Známy výjev z knihy Numeri (Nm 21, 7-8) nás informuje o bronzovém hadovi, který byl na poušti vyzdvižený Mojžíšem a stal se tak jakýmsi předobrazem Krista. Bůh si zvolil jako znak záchrany obraz živočicha, který byl příčinou jejich neštěstí. Ozdravovací síla a moc neplynula přímo z pohledu na měděného hada. Na to byl potřebný projev víry a důvěry v Boha. Takže ne měděný had, ale Pán uzdravoval. V Jeruzalémském chrámu dokonce určitý čas existoval kult tohoto hada a na jeho počest se před jeho obrazem pálilo kadidlo. Měl jméno Nechuštán a uctívali ho až do Chizkiášovy (Ezechiášovy) vlády, když byl zničený jako modla.
Zobrazení hada stočeného do kruhu a požírajícího vlastní chvost představuje z makrokosmického hlediska čas, který se ustavičně obnovuje, koloběh roku a střídání ročních období. Z mikrokosmického hlediska se spojuje s alchymií, kde je symbolem mystérií a životní síly. V symbolice hraje negativní úlohu i hadí rozdvojený jazyk, který se stal symbolem lhářství. Tento negativní pohled zapříčinil text knihy Genezis, v kterém had oklame Evu, když jí řekne „Budete jako Bůh“ (Gn 3, 5). Jedno z nejsilnějších negativních vyobrazení hada v Bibli se nachází v knize Genezis, kde Jákob svému synovi Danovi prorokuje: „Dan bude hadem na cestě, zmijí rohatou na chodníku, co hryže koně na kopytě, takže jeho jezdec padá dozadu.“ (Gn 49, 17). Církevní otcové vztahovali tento citát na Jidáše, který pocházel právě z kmene Dan.
Had měl též významnou úlohu v kultu thessalského hrdiny a boha lékařství Asklépia. V jeho chrámech se chovali hadi, kteří se považovali za symbol mladosti a plodnosti. Had ovinutý okolo kyje se stal Asklépiovým atributem a v přeneseném významu symbolem lékařství. Had však byl i symbolem gnostiků, přesněji naasejců a ofitů, kteří ho pokládali za symbol poznání. I oni odvozovali tento symbol z knihy Genezis, ale na rozdíl od křesťanů tento text nevnímali negativně, ale naopak pozitivně. Had tím, že svedl Adama a Evu, v jejich interpretaci otevřel obdivem oči, aby nabyli pravé poznání.
Zajímavé je opět dílo Physiologus a jeho středověké představy o hadovi a jeho čtyřech zvláštnostech: Když je had starý, přestává vidět, a když chce omládnout, žije asketicky čtyřicet dní a nocí, až se jeho kůže smrskne a on ji třením o skálu svlékne. Podobně se musí postit i člověk, aby pro Krista odložil starý oděv a mohl vejít úzkou bránou do království nebeského; když jde had pít vodu z pramene, musí svoji zlobu zanechat v pekle. Tak i my, když chceme pít vodu z pramene života, musíme nutně odložit svoje hříchy; když had vidí nahého člověka, lekne se a odplazí se pryč. Naopak, oblečeného člověka napadne, což se dá přirovnat k ďáblovi, který napadne člověka oděného do hříchu; když chce člověk hada usmrtit, tak se k němu obrátí tělem dopředu, ale dává si pozor na hlavu a chrání si ji. Podobně máme i my tělo poručit smrti, ale hlavu chránit, protože hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy je muž a hlavou Krista je Bůh. Protože se had pohybuje bez noh a křídel, symbolizuje všepronikajícího ducha, protože dokáže projít trhlinami a představuje vnitřní povahu člověka anebo jeho svědomí. Někdy se spojuje s čarodějnicemi, které nabývají jeho podobu. Symbolizuje tak opět negativní symbol, zlý a zkažený aspekt přírody.
Nm 21, 7-8 » Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“