Zdroj: © Slovo medzi nami, ročník 3, č. 11/2002 | smn.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
10.12.2002
Ať teče řeka živé vody
V poslední, hlavní den svátků Ježíš stál v chrámě a hlasitě zvolal: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mně věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra.“ To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven ▪ Jan 7, 37-39.
V Písmu je celé množství obrazů, jejichž úkolem je znázornit to, co se dá jen těžko popsat slovy. Je plné obrazů ze světa přírody, které nám mají pomáhat pochopit Boží, duchovní pravdy. Z těchto veršů evangelisty Jana je zřejmé, že Ježíš chtěl pomoci svým posluchačům pochopit, kdo je Duch Svatý a co chce učinit v jejich životě, a proto použil obraz řeky živé vody. Ježíš tuto překvapující zvěst ohlásil ve výroční svátek Stánků. Byl to největší ze všech židovských svátků; slavení spojené se zpěvem a tancem trvalo celý týden. Tehdy se všechen lid shromáždil v Jeruzalémě, aby poděkoval Pánu za úrodu uplynulého roku a prosil o spásu, kterou měl přinést přislíbený Mesiáš.
Celý týden panovala veselá nálada, která vrcholila v poslední den. Při hlavním shromáždění, v tento den velekněží chrámu sedmkrát obešli oltář, nesouc vodu z rybníka Siloe. Chrámový sbor přitom zpíval a lid vzdával Pánu díky a chvály. Po skončení procesí vlil jeden z kněží do jedné mísy vodu a do druhé víno. Potom obsah těchto dvou mís společně vylili na oltář. A tak Ježíš svým příslibem živé vody v poslední den svátků k lidu promlouval, že on je ta živá voda, kterou hledají. On je ten přislíbený Mesiáš. Právě uprostřed nich se naplnilo vše, co oslavovali, a o co po celý týden prosili. Přišel Mesiáš. Přišla jejich spása. A Ježíš to vyhlásil právě ve chvíli, kdy na Pánův oltář tekla voda.
Podobným způsobem se může i adventní období podobat židovskému svátku Stánků. Advent je podobně jako Stánky čas oslavy. Čas, kdy se shromažďujeme, abychom Bohu děkovali za milost Ježíšova narození. Čas modlitby za plnost spásy, která se zjeví, když Ježíš opět přijde. A právě tak jako svátek Stánků vrcholil v poslední den, když se voda vylila na oltář, tak Advent nachází svoje vyvrcholení na samém konci, když slavíme narození Ježíše, který se za nás obětoval na oltáři kříže.
Životodárná voda
Obraz živé vody prochází celou Biblí. Na prvních stránkách knihy Genesis se píše o čistém prameni, co zavlažuje a oživuje rajskou zahradu (Gn 2, 6. 46). žalm opěvuje řeku, jejíž ramena „obveselují Boží město“ (Žl 46, 5). Prorok Jeremiáš napsal, že „je požehnaný člověk, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody“ (Jer 17, 7-8). Prorok Ezechiel měl vidění, ve kterém z chrámu vycházel životodárný pramen. Pramen se čím dál víc prohluboval a rozšiřoval a na jeho březích rostly stromy - překrásné stromy, jejich listy byly lékem a ovoce pokrmem (Ez 47, 1-12).
V Novém zákoně měl apoštol Jan na ostrově Patmos vidění řeky života - tentokrát v nebi. Tato řeka vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Z obou stran řeky byl strom života a opět tento strom přinášel každý měsíc ovoce a listí stromu bylo pro uzdravení všech národů (Zjv 22, 1-5). Podobné úryvky hovoří o Božím příslibu nechat vyvěrat na poušti řeku, která má moc obrátit i suchou zem na bujnou a plodnou zahradu (Iz 35, 6; 43, 19-20; Žalm 105, 41). Všechny tyto úryvky i mnoho dalších hovoří o Boží moci přinášet svému lidu život, občerstvení, oživení a uzdravení.
