Oheň má tři podstatné úkoly: osvětlovat, ohřívat, spalovat, a tak způsobovat očištění nebo přerod věci. V Písmu je zmiňován ve své negativní i pozitivní funkci. Symbolika ohně vztažená na Boží slovo poukazuje na jeho úlohu světla, tepla a očišťování. Slovo osvětluje, jak to přímo vyjadřuje žalm: „Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce“ (Ž 119,105). Jako světlo osvěcuje cestu, díky čemuž člověk nabývá jistoty v chůzi a dokáže se správně zorientovat, tak i Slovo poskytuje jas na cestě a dává srdci schopnost správně vidět.
Starověký člověk byl více závislý na světle než my dnes, kdy si dokážeme vyrobit umělé osvětlení. Střídání dne a noci výrazněji určovalo rytmus života, práce i odpočinku. Světlo bylo základním předpokladem tvořivé činnosti, zatímco noc symbolizovala síly temna, nečinnosti. Připomíná to i evangelní text: „Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat“ (Jan 9,4). Z ohně pochází energie, teplo, které rozpaluje nitro, což byla i zkušenost emauzských učedníků: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma“ (Lk 24,32)?
Slovo také očišťuje, jak připomíná Janovo evangelium: „Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil“ (Jan 15,3). Zdá se, jako by tato slova byla ozvěnou jednoho verše žalmu o Pánově slovu, které udržuje v čistotě: „Jak půjde jinoch svou cestou bez úhony? Bude-li se chovat podle tvého slova“ (Žl 119,9).