Petr byl dole na dvoře a přišla tam také jedna z veleknězových služek. Když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem!“ Ale on to zapřel: „Nevím ani nerozumím, co povídáš.“ Pak šel ven k prostranství u brány. Vtom zakokrhal kohout. Ta služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat lidem, kteří tam stáli: „To je jeden z nich.“ On však opět zapíral » Mk 14, 66-70.
V souvislosti s výslechem Ježíše u velekněze Kaifáše je zmíněna také veleknězova služka, která pravděpodobně zastávala funkci vrátné ve veleknězově paláci. Evangelista Jan dobře znal veleknězův palác a možná znal také tuto ženu, ale její jméno není uvedeno. Znamená to, že nebyla důležitá. V Janově evangeliu vystupuje chvíli jako symbol ženy v pokušení moci, ale pak zmizí ze scény. Veleknězova služka je specifická tím, že se jako jediná žena zařazuje mezi nepřátele Ježíše. Na její obranu je třeba říci, že její postoj je dán tím, že je odkázána na velekněze - úhlavního nepřítele Pána Ježíše. Její stanovisko tedy neplyne z jejího vlastního přesvědčení. Je důsledkem její životní situace.
Zná veleknězův odmítavý postoj vůči Pánu Ježíši, proto má také výhrady proti Ježíšovu společenství. Uvědomuje si, že ani osoba Ježíše ani Jeho společenství nejsou přijatelná pro jejího zaměstnavatele. Na druhé straně nám svým jednáním dává jasně najevo, že to, co dělá, nemusí dělat, protože ji k tomu nikdo nenutí. Zdá se, že to dělá z vlastní iniciativy a s určitým požitkem. Její kolega Malchus byl poslán a pověřen zajmout Pána Ježíše, ale ji nikdo nenakázal útočit na Šimona-Petra.
Tato služka ale ráda nahlíží do cizích tajemství a záležitostí a s nadšením je kritizuje. V této oblasti má pozoruhodné schopnosti. Je to zřejmě její typická vlastnost. Dostala se do evangelia jako varovný a odstrašující příklad pro nás všechny. Její život plynul v zajetých kolejích. Až jednou… Je tmavá noc, doba, kdy se všichni ukládají ke spánku. Ale této noci je na velekněžském dvoře obzvlášť rušno. Všichni jsou na nohou. Vidíme sluhy, jak přivádějí Pána Ježíše do veleknězova dvorce. Naše žena je ve službě. Dává pozor na to, koho může vpustit dovnitř a koho ne. Když zjistí, že všichni už jsou uvnitř, zavírá bránu. Najednou klepe na bránu nějaký opozdilec. Také on se chce dostat dovnitř. Dokonce začíná naléhat. Je to cizinec a ona by takové lidi neměla vůbec pouštět na velekněžský dvůr. A kdoví, zda nepatří k tomu Nazaretskému, jehož sem přivlekli.
Vtom přichází Jan, který venku stojícího muže velmi dobře zná. Prosí vrátnou, aby ho pustila, a ubezpečuje ji, že je to spolehlivý a neškodný člověk. Žena poslechne a vpouští Šimona-Petra dovnitř. Pohlédne mu do tváře a myslí si své. Jan to určitě myslel dobře. Tímto skutkem chce svému kamarádovi prokázat tu nejlepší službu. Jan ví, že Šimon-Petr chce být v každé situaci se svým Mistrem. I když se všichni rozutekli, Jan a Petr chtějí být s Pánem Ježíšem. Ale Šimon-Petr se kvůli svému opoždění a zachmuřenému výrazu tváře stal veleknězově služce hned podezřelý. Pustila jej dovnitř, ale byla pevně přesvědčená, že to je jeden z nich. Měla dobré pozorovací schopnosti a neuniklo jí, že tvář opozdilce zrcadlí neskrývaný smutek. Musí to být jeden z nich…
Petrův zármutek však nevyvolává v její duši soucit. Veleknězova služebná tuto vzácnou vlastnost už dávno ztratila. Rozhodla se, že mu připraví horké chvilky. Alespoň se pobaví a zpestří tak službu nejen sobě, ale i jiným, kteří pro velekněze pracují. Šimon-Petr si její zlomyslnosti pravděpodobně ani nevšiml. Možná jí dokonce poděkoval, buď slovem, nebo aspoň vděčným pohledem za to, že jej pustila dovnitř. Je rád, že může být se svým Mistrem. Aby nebudil pozornost, zamíchal se mezi služebnictvo a vojáky, kteří v chladné noci stáli u ohně a ohřívali se. Tvářil se, že i on se chce ohřát. Ale jde mu hlavně o to, aby slyšel jejich rozhovor. Napíná sluch a snaží se zachytit každé slovo. Slyší příběh noční události i příhodu Malchuse, jemuž jeden z učedníků uťal mečem ucho. Nejvíc jej však zajímá, co se stane s jejich Mistrem.
Soudí, že od těchto vojáků získá nejspolehlivější informace. Avšak v tom se spletl. Vojáci nezmiňují to, o co mu nejvíce jde. Jsou to mladí lidé a chtějí si užívat život plnými doušky. Co je jim po nějakém muži z Nazaretu. Zajímá je ženská část populace. Přitahují pozornost mladých žen a děvčat, zvláště těch s uvolněnou morálkou. Veleknězova služebná zavřela bránu. Vždyť hlídat ji celou noc je vážně nezáživné. Také ona je mladá a láká ji to mezi mladé, zvláště mezi vojáky. Zastaví se s nimi. Její přítomnost působí jako přilévání oleje do ohně. Vojáci trousí dvojsmyslné poznámky a předhánějí se v pikantních žertech. Veleknězova služka a vrátná v jedné osobě je dost hlučná, takže upoutává jejich pozornost. Když si jí vojáci všimnou, zapaluje v jejich srdcích ne právě nejzbožnější pocity.
