Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 6, č. 12/2005 | smn.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
12.12.2005
Slova svatého Jana jsou velkým příslibem i pro nás!
Písmo svaté nám říká, že když se měl narodit Ježíš, prožívali někteří lidé velké očekávání. Maria s Josefem věděli, že toto dítě je výjimečné. Anna a Simeon byli v chrámě a horlivě očekávali Mesiáše. Zachariáš, Alžběta a jejich syn Jan byli vzrušení z Ježíšova příchodu na svět, jako i ze své úlohy v tomto úžasném Božím díle. Každý z těchto lidí tušil, že se Bůh chystá vykonat něco velmi důležitého. Nikdo z nich nechtěl zmeškat, co se Bůh chystal vykonat. Chtěli se na tom zúčastnit. A aby se připravili, umožnili Duchu svatému naplnit jim srdce a mysl - a dostali bohatou odměnu. Když se Ježíš narodil, všichni viděli Boží slávu, ačkoli byl Ježíš jen malým dítětem. Jak je to možné? Jak mohli poznat, že se toto dítě zrodilo z Boha? Jak mohli vědět, že on byl jejich dlouho očekávaným Mesiášem? Neboť Duch svatý všem otevřel duchovní zrak. Každý rok nás v období adventu Bůh vyzývá, abychom si připravili srdce tak jako Anna a Simeon, Alžběta a Zachariáš, Josef a Maria. Chce nás naplnit očekáváním. Chce otevřít náš duchovní zrak. Chce, aby celá jeho církev úplně nově uviděla jeho slávu.Vidět znamení, přijat slávu
Viděli jsme jeho slávu. Těmito slovy podává svatý Jan osobní svědectví. Říká nám toto: „Viděl jsem ho. Mluvil jsem s ním. Dotýkal jsem se ho. Žil jsem s ním. Znám ho. A s jistotou můžeme prohlásit, že on je Mesiáš, jediný Boží Syn." Jan nám ve svém evangeliu vypráví o Ježíšovi - kdo je a co vykonal -, aby i nás povzbudil uvidět jeho slávu. V první části, někdy nazývané Kniha znamení, Jan vypráví, jak Ježíšovy zázraky svědčí o jeho slávě. A v druhé části, v Knize slávy, hovoří, jak Ježíšův kříž a zmrtvýchvstání plně zjevují jeho slávu - Jan touží, abychom toto zjevení všichni zažili. V Knize znamení Jan popisuje nejznámější události z Ježíšova života. Patří k nim svatba v Káně (Jn 2), žena u studny (Jn 4), nasycení pětitisícového zástupu (Jn 6), uzdravení slepce (Jn 9) a vzkříšení Lazara (Jn 11). Na začátku Knihy slávy nám Jan říká, že ačkoli Ježíš učinil „tolik znamení, nevěřili mu" (Jn 12, 37). Teď musel Ježíš učinit největší ze všech znamení: zemřít a vstát z mrtvých. Všechna jeho ostatní znamení se spojila a vyplnila v tomto jediném znamení kříže. Všechna svědčí o největším zjevení Ježíšovy slávy, kdy za nás položil život a zvítězil nad smrtí.
Svědkové slávy Páně
Už od začátku měl Ježíš na Jana velký vliv. Jan opustil otce, aby následoval Ježíše. Následující tři roky byl Jan svědkem zázraků. Pozorně poslouchal Ježíšovo učení a podobenství. Ba, viděl i Ježíšovo proměnění - mimořádně působivé zjevení jeho slávy. Jan viděl i to, že Ježíš žil tak, jak kázal. Za jeho učením a zázraky viděl svatého muže, který vždy poslouchal svého nebeského Otce. Viděl muže, který bezmezně miloval lidi. Viděl muže, který se ustavičně modlil. Uvědomoval si rozdíl mezi svou hříšností a Ježíšovou dokonalostí. Ježíšova svatost jednoznačně zjevovala jeho slávu. Ale kromě zázraků, které Ježíš vykonal, a svatosti, kterou projevoval, v něm Jan viděl něco, co ještě nikdy u žádného člověka neviděl. Viděl v Ježíšovi „slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy" (Jn 1, 14). Viděl někoho, kdo byl úplně sjednocený s Otcem. Ježíš byl s Otcem v tak důvěrném vztahu, že vidět Ho, bylo to stejné jako vidět Jeho Otce (Jn 14, 9).
