Autor: P. Michal Krovina, OP
Zdroj: © Časopis Ruženec, č. 12/2015, s. 25-27 | Dominikánske mariánske centrum | Košice
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
22.12.2015
Evangelista Matouš ve dvacáté šesté kapitole evangelia a evangelista Marek ve čtrnácté kapitole vzpomínají událost z Betánie o pomazání Ježíšova těla vzácným a drahým nardovým olejem.
Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje a vylila mu ji na hlavu. Když to uviděli učedníci, těžce to nesli a říkali: „Nač takové plýtvání? Vždyť se to mohlo prodat za drahé peníze a ty se mohly dát chudým.“ Ježíš si toho všiml a řekl jim: „Proč jste zlí na tuto ženu? Dobrý skutek na mě vykonala. „Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, mne však vždycky nemáte. Když vylila ten olej na mé tělo, udělala to k mému pohřbu. „Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co udělala.“ (Mt 26, 6-14)
Evangelista Jan ve dvanácté kapitole svého evangelia uvádí i jméno ženy, která to udělala. Její jméno je Marie a z textu se dá usuzovat, že by to mohlo být v domě Marty, Marie a Lazara. Avšak stará církevní tradice v souvislosti s touto ženou jednou hovoří o Marii Magdaléně, jednou zase o Marii z Betánie, sestře Marty a Lazara, které měl Pán Ježíš rád a jak měl možnost, tak se u nich velmi rád zastavil. Biblisté tvrdí, že to může být i úplně jiná Marie, než dvě výše vzpomínané. Nakonec je už nemožné spolehlivě zjistit, která konkrétní žena to byla, co Pána Ježíše natírala vzácným voňavým olejem, a pro nás to není ani podstatné. Pokud to skutečně byla sestra Marty a Lazara, tak Pána Ježíše vlastně nevědomky pomazala na jeho vlastní pohřeb. Že by tato žena už předvídala to, co se zanedlouho stane? Anebo dokonce věděla víc, než jiní Ježíšovi současníci?
Na tyto otázky neumíme kompetentně a zodpovědně odpovědět. Ale přesto nás počin této ženy přivádí k zamyšlení nad hodnotou Kristova utrpení pro každého věřícího křesťana. Právě Ježíšovo utrpení na Kalvárii rozděluje lidi na ty, kteří ho uctívají a snaží se kráčet podle jeho cesty, a na ty, kteří jsou buď lhostejní, anebo kteří bojují proti Ježíšově cestě. Kdo tedy byla tato Marie? Nepochybně velmi zajímavá osobnost. Neumíme o ní říct nic bližšího. Připustíme-li, že šlo o Marii, sestru Marty a Lazara, tak se s ní v evangeliu setkáváme třikrát. Poprvé, když si její sestra Marta na ni stěžuje, že jí nepomáhá při obsluze. Podruhé smutkem pláče za svým bratrem Lazarem a potřetí na hostině v domě Šimona Malomocného, kde drahým olejem natírá Ježíšovo tělo.
Zajímavé je to, že při první zprávě v evangeliu je obviněná z toho, že nic nedělá, při třetí zprávě je obviněná z toho, že dělá to, co se nepatří, a ještě na přítěž přitom mrhá vzácným a drahým olejem. Ale Pán Ježíš se jí v prvním i v třetím případě zastane. V prvním případě Pán Ježíš říká: „Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo vezme“ (Lk 10,42). V třetím případě zase Pán Ježíš praví: „Proč jste zlí na tuto ženu? Dobrý skutek na mě vykonala. Když vylila ten olej na mé tělo, udělala to k mému pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co udělala“ (Mt 26,10.12-13). Blíže si všimněme popisu této události v domě Šimona Malomocného. Lazar sedí za stolem jako host, Marta věrná svému nastavení obsluhuje a Marie se stáhne a poslouchá. Ale ona umí i jednat a to tak, jako nikdo jiný.
