Autor: P. Michal Krovina, OP
Zdroj: © Časopis Ruženec, č. 6/2016, s. 12-15 | Dominikánske mariánske centrum | Košice
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
02.06.2016
Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových » Mt 27, 55-56.
Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma » Mk 15, 40-41.
U Ježíšova kříže stála jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská » Jan 19, 25.
Všechna čtyři evangelia nám oznamují, že u Ježíšova kříže stály také ženy. Evangelista Matouš dokonce zmiňuje, že tam bylo „mnoho žen“ (srov. Mt 27, 55). Ale proč jsou zmíněny ženy a ne muži? Vždyť i muži chodili s Pánem Ježíšem. Ale když „došlo na lámání chleba“, utekli a nechali Jej samotného.
Pod křížem zůstali jen ti muži, kteří stáli na nepřátelské straně a kteří vykonávali rozkazy mocných - soudili, bičovali, přibíjeli na dřevo kříže a posmívali se… Když drama na Kalvárii skončilo, drtivá většina těchto nepřátelských mužů odešla. Zůstal tam jen jeden, který tam musel setrvat z úřední povinnosti. Ten, když viděl, co všechno se děje, začal procházet velkou vnitřní proměnou a nakonec veřejně vyznal, že odsouzenec nemohl být zločincem, ba dokonce v něm poznal Božího Syna. Přítomné ženy stály opodál. Ne proto, že by nechtěly jít blíž, ale proto, že jim to vojáci nedovolili. Po veřejném vyznání římského setníka se osmělily a přišly pod kříž.
Byla tam větší skupina žen, ale značná část záhy odešla domů. Ženy se vrátily proto, že byl předvečer svátku izraelské Velké noci. Některé však vydržely až do konce. Úplně do konce však podle evangelií vydržely pouze dvě z nich. Jaké to byly ženy? Proč je zmiňují všichni evangelisté? Čím si to zasloužily? Čtyři ženy jsou uvedeny jmenovitě. To znamená, že v Jeruzalémě musely být dobře známy, a také to, že byly mezi jeruzalémskými ženami pokládány za významné osobnosti. Každá z těch čtyř žen má co říci i nám. Tři ženy byly svázány s Ježíšem příbuzenským vztahem, čtvrtá obdivem a vděčností. Téměř pokaždé je jako první zmíněna Marie z Magdaly. Pak je to Marie z Nazareta - Ježíšova matka, poté Kleofášova manželka a nakonec matka Zebedeových synů.
Znamená to, že příbuzenské vztahy nám nemohou být lhostejné, i když v tomto případě zřetelně vystupují do popředí duchovní příbuzní. Tyto ženy stály pod křížem a jejich největší „zásluhou“ bylo jednoduše to, že tam byly. Svou přítomností projevily svůj vlastní soucit, solidaritu a milosrdenství. Čtyřlístek žen mohl samozřejmě udělat mnohem více, pokud by jim to okolnosti dovolily. Ale už jejich přítomnost hodně znamenala. Kde byli muži - Ježíšovi učedníci a obdivovatelé? Čtveřice žen se tak svým postojem zařadila k ženám, které v praxi ukázaly, že soucit, milosrdenství a solidarita s trpícími lidmi jim nejsou cizí. O těchto ženách můžeme říci více než jen to, že tam byly. Jejich přítomnost pod křížem přirozeně navazovala na celý jejich život. Vždyť patřily k těm ženám, které chodívaly s Pánem Ježíšem a finančně i materiálně podporovaly Jeho hnutí.
V tomto případě nešlo jen o pokrevní, ale především o duchovní příbuzenství. A nejen duchovní příbuzenství, ale i o duchovní společenství a duchovní následování Jeho cesty. Zároveň tyto ženy udělaly jediné možné dobro. Svým chováním ukázaly všem, že i v těch nejnemožnějších okolnostech se dá udělat něco dobrého. I když tyto ženy nemohly Pánu Ježíši v ničem posloužit, přece ukázaly svoji solidaritu a svůj soucit tím, že tam byly. Čtyři ženy zůstaly pod křížem až do konce a nám posloužily také tím, že jejich zásluhou se dozvídáme detaily z Kalvárie, jako například sedm posledních slov Kristových. Už samotný fakt, že čtyři ženy zůstaly pod křížem, přestože ti nejsilnější muži ze strachu utekli, se jeví jako zvláštní zázrak. Čest mužů zachránil jen nejmladší z učedníků, apoštol a evangelista Jan.
