Autor: Igor Janiga
Zdroj: © Rozmer, č. 2/2020, s. 34 | časopis pre kresťanskú duchovnú orientáciu | rozmer.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
30.06.2020
Vidět živého lva ve středověké Evropě nebylo až tak vzácné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kvůli hrám v římských cirkusech se dováželi z daleké Afriky. Rovněž vladaři a králové si zřizovali obory, v nichž tato exotická zvířata nesměla chybět. Od 13. století si takováto zvířata obstarávala i některá města a bohatí církevní hodnostáři. Proto bylo možné vidět na každém kroku lvy, zobrazené jako umělecký výtvor (sochy, plastiky i malby). Zejména interiéry a exteriéry kostelů oplývaly výjevy znázorňujícími tato zvířata. Lev je též nejčastějším motivem či symbolem na středověkých erbech [1]. Už Bible ho vzpomíná ve svých textech.
Ze symbolického hlediska však jde o ambivalentní zvíře, což znamená, že se vzpomíná (podle kontextu) stejně tak dobrý, jako i zlý lev. Bible často zdůrazňuje sílu lva a jeho porážka představovala mimořádný výkon. Králové a hrdinové se k tomuto zvířeti rádi přirovnávali. Často se však v Žalmech a prorockých knihách vyskytuje lev v negativním významu, protože představuje nepřítele Izraele. I v Novém zákoně se uvádí jako obávané zvíře a přirovnává se k ďáblovi: „Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout.“ (1 Pt 5, 8) Ale existují i zmínky o pozitivně vnímaném symbolu lva. Je emblémem Judova kmene. Řev dobrého lva se přirovnává k Božímu slovu. Pod vlivem církevních pisatelů nabývá postupně lev christologické rozměry.
Například lev, který ocasem zametá svoje stopy, aby zmátl lovce, představuje Ježíše, který skrývá svoje božství tím, že se vrátil do Mariina lůna a stal se člověkem. Lev, který ušetří protivníka, znázorňuje zase milosrdného Boha, který se smiluje nad kajícníkem. Spící lev s otevřenýma očima (jak se věřilo) je Kristus v hrobě. Jeho lidská podoba spí, ale božská podstata bdí [2]. Lev rovněž symbolizoval ostražitost, duchovní bdělost a statečnost. Z tohoto důvodu je možné na některých chrámech vidět sochy lvů, které podpírají sloupy chrámu, reprezentující sloupy Církve. Též se věřilo, že lvíčata se rodí mrtvá a život jim vdechuje otec. Takto se lev stal i symbolem vzkříšení. Lev je i atributem evangelisty Marka a jako samotářsky žijící zvíře symbolizoval poustevníky a řeholníky [3]. Řvoucí lev je taktéž znakem nového života, proto nacházíme jeho vyobrazení i na mnoha křesťanských náhrobcích [4].
Od chvíle, kdy lev nabírá christologický rozměr, vyvstává otázka: Jak se vyrovnat s negativním vnímáním lva? Pisatelé nacházejí nové řešení a ze zlého lva vytvářejí samostatné zvíře - leoparda, který se už se lvem nemůže dále zaměňovat. Existuje hodně artušovských románů, ve kterých proti sobě stojí rytíři, jeden se štítem, na němž je vyobrazený lev, druhý se štítem s leopardem. Takto chtěli pisatelé znázornit dobrého a zlého rytíře [5].
V Mezopotámii byl lov na lva iniciační zkouškou panovníka a rituální zabíjení lvů patřilo výhradně šlechtě a králi. Podle reliéfů se lev lovil lukem a šípem prostřednictvím lehkých vozů, ale výjimkou nebyly ani boje tváří v tvář s mečem v ruce. Ambivalentnost tohoto zvířete byla evidentní zejména v této oblasti. Lva zde vnímali jako symbol slunce, k čemuž ho předurčoval jeho zjev. Slunce samo o sobě není jen dárcem života, ale i nemilosrdně pálí a proměňuje úrodnou krajinu v poušť. Z této pozice se mohl lev vnímat i jako symbol smrti. Lev, jako král zvířat, proto býval představovaný jako moudrý a velkorysý, ale přitom nepřestal být nebezpečnou šelmou [6].