Co Marie udělala? Vzala libru pravého a vzácného nardového oleje, rozbila alabastrovou nádobu a jejím obsahem natřela Pánu Ježíši hlavu a nohy. V Izraeli bylo zvykem pomazat krále před nástupem na trůn a též i před pohřbem, aby uchránili mrtvé tělo před rozkladem. Myslela na to i Marie? Nevíme. Avšak pokud by si to myslela, neměla k tomu kompetence. Prostě to nebyla její záležitost. Pomazat někoho za krále je v kompetenci proroků a velekněží. Jak Marie dospěla k tomu, že v Pánu Ježíši viděla Hospodinova Pomazaného? Co ji motivovalo k takovémuto činu? Marie ráda poslouchala Pána Ježíše a začala chápat mnohé skutečnosti, které jiní nechápali. Vytušila a pochopila, že Pána Ježíše čeká křížová cesta, která se zakončí jeho smrtí na dřevě kříže. Vždyť členové velerady už vydali rozkaz, aby Ježíše vyhledali a zajali.
Marie cítí, že pokud mu chce ještě prokázat nějaké dobro, nemůže ztrácet čas. Aby se mu odvděčila, něco by ráda udělala. Vtom se v ní zrodila myšlenka. Mám alabastrovou nádobu s drahým, voňavým olejem. Nádobu rozbiji a její obsah vyliji vzácnému hostovi na hlavu. Co si umínila, to vykonala. Celý dům se naplnil vůní vzácného oleje. Olej za tři sta denárů. To byla skoro roční mzda jednoho dělníka. Nebyl tento skutek bohapustým plýtváním? V kruhu stolujících mužů se zrodila nevůle. Začali reptat a ženu zjevně odsuzovali. Není škoda tak vzácného oleje? Proč jsi ho vyplýtvala? Vždyť olej se mohl prodat a peníze utržené za olej se mohly rozdat chudým. Marie váhá a čeká, jak na to zareaguje Pán Ježíš.
Ježíš se rázem ozývá a brání ji: „Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Vykonala na mně dobrý skutek. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala“ (Mk 14,6.8-9). Učedníci se pohoršovali, bouřili a reptali. Proč? Stalo se něco špatného? Proč takto mrhat drahým a vzácným olejem? Vždyť mrhání je hřích. Bylo to skutečně mrhání. Avšak učedníci zapomněli na to, že to je mrhání z lásky, z vděčnosti a z oddanosti. Oni však stále uvažovali o tom, že je to velmi velká ztráta. Pán Ježíš se tímto počinem dostal do složité situace. Nakonec se rozhodl v Mariin prospěch. Marie Pána Ježíše milovala a ani si přitom neuvědomila velikost svého skutku. Až po Ježíšově „vyhodnocení“ situace si to uvědomila.
Vložila do něho celou svou osobnost. Byla jediná, která tímto činem ulevila Pánu Ježíši v jeho utrpení. Olejem nešetřila, vylila celý obsah nádoby a natřela Ježíšovo tělo. Jak se tato žena dostala na takovou duchovní výšku? Vždycky, když Pán Ježíš přišel, se snažila vypnout všechny jiné vlivy a naplno se soustředila na to, co říká Ježíš. Zajisté to nebylo ihned. Určitě na sobě musela řádně pracovat, aby pochopila co nejvíce z toho, co slyšela. Po události s mrtvým Lazarem si postupně uvědomovala, že Pán Ježíš kráčí po cestě kříže a směruje nejen k smrti, ale i ke zmrtvýchvstání. Skutek této ženy v domě Šimona Malomocného se dostal do evangelia a je jako duchovní perla určený pro celou Církev, pro všechny věřící. Svou službou ve prospěch Pána Ježíše ukázala nám všem cestu víry, lásky a zdravého způsobu života.
Tato žena reprezentuje vykoupeného a od hmoty odpoutaného člověka, který se nebojí dát všechno pro Pána Ježíše. A my se můžeme zeptat: Zapůsobil tento Mariin skutek na Ježíšovy učedníky? Ano, zapůsobil. Na druhý den ráno byli už i oni ochotní obětovat svoje pláště, aby mohli se skutečnou královskou poctou doprovázet svého Mistra do Jeruzaléma. Ženy jsou už takové. Vnímají a interpretují jinak nejen mnohé skutečnosti v životě člověka, ale mnohé z nich i mnohem lépe než zbytek populace vnímají a do života uvádějí cestu víry. V tomto nám všem může být příkladem a povzbuzením i žena s alabastrovou nádobou plnou vzácného nardového oleje - Marie z dvanácté kapitoly Janova evangelia.
Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje a vylila mu ji na hlavu. Když to uviděli učedníci, těžce to nesli a říkali: „Nač takové plýtvání? Vždyť se to mohlo prodat za drahé peníze a ty se mohly dát chudým.“ Ježíš si toho všiml a řekl jim: „Proč jste zlí na tuto ženu? Dobrý skutek na mě vykonala. „Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, mne však vždycky nemáte. Když vylila ten olej na mé tělo, udělala to k mému pohřbu. „Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co udělala.“ (Mt 26, 6-14)
Evangelista Jan ve dvanácté kapitole svého evangelia uvádí i jméno ženy, která to udělala. Její jméno je Marie a z textu se dá usuzovat, že by to mohlo být v domě Marty, Marie a Lazara. Avšak stará církevní tradice v souvislosti s touto ženou jednou hovoří o Marii Magdaléně, jednou zase o Marii z Betánie, sestře Marty a Lazara, které měl Pán Ježíš rád a jak měl možnost, tak se u nich velmi rád zastavil. Biblisté tvrdí, že to může být i úplně jiná Marie, než dvě výše vzpomínané. Nakonec je už nemožné spolehlivě zjistit, která konkrétní žena to byla, co Pána Ježíše natírala vzácným voňavým olejem, a pro nás to není ani podstatné. Pokud to skutečně byla sestra Marty a Lazara, tak Pána Ježíše vlastně nevědomky pomazala na jeho vlastní pohřeb. Že by tato žena už předvídala to, co se zanedlouho stane? Anebo dokonce věděla víc, než jiní Ježíšovi současníci?
Na tyto otázky neumíme kompetentně a zodpovědně odpovědět. Ale přesto nás počin této ženy přivádí k zamyšlení nad hodnotou Kristova utrpení pro každého věřícího křesťana. Právě Ježíšovo utrpení na Kalvárii rozděluje lidi na ty, kteří ho uctívají a snaží se kráčet podle jeho cesty, a na ty, kteří jsou buď lhostejní, anebo kteří bojují proti Ježíšově cestě. Kdo tedy byla tato Marie? Nepochybně velmi zajímavá osobnost. Neumíme o ní říct nic bližšího. Připustíme-li, že šlo o Marii, sestru Marty a Lazara, tak se s ní v evangeliu setkáváme třikrát. Poprvé, když si její sestra Marta na ni stěžuje, že jí nepomáhá při obsluze. Podruhé smutkem pláče za svým bratrem Lazarem a potřetí na hostině v domě Šimona Malomocného, kde drahým olejem natírá Ježíšovo tělo.
Zajímavé je to, že při první zprávě v evangeliu je obviněná z toho, že nic nedělá, při třetí zprávě je obviněná z toho, že dělá to, co se nepatří, a ještě na přítěž přitom mrhá vzácným a drahým olejem. Ale Pán Ježíš se jí v prvním i v třetím případě zastane. V prvním případě Pán Ježíš říká: „Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo vezme“ (Lk 10,42). V třetím případě zase Pán Ježíš praví: „Proč jste zlí na tuto ženu? Dobrý skutek na mě vykonala. Když vylila ten olej na mé tělo, udělala to k mému pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co udělala“ (Mt 26,10.12-13). Blíže si všimněme popisu této události v domě Šimona Malomocného. Lazar sedí za stolem jako host, Marta věrná svému nastavení obsluhuje a Marie se stáhne a poslouchá. Ale ona umí i jednat a to tak, jako nikdo jiný.
