pavel tedy žije v Ježíši. Jak může nadále žít podle zákona? Nemůže. Naopak, říká: "Žiji ve víře," čili žiji svůj život a těším se na naplnění všeho, co Ježíš vykonal pro mě. V mém tělesném životě se to ještě nenaplnilo, ale ve víře sleduji, dívám, důvěřuji, že se to stane. V Kristu nemám pochybnosti.
Pro svobodu ...
Pavel pak věnuje další dvě kapitoly vysvětlování, proč zákon nemůže spasit člověka. A v 5. kapitole to shrnuje: "Tuto svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte tedy pevně a nedávejte se znovu zapřáhnout do jha otroctví "(Gal 5, 1). No, co je svoboda a co je otroctví? "Neboť vy jste povoláni ke svobodě, bratři, jen nedávejte svobodu za záminku tělu" (Gal 5, 13). Nepoužívejte svou svobodu pro cíle, které nejsou hodné Boha. A zvlášť ji nepoužívejte na to, abyste se oddávali hříchu. Na co bychom tedy měli používat svou svobodu? "Navzájem si služte v lásce" (5, 13). Najednou už svoboda není tak lákavá, že? Pokud totiž budete sloužit jiným, setkáte se s mnoha požadavky. Avšak Pavlovi se to líbí a pokračuje: "Žijte duchovně, a nebudete splňovat žádosti těla" (Gal 5, 16).
Chcete-li dosáhnout dobrých výsledků - pokud chcete klid, laskavost, mírnost a lásku -, toto je jediný způsob života. Nedosáhnete ho však tak, že budete zachovávat zákon nebo se oddávat svým hříšným vášním. Život v Duchu je jedním z největších paradoxů Pavlova evangelia: "Svobody", která je k dispozici Židům i pohanům, se možno dosáhnout jen ve spolupráci s Duchem. Řekněme si otevřeně: Je to náročná práce. Neprovede se "sama". Svobodu zakusíme, pokud si poneseme navzájem břemena (Gal 6, 2), pokud zpytujeme svědomí (6, 4), pokud vytrváme v konání dobra pro jiné lidi(6, 9-10) a pokud se těšíme, že jsme ukřižováni hříšnému a falešnému smýšlení tohoto světa (6, 14).
Svoboda skrze Ducha ...
Podle Pavla vše závisí od Ducha svatého. Právě Duch přináší moc nad hříchem. Duch nám říká, že jsme milované Boží děti. A nejdůležitější: Tento Duch nás přesvědčuje, že jsme skutečně ukřižováni s Kristem - jsme mrtví hříchu - a sám Kristus žije v nás.
