Boží slovo se přirovnává k vícerým nápojům: k mléku, vodě a vínu. O hostině s vínem, kterou připravila Moudrost, se dočteme v Knize přísloví: „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ (Přís 9, 5-6). Svatý Ambrož vztahuje opojení z tohoto „vína“ na účinky čtení Písma: „Ti, kteří usilovně čerpají z Písma svatého, přijímají toto opojení, které upevňuje kroky nejisté mysli a svlažuje půdu života věčného, nám darovaného.“ Boží slovo přináší úplně odlišné opojení, než je opojení vínem. Od prostoduchosti vede k rozvážnosti a k životu. Písmo obsahuje mnoho bohatství a vysvětlení své podstaty. Nejvíc ho poznáme, když se ponoříme do trpělivého, i když zároveň pomalého, ale pozorného čtení.
Nedejme se odradit, když napoprvé mnoho nepochopíme. Kéž nás povzbudí svatý Efrém Syrský, který pravil, že Boží slovo je nevyčerpatelný pramen života: „Žíznivý má radost, když pije, a nenaříká, že nemůže pramen vyčerpat. Pramen má přemoci tvou žízeň, a ne žízeň pramen, protože když se tvá žízeň uhasí bez toho, že by se pramen vyčerpal, budeš se z něho moct zase napít, když budeš žíznivý. Ale kdyby po uhašení tvé žízně vyschl i pramen, tvoje vítězství by se proměnilo na tvoje neštěstí.“ Nevyčerpatelnost tohoto pramene a naše žízeň po Božím slově se dennodenně potkávají a vzájemně se potřebují. Písmo se tak stává tou živou vodou, ke které můžeme vždy přijít a čerpat z jejich pramenů.