Zdroj: © Slovo medzi nami, ročník 12, č. 11/2011 | smn.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
06.12.2011
Já znám záměr, který s vámi mám
Máte-li svůj betlém, podívejte se na něj. Popřemýšlejte o všech těch lidech, kterým se v důsledku Ježíšova početí a narození změnil život. Josef a Panna Maria se určitě změnili. Zachariáš a Alžběta se změnili. Změnil se i jejich syn Jan - a to byl teprve v matčině lůně! Mudrci, pastýři, Anna a Simeon - tolika se dotkla radostná zvěst Vánoc a změnila je! Změna je jednou z hlavních témat adventního období. Bůh nám dává tento čas, abychom prozkoumali svůj život a položili si otázku: „Jak mi Ježíšovo narození změnilo život? Jak mi jeho narození může v tomto roku změnit život? Abych vám pomohl odpovědět si na tyto otázky, podívejme se na to, jak Panna Maria a Josef přijali nový Boží plán pro svůj život. Podíváme-li se na to, jak řekli „ano“, můžeme se od nich učit a dát svému „ano“ Ježíšovi ještě plnější smysl.Přijat Boží plány
Žalmista řekl: „Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení“ (Žl 33, 11). Bůh ústy proroka Jeremiáše řekl Izraelitům: „Neboť to, co s vámi zamýšlím znám jen já sám… jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jer 29, 11). Jsou to velmi působivé myšlenky. Říkají, že Boží záměry s námi jsou dobré - dokonce ještě lepší než ty naše. Chceme-li však zakusit požehnání Božích záměrů, musíme být vůči nim otevření. Podívejte se na Pannu Marii ve vašem betlémě a přemýšlejte o Božím záměru s jejím životem. Přemýšlejte o změnách, které musela udělat, aby přijala plán připravený Bohem. Byla zasnoubená s Josefem a pravděpodobně se těšila na pokojný život modlitby a kontemplace a na stárnutí se svým věrným, zbožným manželem. Byl to dobrý plán. Ale Bůh měl připraveno něco jiného.
Když se anděl Gabriel zjevil Panně Marii, celý její život se převrátil naruby. Naráz bude matkou - a ne z Josefa, ale z Ducha svatého! Jasná budoucnost, kterou si představovala, se rychle rozplynula a Panna Maria se nad andělským pozdravem „ulekla“ (Lk 1, 29). Ale dostala a přijala milost důvěřovat Bohu přes všechny těžkosti a problémy, které ji čekaly. Věděla, že Bůh je dobrý. Věděla, že je laskavý. Věděla, že ji neopustí. S těmito pravdami jako základem svého života se rozhodla, že přijme Boží plán, a uvěřila, že Bůh se o ni postará. Podívejte se na Josefa. I jeho požádali, aby přijal Boží plán a vzdal se svých představ o životě s Pannou Marií. Když se Josef dozvěděl od Panny Marie, že ji navštívil anděl a řekl jí, že porodí syna z Ducha svatého, asi byl v šoku. Možná si na chvíli položil otázku, zda Panna Maria říká pravdu. Byl to spravedlivý muž. Rozhodl se, že ji tajně propustí. Nechtěl, aby Pannu Marii považovali za cizoložnici - zejména tehdy, když bylo její těhotenství zázračné! Neuměl si však představit, že se s ní ožení a bude vychovávat dítě, které není jeho.
Ale Bůh měl jiné záměry. Prostřednictvím anděla řekl Josefovi, že Mariin příběh je pravdivý. Ujistil ho, že je správné, aby se s ní oženil. Josef podobně jako Panna Maria neměl představu, jak se nový plán uskuteční. Byl však podobně jako ona ochotný Bohu důvěřovat. Bůh má plány pro každého z nás. Ty plány si mohou vyžadovat změny v našem životě tak, jak si je vyžadovaly plány v životě Panny Marie a Josefa. Náš Otec nám chce dát sílu, abychom pro něho udělali velké věci. Ty „velké věci“ se však uskuteční jen do takové míry, do jaké ho budeme poslouchat a zaměříme svoje srdce na jeho přítomnost. Necháme-li se rozptylovat, riskujeme, že nám unikne to, co chce, abychom vykonali. Na druhé straně, když ve svém srdci dáme přednost Ježíšovi, zjistíme, že konáme jeho vůli.