Co Marie udělala? Vzala libru pravého a vzácného nardového oleje, rozbila alabastrovou nádobu a jejím obsahem natřela Pánu Ježíši hlavu a nohy. V Izraeli bylo zvykem pomazat krále před nástupem na trůn a též i před pohřbem, aby uchránili mrtvé tělo před rozkladem. Myslela na to i Marie? Nevíme. Avšak pokud by si to myslela, neměla k tomu kompetence. Prostě to nebyla její záležitost. Pomazat někoho za krále je v kompetenci proroků a velekněží. Jak Marie dospěla k tomu, že v Pánu Ježíši viděla Hospodinova Pomazaného? Co ji motivovalo k takovémuto činu? Marie ráda poslouchala Pána Ježíše a začala chápat mnohé skutečnosti, které jiní nechápali. Vytušila a pochopila, že Pána Ježíše čeká křížová cesta, která se zakončí jeho smrtí na dřevě kříže. Vždyť členové velerady už vydali rozkaz, aby Ježíše vyhledali a zajali.
Marie cítí, že pokud mu chce ještě prokázat nějaké dobro, nemůže ztrácet čas. Aby se mu odvděčila, něco by ráda udělala. Vtom se v ní zrodila myšlenka. Mám alabastrovou nádobu s drahým, voňavým olejem. Nádobu rozbiji a její obsah vyliji vzácnému hostovi na hlavu. Co si umínila, to vykonala. Celý dům se naplnil vůní vzácného oleje. Olej za tři sta denárů. To byla skoro roční mzda jednoho dělníka. Nebyl tento skutek bohapustým plýtváním? V kruhu stolujících mužů se zrodila nevůle. Začali reptat a ženu zjevně odsuzovali. Není škoda tak vzácného oleje? Proč jsi ho vyplýtvala? Vždyť olej se mohl prodat a peníze utržené za olej se mohly rozdat chudým. Marie váhá a čeká, jak na to zareaguje Pán Ježíš.
Ježíš se rázem ozývá a brání ji: „Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Vykonala na mně dobrý skutek. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala“ (Mk 14,6.8-9). Učedníci se pohoršovali, bouřili a reptali. Proč? Stalo se něco špatného? Proč takto mrhat drahým a vzácným olejem? Vždyť mrhání je hřích. Bylo to skutečně mrhání. Avšak učedníci zapomněli na to, že to je mrhání z lásky, z vděčnosti a z oddanosti. Oni však stále uvažovali o tom, že je to velmi velká ztráta. Pán Ježíš se tímto počinem dostal do složité situace. Nakonec se rozhodl v Mariin prospěch. Marie Pána Ježíše milovala a ani si přitom neuvědomila velikost svého skutku. Až po Ježíšově „vyhodnocení“ situace si to uvědomila.
Vložila do něho celou svou osobnost. Byla jediná, která tímto činem ulevila Pánu Ježíši v jeho utrpení. Olejem nešetřila, vylila celý obsah nádoby a natřela Ježíšovo tělo. Jak se tato žena dostala na takovou duchovní výšku? Vždycky, když Pán Ježíš přišel, se snažila vypnout všechny jiné vlivy a naplno se soustředila na to, co říká Ježíš. Zajisté to nebylo ihned. Určitě na sobě musela řádně pracovat, aby pochopila co nejvíce z toho, co slyšela. Po události s mrtvým Lazarem si postupně uvědomovala, že Pán Ježíš kráčí po cestě kříže a směruje nejen k smrti, ale i ke zmrtvýchvstání. Skutek této ženy v domě Šimona Malomocného se dostal do evangelia a je jako duchovní perla určený pro celou Církev, pro všechny věřící. Svou službou ve prospěch Pána Ježíše ukázala nám všem cestu víry, lásky a zdravého způsobu života.
Tato žena reprezentuje vykoupeného a od hmoty odpoutaného člověka, který se nebojí dát všechno pro Pána Ježíše. A my se můžeme zeptat: Zapůsobil tento Mariin skutek na Ježíšovy učedníky? Ano, zapůsobil. Na druhý den ráno byli už i oni ochotní obětovat svoje pláště, aby mohli se skutečnou královskou poctou doprovázet svého Mistra do Jeruzaléma. Ženy jsou už takové. Vnímají a interpretují jinak nejen mnohé skutečnosti v životě člověka, ale mnohé z nich i mnohem lépe než zbytek populace vnímají a do života uvádějí cestu víry. V tomto nám všem může být příkladem a povzbuzením i žena s alabastrovou nádobou plnou vzácného nardového oleje - Marie z dvanácté kapitoly Janova evangelia.