I přes velké žertování se nakonec nejvíce mluví o hlavní události toho večera, a tou je zajetí toho zvláštního člověka z Nazaretu. Veleknězova služebná je zvědavá. Dostanou se k ní různé informace od velekněze, proto chce mít všechno o tom z Nazaretu přímo od vojáků pěkně z první ruky. Také ostatní služebnictvo chce vědět co nejvíce, proto se řeči točí především kolem Nazaretského. Obzvláště případ Malchuse je mimořádně zajímavý. Nikdo však netuší, že ten, kdo tasil meč proti Malchusovi, sedí mezi nimi. Veleknězova služebná chce získat co nejvíce informací přímo od oddílu vojáků. Vždyť její zaměstnavatel je velekněz Izraele a jeho mínění je rozhodující, spolehlivé a pravdivé. Ona ale samozřejmě nemá vlastní názor a nebude vystupovat proti svému chlebodárci.
Kromě toho její zvědavost ji předurčila ke službě vrátné ve veleknězově domě. Stále noví lidé, nové zprávy a pikantnosti jí umožní dostatečně uspokojit její všetečnost. Zlé jazyky o ní tvrdí, že sice ví, kdy má zavřít bránu, ale neví, kdy zavřít ústa. Jazyk má ostrý, jizlivý a uštěpačný. Najednou tato žena upírá zrak na Šimona-Petra a okamžitě usoudí: Tento ani mezi nás nepatří. Vždyť je to on, koho jsem vpustila na dvůr později. Proto s velkou dávkou škodolibosti hlásí: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“ (Mk 14, 67). Rozhlédla se po ostatních a řekla: „Je to špicl, na kterého je potřeba dávat pozor!“ Šimona-Petra polil studený pot. Proč tato žena upozorňuje právě na to, co chtěl nechat v tajnosti, sám pro sebe?
Petr beze slova vstává a jde k bráně. Žena si jej všimla. „Velmi dobře jsem ho odhadla,“ řekla si sama pro sebe a vydala se za ním. Když byl u brány, začala: „To je jeden z nich!“ (Mk 14, 69). Svou neústupností si získala úspěch i u vojáků. Když byla služebná sama, Šimon-Petr se ještě mohl bránit. Ale když se k ní přidali ostatní, tehdy se Šimon-Petr dostal do úzkých. Začal se zaklínat a zapřísahávat, že nezná toho člověka a vlastně ani neví, o čem ta žena mluví. My víme velmi dobře, jak to celé dopadlo. Žádné přísahy mu nepomohly, spíše se do toho ještě více zamotal. Šimon, kterého Pán Ježíš nazval Petrem, tedy skálou, v této záležitosti „upadl“, a k tomuto pádu jej přivedla právě tato žena.
Pokušení této ženy je veliké. Ohrozila také Šimona-Petra, jehož Pán Ježíš postavil do čela apoštolského sboru. Pán Ježíš se za něj modlil, aby jeho víra byla dostatečně silná. A Petr skutečně dokázal najít smysluplné východisko i z tohoto pádu. V duchu pravé kajícnosti se dokázal vrátit k Pánu Ježíši a odprosit Jej za svá selhání. A co se stalo s veleknězovou služebnou? Ztrácí se nám z dohledu. Zůstává v písmu svatém jako výstraha pro nás všechny. Moc, pokoušející ženu, je veliká, někdy dokonce démonická. Je velice nebezpečné, pokud žena zneužívá svou moc a své ženské zbraně a dává je do služby zlu. V negativním smyslu jasně vidíme negativní účinek ženské zbraně biblických žen, např. Dalily na Samsona, Herodiady na Heroda. V pozitivním smyslu spatřujeme moc ženy v případě Panny Marie na svého Syna Ježíše anebo Syroféničanky na Pána Ježíše.
Nevíme, co se stalo se služebnou velekněze. Ztratila se v propasti dějin. Šimona-Petra přivedla k pádu a měla z toho zjevně radost. Ale i pokušení této ženy může nám všem posloužit k tomu stát se užitečnějšími lidmi. Bůh nám vložil do duše zdravé síly odporu vůči zlu. Pokud si žena anebo její muž uchovají zdravé hodnoty a dobré duchovní dary, které dostali od Boha, mohou se stát velkým požehnáním pro své okolí. Tyto ženy a tito muži mohou být pevnými pilíři pro své rodiny, pro křesťanská společenství, pro farnosti, pro církev i pro celou společnost. A co nám chce Bůh říci prostřednictvím tohoto příběhu? Povzbuzuje nás k duchovnímu zápasu o vlastní duchovní kvality - o ctnosti.
Veleknězova služka se stala symbolem pokoušející moci ženy, která může způsobit pád mnoha lidí. Výstražným příkladem je zvláště pro mužskou část populace. Pokud se setkáme s takovou ženou anebo takovým mužem, neznamená to, že musíme automaticky klesnout. Veleknězova služka sice otřásla kvalitami Šimona-Petra, nezničila je však. V duchovním smyslu sluhové a služky velekněze Kaifáše působí stále mezi námi prostřednictvím těch nejrozličnějších podob a situací. Životní příklad Šimona-Petra nám ale stále ukazuje, že pokud si zachováme zdravou ostražitost a po eventuálních pádech jsme ochotni nastoupit cestu skutečného obrácení k našemu nebeskému Otci, můžeme i my obstát v těch nejkomplikovanějších životních situacích.