Na mou památku
Ježíš při Poslední večeři svým učedníkům řekl: „To konejte na mou památku“ (Lk 22, 19). A už více než dva tisíce roků právě toto děláme při každé mši svaté. Vždy, když slavíme mši svatou, si připomínáme, co pro nás Ježíš na kříži vykonal. Může to být velmi dojímavé, pokud jsme v kostele, posloucháme Písmo, hledíme na Pána v Eucharistii a modlíme se se všemi bratry a sestrami. Potom přichází náš každodenní život, kde si připomínáme tolik jiných věcí. Vzpomeneme si na seznam potravin, které máme koupit. Vzpomeneme si na projekt, nad kterým v kanceláři pracujeme. Vzpomeneme si, že máme koupit dítěti dáreček k narozeninám, anebo dát auto do opravy. Anebo si vzpomeneme, co bylo včera večer v televizi, co bude tento víkend ve výprodeji, anebo kdo nás na svátky navštíví. Připomínáme si tolik věcí, ale Ježíš chce, abychom si především a nejsilněji připomínali to, co pro nás vykonal. Chce, aby to mělo přednost před vším. Chce, abychom si na něho vzpomněli každý den - ať už na mši svatou půjdeme nebo nepůjdeme. Chce, aby se nám do mysli vryla vzpomínka na to, co pro nás učinil.
Panna Maria a Josef řekli Bohu „ano“, protože jejich mysli i srdce byly plné vzpomínek na to, co Bůh v minulosti vykonal. Připomněli si jeho věrnost vůči Abrahámovi. Připomněli si, jak osvobodil svůj lid z egyptského otroctví a přivedl je do zaslíbené země. Připomněli si, jak Bůh povýšil Davida, aby byl velkým, ale pokorným králem. Připomněli si, jak promlouval ke svému lidu prostřednictvím proroků a přivedl je zpět z babylonského zajetí. Všechny tyto vzpomínky jim pomáhaly důvěřovat Bohu a přijat nové záměry, které s jejich životem měl. Připomeneme-li si kříž, připomeneme-li si, že Ježíš umřel, aby nás osvobodil od hříchu, tak nám tato vzpomínka přinese pokoj a radost. Jestliže si připomeneme, že Ježíš přišel na tento svět, protože nás miluje, tato vzpomínka nám pomůže, abychom mu důvěřovali. Když si připomeneme, kdo je Ježíš a co pro nás udělal, přirozeně nás to otevře Boží vůli. Pobízí nás to k modlitbě. Pobízí nás to jiným odpustit tak, jak on odpustil nám. Pobízí nás to sloužit jeho lidem.
Přijměte tuto výzvu
Bůh téměř dva tisíce roků před Pannou Marií a Josefem požádal Abraháma, bohatého a staršího muže z Mezopotámie, aby vzal svou rodinu a dobytek a přestěhoval se do země Kanaán, která byla vzdálená stovky kilometrů. Byl to obrovský krok. Připomeňte si, že tehdy neexistovala stěhovací auta, dálnice a realitní kanceláře. Připomeňte si, že Abrahám a jeho manželka Sára pravděpodobně byli spokojení se svým životem. Souhlasili však, že udělají to, co Bůh žádal. Důsledkem byla smlouva s Bohem a neslýchané požehnání. Bůh o pět set let později pověděl Mojžíšovi, aby osvobodil jeho lid z egyptského otroctví. Mojžíš podobně jako Abrahám asi byl se svým životem pastýře v Madiánské zemi spokojený. Se svou manželkou si založili rodinu a jeho pastýřský život byl dobrý. Zpočátku Mojžíš odmítal Boží výzvu, ale nakonec souhlasil - a to ostatní jsou dějiny. Podívejte se, co všechno Mojžíš dokázal, protože vykročil ve víře! Abrahám, Mojžíš a kolikateří jiní světci byli obyčejní lidé, kteří žili dobrým životem předtím, než je Pán povolal. Jejich setkání s Bohem a rozhodnutí následovat jeho plány jim umožnilo udělat pro Boha a jeho lid velké věci. Nebylo to vždycky lehké, ale vždy to přinášelo ovoce.
Požehnání a výzva
Ježíš nás dnes žádá, abychom přijali jeho plány. V církvi i ve světě jsou velké potřeby. Dějiny nám však hovoří, že Bůh je připravený požehnat každého, kdo odpovídá na jeho výzvu sloužit mu. V tomto adventním období uvažujte o betlémské scéně. Když se podíváte na toto klidné prostředí, přemýšlejte o lidech, kteří změnili svůj život, neboť je Bůh požádal, aby mu sloužili a připravili cestu jeho Synu. Tito lidé se rozhodli obětovat svoje vlastní plány. Takto to v církvi bylo vždycky. Přežila, protože lidé jako my se rozhodli odpovědět na Boží výzvu. Jak vás Bůh volá, abyste mu sloužili? Jaké změny od vás žádá? Jestliže se v tomto období rozhodnete, že si budete připomínat Ježíše, zjistíte, že jste mnohem otevřenější vůči Božímu volání. Zjistíte, že jste mnohem ochotnější vykročit ve víře. A zakusíte větší radost a pokoj.
