Nezřídka má mezi parohy i kříž. Jelen je také symbolem plodnosti a vzkříšení. Církev často poukazuje na žalm 42 o tom, že duše spravedlivého touží po Bohu jako jelen po pramenité vodě. V raných křesťanských dobách recitovali tento žalm katechumeni přistupující o Velikonoční noci ke křtu. Z tohoto důvodu se motiv jelena často objevuje v baptisteriích. Církevní otcové i teologové záměrně obcházejí negativní, sexuální aspekt jelení symboliky a vydávají ho za zvíře čisté, ctnostné, za vzor pro pravého křesťana. V textech o lovu si autoři často pohrávají se slovíčky servus (spasitel) a cervus (jelen).
Za změnou ve vnímání lovu kance a jelena je třeba vidět ještě jednu skutečnost. Církev všeobecně bojovala proti jakémukoliv lovu. Nedokázala mu však zabránit, proto lov na jelena představoval menší zlo než lov na medvěda či kance. Lov na jelena totiž nekončil krvavým soubojem mezi člověkem a zvířetem a umírá při něm méně lidí i psů. Rovněž nevyvolává takové emoce a celkově je tento lov pod větší kontrolou. Navíc podle textů křesťanských autorů a církevních otců nabýval lov na jelena křesťanského rozměru. Nad medvědem a kancem však církev tuto moc neměla. Jedinou možností proto bylo zdůraznit jejich démonickou stránku, a tím zbavit jejich lov prestiže.
Jelen se někdy zobrazuje v nepřátelské pozici vůči hadovi, podobně jako orel a had. Jelen a had představují konflikt protikladů, boj pozitivního a negativního, boj světla s temnotou. Zobrazení jelena, který rozšlapává hada, představuje vítězství ducha nad hmotou, ale také Krista nebo křesťana bojujícího se zlem. Přesněji tuto myšlenku vyjadřuje anonymní autor v díle Physiologus, když vysvětluje, jak jelen svým dechem nebo plivnutím vody vyžene hada, který se před ním odplazí do zemské pukliny, podobně jako také náš Pán usmrtil velkého hada (draka), ďábla, nebeskými vodami, tedy božským učením spásy.