[1] Ze současné symboliky lva můžeme jako zajímavost vzpomenout, že lev se nachází v osobním biskupském erbu Mons. Marka Forgáče a představuje evangelistu sv. Marka, křestního patrona nositele erbu. Lev zároveň naznačuje začátek evangelia sv. Marka, kde je Jan Křtitel označený jako „hlas volajícího na poušti", který volá: „Připravte cestu Pánu!" Je to jako mocný hlas lva na poušti, který připomíná, že Pán je blízko (Dominus prope) - co je biskupským heslem nositele erbu, který chce být hlasatelem této blízkosti. - https://www.ke-arcidieceza.sk/sk/mons-marek-forgac-pomocny-biskup
[2] Pastoureau, Michel: Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu, Argo, Praha 2018, s. 49-57
[3] Cooperová, C.J.: Ilustrovaná encyklopedie tradičních symbolů, Mladá fronta, Praha 1999, s. 99
[4] Heinz-Mohr, Gerd: Lexikon symbolů: Obrazy a znaky křesťanského umění, Volvox Globator, Praha 1999, s. 135
[5] Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu, Argo, Praha 2018, s. 57
[6] Balabán, Milan, Tydlitátová, Veronika: Gilgameš: Mytické drama o hledání věčného života, Vyšehrad, Praha 2002, s. 152-155
Ze symbolického hlediska však jde o ambivalentní zvíře, což znamená, že se vzpomíná (podle kontextu) stejně tak dobrý, jako i zlý lev. Bible často zdůrazňuje sílu lva a jeho porážka představovala mimořádný výkon. Králové a hrdinové se k tomuto zvířeti rádi přirovnávali. Často se však v Žalmech a prorockých knihách vyskytuje lev v negativním významu, protože představuje nepřítele Izraele. I v Novém zákoně se uvádí jako obávané zvíře a přirovnává se k ďáblovi: „Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout.“ (1 Pt 5, 8) Ale existují i zmínky o pozitivně vnímaném symbolu lva. Je emblémem Judova kmene. Řev dobrého lva se přirovnává k Božímu slovu. Pod vlivem církevních pisatelů nabývá postupně lev christologické rozměry.
Například lev, který ocasem zametá svoje stopy, aby zmátl lovce, představuje Ježíše, který skrývá svoje božství tím, že se vrátil do Mariina lůna a stal se člověkem. Lev, který ušetří protivníka, znázorňuje zase milosrdného Boha, který se smiluje nad kajícníkem. Spící lev s otevřenýma očima (jak se věřilo) je Kristus v hrobě. Jeho lidská podoba spí, ale božská podstata bdí [2]. Lev rovněž symbolizoval ostražitost, duchovní bdělost a statečnost. Z tohoto důvodu je možné na některých chrámech vidět sochy lvů, které podpírají sloupy chrámu, reprezentující sloupy Církve. Též se věřilo, že lvíčata se rodí mrtvá a život jim vdechuje otec. Takto se lev stal i symbolem vzkříšení. Lev je i atributem evangelisty Marka a jako samotářsky žijící zvíře symbolizoval poustevníky a řeholníky [3]. Řvoucí lev je taktéž znakem nového života, proto nacházíme jeho vyobrazení i na mnoha křesťanských náhrobcích [4].
Od chvíle, kdy lev nabírá christologický rozměr, vyvstává otázka: Jak se vyrovnat s negativním vnímáním lva? Pisatelé nacházejí nové řešení a ze zlého lva vytvářejí samostatné zvíře - leoparda, který se už se lvem nemůže dále zaměňovat. Existuje hodně artušovských románů, ve kterých proti sobě stojí rytíři, jeden se štítem, na němž je vyobrazený lev, druhý se štítem s leopardem. Takto chtěli pisatelé znázornit dobrého a zlého rytíře [5].
V Mezopotámii byl lov na lva iniciační zkouškou panovníka a rituální zabíjení lvů patřilo výhradně šlechtě a králi. Podle reliéfů se lev lovil lukem a šípem prostřednictvím lehkých vozů, ale výjimkou nebyly ani boje tváří v tvář s mečem v ruce. Ambivalentnost tohoto zvířete byla evidentní zejména v této oblasti. Lva zde vnímali jako symbol slunce, k čemuž ho předurčoval jeho zjev. Slunce samo o sobě není jen dárcem života, ale i nemilosrdně pálí a proměňuje úrodnou krajinu v poušť. Z této pozice se mohl lev vnímat i jako symbol smrti. Lev, jako král zvířat, proto býval představovaný jako moudrý a velkorysý, ale přitom nepřestal být nebezpečnou šelmou [6].
[1] Ze současné symboliky lva můžeme jako zajímavost vzpomenout, že lev se nachází v osobním biskupském erbu Mons. Marka Forgáče a představuje evangelistu sv. Marka, křestního patrona nositele erbu. Lev zároveň naznačuje začátek evangelia sv. Marka, kde je Jan Křtitel označený jako „hlas volajícího na poušti", který volá: „Připravte cestu Pánu!" Je to jako mocný hlas lva na poušti, který připomíná, že Pán je blízko (Dominus prope) - co je biskupským heslem nositele erbu, který chce být hlasatelem této blízkosti. - https://www.ke-arcidieceza.sk/sk/mons-marek-forgac-pomocny-biskup
[2] Pastoureau, Michel: Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu, Argo, Praha 2018, s. 49-57
[3] Cooperová, C.J.: Ilustrovaná encyklopedie tradičních symbolů, Mladá fronta, Praha 1999, s. 99
[4] Heinz-Mohr, Gerd: Lexikon symbolů: Obrazy a znaky křesťanského umění, Volvox Globator, Praha 1999, s. 135
[5] Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu, Argo, Praha 2018, s. 57
[6] Balabán, Milan, Tydlitátová, Veronika: Gilgameš: Mytické drama o hledání věčného života, Vyšehrad, Praha 2002, s. 152-155