Vody přeměnění
Všechny tyto obrazy vody jsou velmi pěkné a vzrušující, ale Písmo zachycuje i jinou jejich podobu. Voda nejenže přináší život, ale může být i nástrojem smrti. V Knize Exodus rozdělil Mojžíš Rudé moře, aby Izraelité mohli bezpečně přejít. Když se však egyptské vojsko pokusilo pronásledovat je, voda ho zaplavila a pohltila. Od prvotních časů Církve se křesťané, dívají na egyptské vojáky jako na symbol toho v nás, co se protiví Bohu i jeho plánu lásky. V tomto příběhu vidí předobraz způsobu, jakým chce Duch Svatý usmrtit a odplavit z nás vše, co se protiví Bohu i jeho přikázáním.
Podobný obraz vody najdeme v příběhu o Ježíšově křtu v řece Jordánu. Ježíš se nemusel dát pokřtít. Přijal to jako znamení, že přišel smýt naše hříchy a dát nám nový život. Prvotní křesťané viděli v Ježíšově křtu předzvěst jiného „křtu“, ke kterému byl Ježíš předurčený - kříže Lk 12, 49-50. Vody Jordánu se považovaly za vody smrti vedoucí k novému životu, právě tak jako se Ježíšovou smrtí na kříži rozlil na všechny lidi nový život. I dnes slavíme svátost křtu jako přechod ze smrti do života, z hříšnosti ke svobodě.
Žena, která se napila živé vody
Když si tyto dva obrazy života a smrti shrneme, můžeme říct, že „voda“, kterou Ježíš přislíbil na svátek Stánků, představuje i občerstvení i přeměnu, kterou chce na každého z nás během letošních Vánoc vylít. Představuje Boží výzvu odvrátit se od hříchu a je symbolem moci jeho Ducha očistit nás. Představuje jeho přání vidět nás kvetoucí v jeho lásce a přinášející ovoce těm, kteří jsou kolem nás. Proto adventní nedělní čtení soustřeďují pozornost na Pánův příchod a na skutky kajícnosti, které nám pomohou připravit si srdce na Jeho příchod.
Příběh Samaritánky u studny (Jan 4, 1-42) je názorným důkazem moci živé vody. Ta voda nás občerstvuje i očišťuje. Žena přišla ke studni, aby si pozemskou vodou uhasila žízeň, skončilo to tím, že se napila nebeské vody, která ji proměnila. Její nejhlubší žízeň byla uhašena, když vyznala své hříchy a pocítila, jak jí do srdce vstupuje Boží milost a naplňuje ji. Potom podobně jako stromy v Ezechielově vidění, které přinášejí ovoce na březích řeky, i tato žena přivedla k Ježíšovi mnoho ze svých přátel, možná i celé svoje město, takže i oni od něj mohli přijmout živou vodu.
Ježíš touží dát v tomto adventním období každému z nás ten samý nový život, uzdravení a očištění, které dal Samaritánce. Jeho živá voda může skutečně uhasit naši žízeň. Ježíš nasytí naše potřeby víc než jídlo, peníze či cokoliv jiného. On nám postačuje. Je s námi i uprostřed problémů. Hasí naši žízeň, když jsme vyprahlí. Obmývá naše hříchy a usmrcuje starého člověka v nás. Vyplňuje prázdnotu a každou naši tužbu.
Ať během tohoto Adventu přetéká řeka!
Všichni víme, že Ježíš nás přišel spasit. Právě tak bychom měli být přesvědčení, že na Vánoce přišel Ježíš otevřít brány nebe a nanovo hojně vylít řeku své milosti. Celé adventní období máme Ježíšovi vzdávat díky, že přišel mezi nás jako pokorné dítě a prosit ho, aby opět přišel ve slávě. S příchodem Adventu prosme Ježíše o živou vodu jako Samaritánka. Zkoumejme svůj život a smiřme se s Bohem, aby nic nerušilo proud Boží milosti v nás. Na svátek Stánků Ježíš přislíbil, že tato řeka bude proudit pro každého, kdo k němu přijde. Vezměme ho za slovo a otevřme se mu!
„Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi přišel mezi nás. Děkuji ti, že jsi za nás zemřel na kříži. Děkuji ti, že jsi seslal svého Svatého Ducha a dal jsi nám živou vodu. Prosím tě, přijď zase, právě teď, dnes. Ježíši, klaním se ti a prosím tě: vylej svou živou vodu na celou Církev, na naše rodiny i na celý náš život. Ať tvá živá voda proudí v nás a z nás na celý svět.“
V poslední, hlavní den svátků Ježíš stál v chrámě a hlasitě zvolal: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mně věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra.“ To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven ▪ Jan 7, 37-39.