Jeden z vojáků chtěl zjistit, zda byl rozsudek nad Ježíšem z Nazareta dobře vykonán, proto Ježíši kopím probodl bok. A ihned vyšla krev a voda. Když to přítomné ženy s hrůzou sledovaly, měly snahu, aby bylo Ježíšovo tělo z kříže brzy sejmuto a aby byl vypraven důstojný pohřeb. Zbývalo na to jen málo času a povolení k pohřbu bylo třeba získat od římského správce provincí Palestiny. Domníváme se proto, že apoštol Jan spolu s Ježíšovou matkou Marií spěchali do města. Marie z Magdaly a druhá Marie zůstaly pod křížem a dívaly se střídavě na mrtvé Ježíšovo tělo, na zapadající slunce a na město. Záležitost pohřbu se nakonec podařilo vyřešit nad očekávání dobře. Jak? Zámožný muž Josef z Arimatie se odvážil vejít k Pilátovi a vyžádat od něj Ježíšovo mrtvé tělo. Pilát byl takovou rychlou smrtí překvapen a zprávu si dal ověřit. Pak vydal povolení k pohřbu. K Josefovi z Arimatie se připojil také Nikodém a sňali Ježíšovo tělo z kříže.
Vše bylo znásobeno činnou láskou žen, které zůstaly pod křížem. Vždyť jak by tyto ženy mohly chybět při Ježíšově pohřbu? Evangelista Lukáš nám připomíná, že ženy se dívaly do hrobu, kam bylo uloženo Ježíšovo tělo, a evangelista Matouš píše, že Marie z Magdaly a druhá Marie seděly u Ježíšova hrobu (Mt 27, 61). Pak přichází Velká noc. Nastává sváteční sobota, ale pro ženy byla velmi těžká a zdlouhavá. Nechutnalo jim jídlo a nemohly pokojně spát. Netrpělivě očekávaly západ slunce, aby mohly ještě v sobotu večer nakoupit vonné oleje a Ježíšovo tělo pomazat hned první den v týdnu. Vidíme je, jak v ranním šeru pospíchají ke hrobu. Jejich činorodá láska jim dodává odvahy i v odůvodněném strachu přemýšlet, kdo jim odvalí těžký kámen u vchodu do Ježíšova hrobu. A ženy svou neohrožeností zahanbily i muže - Ježíšovy učedníky.
Ženy sice počítaly jen s mrtvým Ježíšovým tělem, ale kdo jim to může vyčítat? Ani sám Pán Ježíš ne. Jejich tvořivou lásku odměnil tím, že se jim zjevil jako prvním a přede všemi ostatními jim zvěstoval, že vstal z mrtvých. Ale jejich láska se nemohla realizovat, protože našly Ježíšův hrob prázdný. Starosti s těžkým kamenem byly zbytečné. Kámen už byl odvalený. Ale co se vlastně stalo? Hrob je prázdný. Že by někdo ukradl Ježíšovo tělo? Tato skutečnost zapůsobila na ženy velmi skličujícím dojmem. Samy nevěřily vlastním očím. Kdo to mohl udělat? Ani po smrti nemá Pán Ježíš klid? Ženy však dostávají odpověď: „Nebojte se! Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není taky, byl vzkříšen, jak řekl!“ (Mt 28, 5-6).
Běžte to říci Jeho učedníkům a všem těm, kteří pláčou a jsou zarmouceni. To je základní poselství zmrtvýchvstalého Pána Ježíše. Činná láska je doménou žen se zdravým postojem k životu. Ale čtveřice žen stojících pod křížem se obrací také na každého z nás. Ptají se nás: Jaký postoj máte k životu vy? Nezapomeňte na to, že kvalitní lidský život má takovou hodnotu, jaké množství lásky se v něm ukrývá! Ježíšova matka Maria, Marie z Magdaly, Marie Kleofášova, Salome a Matka Zebedeových synů nás všechny povzbuzují a vyzývají, abychom také my praktikovali konkrétní činnou lásku ke svým nejbližším, a připomínají nám, že jen takový postoj je skutečně solidární, milosrdný a lidský v tom nejlepším slova smyslu.
Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma » Mk 15, 40-41.
U Ježíšova kříže stála jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská » Jan 19, 25.
Všechna čtyři evangelia nám oznamují, že u Ježíšova kříže stály také ženy. Evangelista Matouš dokonce zmiňuje, že tam bylo „mnoho žen“ (srov. Mt 27, 55). Ale proč jsou zmíněny ženy a ne muži? Vždyť i muži chodili s Pánem Ježíšem. Ale když „došlo na lámání chleba“, utekli a nechali Jej samotného.
Pod křížem zůstali jen ti muži, kteří stáli na nepřátelské straně a kteří vykonávali rozkazy mocných - soudili, bičovali, přibíjeli na dřevo kříže a posmívali se… Když drama na Kalvárii skončilo, drtivá většina těchto nepřátelských mužů odešla. Zůstal tam jen jeden, který tam musel setrvat z úřední povinnosti. Ten, když viděl, co všechno se děje, začal procházet velkou vnitřní proměnou a nakonec veřejně vyznal, že odsouzenec nemohl být zločincem, ba dokonce v něm poznal Božího Syna. Přítomné ženy stály opodál. Ne proto, že by nechtěly jít blíž, ale proto, že jim to vojáci nedovolili. Po veřejném vyznání římského setníka se osmělily a přišly pod kříž.
Byla tam větší skupina žen, ale značná část záhy odešla domů. Ženy se vrátily proto, že byl předvečer svátku izraelské Velké noci. Některé však vydržely až do konce. Úplně do konce však podle evangelií vydržely pouze dvě z nich. Jaké to byly ženy? Proč je zmiňují všichni evangelisté? Čím si to zasloužily? Čtyři ženy jsou uvedeny jmenovitě. To znamená, že v Jeruzalémě musely být dobře známy, a také to, že byly mezi jeruzalémskými ženami pokládány za významné osobnosti. Každá z těch čtyř žen má co říci i nám. Tři ženy byly svázány s Ježíšem příbuzenským vztahem, čtvrtá obdivem a vděčností. Téměř pokaždé je jako první zmíněna Marie z Magdaly. Pak je to Marie z Nazareta - Ježíšova matka, poté Kleofášova manželka a nakonec matka Zebedeových synů.
Znamená to, že příbuzenské vztahy nám nemohou být lhostejné, i když v tomto případě zřetelně vystupují do popředí duchovní příbuzní. Tyto ženy stály pod křížem a jejich největší „zásluhou“ bylo jednoduše to, že tam byly. Svou přítomností projevily svůj vlastní soucit, solidaritu a milosrdenství. Čtyřlístek žen mohl samozřejmě udělat mnohem více, pokud by jim to okolnosti dovolily. Ale už jejich přítomnost hodně znamenala. Kde byli muži - Ježíšovi učedníci a obdivovatelé? Čtveřice žen se tak svým postojem zařadila k ženám, které v praxi ukázaly, že soucit, milosrdenství a solidarita s trpícími lidmi jim nejsou cizí. O těchto ženách můžeme říci více než jen to, že tam byly. Jejich přítomnost pod křížem přirozeně navazovala na celý jejich život. Vždyť patřily k těm ženám, které chodívaly s Pánem Ježíšem a finančně i materiálně podporovaly Jeho hnutí.
V tomto případě nešlo jen o pokrevní, ale především o duchovní příbuzenství. A nejen duchovní příbuzenství, ale i o duchovní společenství a duchovní následování Jeho cesty. Zároveň tyto ženy udělaly jediné možné dobro. Svým chováním ukázaly všem, že i v těch nejnemožnějších okolnostech se dá udělat něco dobrého. I když tyto ženy nemohly Pánu Ježíši v ničem posloužit, přece ukázaly svoji solidaritu a svůj soucit tím, že tam byly. Čtyři ženy zůstaly pod křížem až do konce a nám posloužily také tím, že jejich zásluhou se dozvídáme detaily z Kalvárie, jako například sedm posledních slov Kristových. Už samotný fakt, že čtyři ženy zůstaly pod křížem, přestože ti nejsilnější muži ze strachu utekli, se jeví jako zvláštní zázrak. Čest mužů zachránil jen nejmladší z učedníků, apoštol a evangelista Jan.