Janovu zkušenost s Ježíšem potvrzovalo i svědectví jiných - Ježíšových blízkých, kteří byli svědky událostí, které Jan nikdy neviděl. Poněvadž měl Jan blízký vztah k Panně Marii, určitě slyšel o zázračných událostech při Ježíšově narození. Možná se dozvěděl, že pastýři, Anna i Simeon věděli, že toto dítě je výjimečné. Možná slyšel i o tom, jak se Josefovi zdálo, že si má vzít Marii za manželku a postarat se o toto záhadné dítě zvané Emanuel. A možná slyšel i o tom, jak malý Ježíš ohromil učitele v chrámě. Všechny tyto příběhy musely Jana hluboce inspirovat, protože zrcadlily jeho vlastní zkušenost. Všechny postupně odhalovaly Ježíšovu slávu a s každým takovýmto zjevením rostla Janova tužba podělit se o tuto dobrou novinu - až nakonec začal psát evangelium.
Znamení jsou všude vůkol nás
S blížícími se Vánocemi nejlépe uvidíme Ježíšovu slávu, jestliže se oddáme Bohu a otevřeme mu svůj duchovní zrak. Jednou z možností, jak tak učinit, je celým srdcem se zúčastňovat bohoslužeb. Tak jak Ježíš vykonal mnohá znamení, která dosvědčovala jeho slávu, tak existují i znamení svátostí, která zjevují Boží slávu. A nejenže o ní svědčí, ale vnášejí ji i do našeho života. Když například přistupujeme ke svátosti pokání, nevyznáváme jen svoje hříchy knězi. Získáváme stejnou Boží milost, díky které se Ježíš stal jedním z nás a položil za nás život. Jinými slovy, dostáváme samotného Ježíše, který je ztělesněním milosti a lásky. Anebo přijímáme-li při mši svaté Eucharistii, nepřipomínáme si pouze Poslední večeři. Když proměňuje chléb a víno na svoje Tělo a Krev, ocitáme se v Kristově přítomnosti. A my můžeme očima víry vidět jeho slávu - slávu, která má moc obměkčit naše srdce a proměnit nás na jeho obraz.
A i samotné adventní období je pro nás znamením. Každý příběh o vtělení a narození Krista, každý obraz - ať je to výjev u jesliček, obraz Marie pozdravující Alžbětu, či socha stařičkého Simeona žehnajícího narozeného Ježíše - má božskou moc zjevit nám Boží slávu. Tak jako Ježíš, Boží Slovo, stal se tělem a zjevil nám Otcovu slávu, tak nám znamení a zvuky, ba i vůně a chutě mohou v tomto období pomoct povznést naše srdce a zrak k nebesům. A můžeme číst i svědectví jiných lidí o Ježíšově působení v jejich životě, podobně jako se Jan o tomto působení dozvěděl od Marie a dalších. Požehnání můžeme získat čtením příběhů z Písma, jako i životopisů svatých a křesťanských hrdinů, kteří prožili svůj život ve službě Pánu a snažili se porozumět jeho slovům. V každé z těchto postav můžeme zachytit záblesky Pánovy slávy a velebnosti.
Zjev nám svou slávu, Pane!
V evangeliu nám Jan říká: „To Slovo bylo Bůh" (Jn 1, 1). Potom hovoří: „A Slovo se stalo tělem" (Jn 1, 14). Ježíš skutečně přišel na zem a apoštolové skutečně uviděli jeho slávu - „slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy" (1, 14). Jejich svědectví o Ježíšovi v Písmu popisuje jeho slávu tak, jak se znovu a znovu zjevovala před jejich očima. Jejich svědectví nám říká, že i my můžeme vidět jeho slávu. Ježíš chce, abychom všichni zakusili jeho slávu tak silně jako Jan. Asi ho nebudeme vidět „v jeho těle", ale naše srdce může být stejně dojaté a rozum přesvědčený, jako Janovo srdce a rozum. Proto prosme Ducha svatého, aby nám otevřel oči víry, aby z našich úst zněla stejná slova jako z Janových: Viděli jsme jeho slávu!