V Písmu je celé množství obrazů, jejichž úkolem je znázornit to, co se dá jen těžko popsat slovy. Je plné obrazů ze světa přírody, které nám mají pomáhat pochopit Boží, duchovní pravdy. Z těchto veršů evangelisty Jana je zřejmé, že Ježíš chtěl pomoci svým posluchačům pochopit, kdo je Duch Svatý a co chce učinit v jejich životě, a proto použil obraz řeky živé vody. Ježíš tuto překvapující zvěst ohlásil ve výroční svátek Stánků. Byl to největší ze všech židovských svátků; slavení spojené se zpěvem a tancem trvalo celý týden. Tehdy se všechen lid shromáždil v Jeruzalémě, aby poděkoval Pánu za úrodu uplynulého roku a prosil o spásu, kterou měl přinést přislíbený Mesiáš.
Celý týden panovala veselá nálada, která vrcholila v poslední den. Při hlavním shromáždění, v tento den velekněží chrámu sedmkrát obešli oltář, nesouc vodu z rybníka Siloe. Chrámový sbor přitom zpíval a lid vzdával Pánu díky a chvály. Po skončení procesí vlil jeden z kněží do jedné mísy vodu a do druhé víno. Potom obsah těchto dvou mís společně vylili na oltář. A tak Ježíš svým příslibem živé vody v poslední den svátků k lidu promlouval, že on je ta živá voda, kterou hledají. On je ten přislíbený Mesiáš. Právě uprostřed nich se naplnilo vše, co oslavovali, a o co po celý týden prosili. Přišel Mesiáš. Přišla jejich spása. A Ježíš to vyhlásil právě ve chvíli, kdy na Pánův oltář tekla voda.
Podobným způsobem se může i adventní období podobat židovskému svátku Stánků. Advent je podobně jako Stánky čas oslavy. Čas, kdy se shromažďujeme, abychom Bohu děkovali za milost Ježíšova narození. Čas modlitby za plnost spásy, která se zjeví, když Ježíš opět přijde. A právě tak jako svátek Stánků vrcholil v poslední den, když se voda vylila na oltář, tak Advent nachází svoje vyvrcholení na samém konci, když slavíme narození Ježíše, který se za nás obětoval na oltáři kříže.
Životodárná voda
Obraz živé vody prochází celou Biblí. Na prvních stránkách knihy Genesis se píše o čistém prameni, co zavlažuje a oživuje rajskou zahradu (Gn 2, 6. 46). žalm opěvuje řeku, jejíž ramena „obveselují Boží město“ (Žl 46, 5). Prorok Jeremiáš napsal, že „je požehnaný člověk, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody“ (Jer 17, 7-8). Prorok Ezechiel měl vidění, ve kterém z chrámu vycházel životodárný pramen. Pramen se čím dál víc prohluboval a rozšiřoval a na jeho březích rostly stromy - překrásné stromy, jejich listy byly lékem a ovoce pokrmem (Ez 47, 1-12).
V Novém zákoně měl apoštol Jan na ostrově Patmos vidění řeky života - tentokrát v nebi. Tato řeka vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Z obou stran řeky byl strom života a opět tento strom přinášel každý měsíc ovoce a listí stromu bylo pro uzdravení všech národů (Zjv 22, 1-5). Podobné úryvky hovoří o Božím příslibu nechat vyvěrat na poušti řeku, která má moc obrátit i suchou zem na bujnou a plodnou zahradu (Iz 35, 6; 43, 19-20; Žalm 105, 41). Všechny tyto úryvky i mnoho dalších hovoří o Boží moci přinášet svému lidu život, občerstvení, oživení a uzdravení.