Jeden z vojáků chtěl zjistit, zda byl rozsudek nad Ježíšem z Nazareta dobře vykonán, proto Ježíši kopím probodl bok. A ihned vyšla krev a voda. Když to přítomné ženy s hrůzou sledovaly, měly snahu, aby bylo Ježíšovo tělo z kříže brzy sejmuto a aby byl vypraven důstojný pohřeb. Zbývalo na to jen málo času a povolení k pohřbu bylo třeba získat od římského správce provincí Palestiny. Domníváme se proto, že apoštol Jan spolu s Ježíšovou matkou Marií spěchali do města. Marie z Magdaly a druhá Marie zůstaly pod křížem a dívaly se střídavě na mrtvé Ježíšovo tělo, na zapadající slunce a na město. Záležitost pohřbu se nakonec podařilo vyřešit nad očekávání dobře. Jak? Zámožný muž Josef z Arimatie se odvážil vejít k Pilátovi a vyžádat od něj Ježíšovo mrtvé tělo. Pilát byl takovou rychlou smrtí překvapen a zprávu si dal ověřit. Pak vydal povolení k pohřbu. K Josefovi z Arimatie se připojil také Nikodém a sňali Ježíšovo tělo z kříže.
Vše bylo znásobeno činnou láskou žen, které zůstaly pod křížem. Vždyť jak by tyto ženy mohly chybět při Ježíšově pohřbu? Evangelista Lukáš nám připomíná, že ženy se dívaly do hrobu, kam bylo uloženo Ježíšovo tělo, a evangelista Matouš píše, že Marie z Magdaly a druhá Marie seděly u Ježíšova hrobu (Mt 27, 61). Pak přichází Velká noc. Nastává sváteční sobota, ale pro ženy byla velmi těžká a zdlouhavá. Nechutnalo jim jídlo a nemohly pokojně spát. Netrpělivě očekávaly západ slunce, aby mohly ještě v sobotu večer nakoupit vonné oleje a Ježíšovo tělo pomazat hned první den v týdnu. Vidíme je, jak v ranním šeru pospíchají ke hrobu. Jejich činorodá láska jim dodává odvahy i v odůvodněném strachu přemýšlet, kdo jim odvalí těžký kámen u vchodu do Ježíšova hrobu. A ženy svou neohrožeností zahanbily i muže - Ježíšovy učedníky.
Ženy sice počítaly jen s mrtvým Ježíšovým tělem, ale kdo jim to může vyčítat? Ani sám Pán Ježíš ne. Jejich tvořivou lásku odměnil tím, že se jim zjevil jako prvním a přede všemi ostatními jim zvěstoval, že vstal z mrtvých. Ale jejich láska se nemohla realizovat, protože našly Ježíšův hrob prázdný. Starosti s těžkým kamenem byly zbytečné. Kámen už byl odvalený. Ale co se vlastně stalo? Hrob je prázdný. Že by někdo ukradl Ježíšovo tělo? Tato skutečnost zapůsobila na ženy velmi skličujícím dojmem. Samy nevěřily vlastním očím. Kdo to mohl udělat? Ani po smrti nemá Pán Ježíš klid? Ženy však dostávají odpověď: „Nebojte se! Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není taky, byl vzkříšen, jak řekl!“ (Mt 28, 5-6).
Běžte to říci Jeho učedníkům a všem těm, kteří pláčou a jsou zarmouceni. To je základní poselství zmrtvýchvstalého Pána Ježíše. Činná láska je doménou žen se zdravým postojem k životu. Ale čtveřice žen stojících pod křížem se obrací také na každého z nás. Ptají se nás: Jaký postoj máte k životu vy? Nezapomeňte na to, že kvalitní lidský život má takovou hodnotu, jaké množství lásky se v něm ukrývá! Ježíšova matka Maria, Marie z Magdaly, Marie Kleofášova, Salome a Matka Zebedeových synů nás všechny povzbuzují a vyzývají, abychom také my praktikovali konkrétní činnou lásku ke svým nejbližším, a připomínají nám, že jen takový postoj je skutečně solidární, milosrdný a lidský v tom nejlepším slova smyslu.
