Autor: P. Patrik Vnučko, OP
Zdroj: © Ruženec č 12/2013 | Dominikánske mariánske centrum - Košice | dmc.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
15.12.2013
Advent, období ztišení a radostného očekávání
Pro mnoho pamětníků je Advent spojen s roráty, kdy brzy ráno - ještě před východem slunce - ještě jako děti přecházeli přes zasněžené lány a kopce, aby se zúčastnili ranní mše svaté. Ačkoli bylo nutné brzy vstávat, obětovat tomu určité pohodlí, dnes na to pamětníci vzpomínají jako na něco, co mělo svoje kouzlo. A právě o to nám půjde v tomto novém seriálu růžence: poodhalit (liturgické) „kouzlo“ měsíce, abychom ho lépe mohli prožít v souladu s Božím slovem a liturgií Církve. Slovo „advent" znamená příchod a s příchodem se váže očekávání. Konkrétně jde o očekávání příchodu Ježíše Krista.Liturgie a Písmo svaté znají dva příchody Ježíše Krista. První, který se slaví na Vánoce, a druhý na konci věků, kdy přijde náš Pán ve slávě. V adventním čase se období obou příchodů navzájem prolíná. O první adventní neděli více rezonuje očekávání druhého Kristova příchodu. Poslední věta evangelia vyzývá k přípravě na příchod Syna člověka (Mt 24, 44). Motiv přípravy sehrává v adventním období velmi důležitou úlohu. Jak naznačuje název tohoto období: Advent jako očekávání Pánova příchodu, nemá cíl sám v sobě, ale poukazuje za sebe - na příchod Mesiáše.
Advent poukazuje na dvojí příchod Ježíše Krista, podobně jako kdysi Jan Křtitel. A proto sehrává v tomto období důležitou úlohu v liturgii, zvlášť v liturgických textech druhé a třetí adventní neděle, které se na něho zaměřují - na Jana Křtitele - Pánova předchůdce a jeho výzvu k pokání a připravenost přijmout Spasitele: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Liturgické texty poslední adventní neděle se zaměřují na starozákonní přísliby s ohledem na příchod mesiáše a jejich naplnění v Ježíši Kristu. Kniha proroka Izaiáše má privilegované místo v liturgii adventního období. Pro svoje mesiášská proroctví byl Izaiáš nazvaný evangelistou Starého zákona. Jeho proroctví, přestože hlásají i krušné chvíle, jsou v konečném důsledku plné naděje a radosti, jak to pěkně vyjadřuje i první čtení třetí adventní neděle: Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. (Iz 35,1-2)
Radostné očekávání by vlastně mělo být charakteristikou adventního období. Zároveň to má být i období ztišení. Kdysi se v Adventu nepoužívaly ani varhany. Ztišení je velmi důležité zejména v dnešním hektickém a hlučném období. Všechno nás nutí honit se, ale pro Advent má být charakteristické právě zpomalení a ztišení. Nepodlehněme diktátu předvánočního shonu, ale naopak, snažme se zpomalit a ztišit. Proč? Abychom zachytili to, co nám v našem uspěchaném světě mnohokrát uniká. Jde vlastně o jakousi novou vnímavost, jak to vyjadřuje jiný text proroka Izaiáše: „I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy." (29, 18) Ztišení je důležité právě proto, abychom se stali vnímavými a zachytili to, co nám Bůh a bližní chtějí říct.
Žel, v předvánoční hektice nám to mnohokrát uniká, a tak se nakonec „svátky pokoje" stanou obdobím konfrontací a napětí, možná i tiché domácnosti… Ztišení má mít svůj prostor v Adventu, ne o Vánocích! Příkladem adventní vnímavosti je Panna Maria, ona byla skutečně pozorná k Božímu slovu. Díky její vnímavosti „se Slovo stalo tělem“. Advent má i mariánský ráz. Je to pozvání k hlubšímu napodobování příkladu Panny Marie v její citlivosti a pozornosti na Boží slovo jako i k tomu, abychom ve svém životě dávali větší prostor Bohu. Přesně tak, jak to dělala i ona! V Adventu slavíme i jeden mariánský svátek - Slavnost neposkvrněného početí Panny Marie, kdy si připomínáme obdivuhodný Boží zásah, kdy Bůh Pannu Marii už při jejím početí ochránil před poskvrnou dědičného hříchu.
Adventní období se dělí na dvě části:
» na období od první adventní neděle do 16. prosince,
» na 17. až 23. prosinec (týden před svátkem Narození Páně), kdy liturgické texty zaměřují svou pozornost na starozákonní přísliby Mesiášova příchodu a evangelijní texty vyprávějí o událostech, které bezprostředně předcházely narození Ježíše Krista. Je to vlastně období intenzivnější přípravy na Vánoce. Toto intenzivnější očekávání v liturgii odrážejí tzv. „Velké antifony“ (jsou nazývané i „O - antifony", neboť začínají vyjádřením údivu, prostřednictvím „Ó"). Svoje místo mají v nešporách od 17. do 23. prosince jako antifona na Magnificat a ve mši svaté jako alelujový zpěv před evangeliem.
Co jsou roráty?
Název vznikl z latinského „Rorate coeli de super“, což v překladu znamená „Rosu nám dejte nebesa“. Je to text z knihy proroka Izaiáše (45, 8) a dobře vystihuje očekávání Spasitelova příchodu, což prorok přirovnává k očekávání nebeské vláhy. V zemích, kde znají období sucha, je očekávání spásonosné vláhy skutečně intenzivní. Tento text se kdysi používal jako vstupní antifona v adventních mších, a poněvadž bylo před II. vatikánským koncilem zvykem sloužit mše svaté zrána, tak se zpěv rorátů spojoval s adventní ranní mší. Ale zpívání rorátů nebylo vázané jenom na ranní mši svatou, zejména v řeholních komunitách se vázalo k modlitbě breviáře. Takže zpěv rorátů byl spjatý s modlitbami jednotlivých liturgických hodinek. Bylo by dobré tento zvyk obnovit například tam, kde se modlí společné nešpory.