Vody přeměnění
Všechny tyto obrazy vody jsou velmi pěkné a vzrušující, ale Písmo zachycuje i jinou jejich podobu. Voda nejenže přináší život, ale může být i nástrojem smrti. V Knize Exodus rozdělil Mojžíš Rudé moře, aby Izraelité mohli bezpečně přejít. Když se však egyptské vojsko pokusilo pronásledovat je, voda ho zaplavila a pohltila. Od prvotních časů Církve se křesťané, dívají na egyptské vojáky jako na symbol toho v nás, co se protiví Bohu i jeho plánu lásky. V tomto příběhu vidí předobraz způsobu, jakým chce Duch Svatý usmrtit a odplavit z nás vše, co se protiví Bohu i jeho přikázáním.
Podobný obraz vody najdeme v příběhu o Ježíšově křtu v řece Jordánu. Ježíš se nemusel dát pokřtít. Přijal to jako znamení, že přišel smýt naše hříchy a dát nám nový život. Prvotní křesťané viděli v Ježíšově křtu předzvěst jiného „křtu“, ke kterému byl Ježíš předurčený - kříže Lk 12, 49-50. Vody Jordánu se považovaly za vody smrti vedoucí k novému životu, právě tak jako se Ježíšovou smrtí na kříži rozlil na všechny lidi nový život. I dnes slavíme svátost křtu jako přechod ze smrti do života, z hříšnosti ke svobodě.
Žena, která se napila živé vody
Když si tyto dva obrazy života a smrti shrneme, můžeme říct, že „voda“, kterou Ježíš přislíbil na svátek Stánků, představuje i občerstvení i přeměnu, kterou chce na každého z nás během letošních Vánoc vylít. Představuje Boží výzvu odvrátit se od hříchu a je symbolem moci jeho Ducha očistit nás. Představuje jeho přání vidět nás kvetoucí v jeho lásce a přinášející ovoce těm, kteří jsou kolem nás. Proto adventní nedělní čtení soustřeďují pozornost na Pánův příchod a na skutky kajícnosti, které nám pomohou připravit si srdce na Jeho příchod.
Příběh Samaritánky u studny (Jan 4, 1-42) je názorným důkazem moci živé vody. Ta voda nás občerstvuje i očišťuje. Žena přišla ke studni, aby si pozemskou vodou uhasila žízeň, skončilo to tím, že se napila nebeské vody, která ji proměnila. Její nejhlubší žízeň byla uhašena, když vyznala své hříchy a pocítila, jak jí do srdce vstupuje Boží milost a naplňuje ji. Potom podobně jako stromy v Ezechielově vidění, které přinášejí ovoce na březích řeky, i tato žena přivedla k Ježíšovi mnoho ze svých přátel, možná i celé svoje město, takže i oni od něj mohli přijmout živou vodu.
Ježíš touží dát v tomto adventním období každému z nás ten samý nový život, uzdravení a očištění, které dal Samaritánce. Jeho živá voda může skutečně uhasit naši žízeň. Ježíš nasytí naše potřeby víc než jídlo, peníze či cokoliv jiného. On nám postačuje. Je s námi i uprostřed problémů. Hasí naši žízeň, když jsme vyprahlí. Obmývá naše hříchy a usmrcuje starého člověka v nás. Vyplňuje prázdnotu a každou naši tužbu.
Ať během tohoto Adventu přetéká řeka!
Všichni víme, že Ježíš nás přišel spasit. Právě tak bychom měli být přesvědčení, že na Vánoce přišel Ježíš otevřít brány nebe a nanovo hojně vylít řeku své milosti. Celé adventní období máme Ježíšovi vzdávat díky, že přišel mezi nás jako pokorné dítě a prosit ho, aby opět přišel ve slávě. S příchodem Adventu prosme Ježíše o živou vodu jako Samaritánka. Zkoumejme svůj život a smiřme se s Bohem, aby nic nerušilo proud Boží milosti v nás. Na svátek Stánků Ježíš přislíbil, že tato řeka bude proudit pro každého, kdo k němu přijde. Vezměme ho za slovo a otevřme se mu!
„Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi přišel mezi nás. Děkuji ti, že jsi za nás zemřel na kříži. Děkuji ti, že jsi seslal svého Svatého Ducha a dal jsi nám živou vodu. Prosím tě, přijď zase, právě teď, dnes. Ježíši, klaním se ti a prosím tě: vylej svou živou vodu na celou Církev, na naše rodiny i na celý náš život. Ať tvá živá voda proudí v nás a z nás na celý svět.“
