Boží slovo se v podobenství o rozsévači přirovnává k semenu, které potřebuje rozsévače a dobrou půdu, aby přineslo úrodu (srov. Lk 8, 4-11). Úloha rozsévače spočívá v rozsévání semene. Ve chvíli setby se nestará o to, na jaké místo semeno padne - rozsévá plnými hrstmi a semeno odevzdává půdě, která reprezentuje srdce člověka. To, zda slovo vyroste a přinese úrodu nebo ustrne, závisí na připravenosti srdce. Pro semeno je příznačné, že je malé, zatímco rostlina, která z něho vyroste, může nabývat velkých rozměrů, jako je to v podobenství o hořčičném zrnu (srov. Mt 13, 31-32). Semena rostou, tak jako rostou Boží slova s tím, kdo je poslouchá (srov. sv. Řehoř Veliký).
Jak v nás Boží slovo zakoření a roste, pomáhá růst a rozvíjet se i naší osobnosti. Stáváme se tak schopnějšími pochopit víc ze slova, které k nám přichází v nových situacích. Boží slovo je živé a jako takové má schopnost znovuzrodit, přetvořit člověka, a navrátit mu původní důstojnost, jakou měli první lidé: „On nás ze své vůle zrodil slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny jeho stvoření“ (Jak 1, 18); anebo na jiném místě nám připomíná: „Vždyť jste se znovuzrodili ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného: Božím slovem, živým a věčným“ (1 Pt 1, 23).