Syroféničanka ▪ Michal Krovina

Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí." Odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím domu izraelského." Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!" On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům." Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá | Mt 15, 21-28.

Ježíš se vydal na cestu do tyrského kraje. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby to někdo věděl, ale nemohlo se to utajit. Hned o něm uslyšela nějaká žena, jejíž dcera byla posedlá nečistým duchem. Přišla a padla mu k nohám. Byla to pohanka, rodem Syroféničanka, a prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. Řekl jí: „Nech najíst napřed děti! Není přece správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ale ona mu odpověděla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí pod stolem kousky po dětech.“ Na to jí řekl: „Že jsi to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Žena odešla domů a nalezla dítě ležet na lůžku a zlý duch byl pryč | Mk 7, 24-30.
----------
Kdybychom se různých teologů zeptali, co je to víra, pravděpodobně by na toto téma napsali silné knihy. A je také možné, že mnohému z toho bychom ani nerozuměli. Pán Ježíš si však počínal úplně jinak. Namísto teoretického výkladu nám nabízí živý příklad víry – ženu, kterou evangelista Matouš nazývá jednoduše Kananejská žena a evangelista Marek jí říká Syroféničanka. Tato žena dostala kvůli své neúnavnosti pochvalu, jako málokterá jiná biblická postava. Pán Ježíš jí řekl: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ“ (Mt 15, 28).

Co je to víra? Odpovědí na tuto otázku by bylo určitě velmi mnoho. Svatý apoštol Jan vidí ve víře moc, která přemáhá svět (porovn.1 Jan 5, 4). Ale v případě této biblické ženy není ani ona definice úplná, neboť žena svou vírou přemohla nejen svět, ale také samotného Pána Ježíše. V evangeliu se dočteme, že Pán Ježíš oné ženě vědomě a záměrně nechtěl pomoci. Řekl jí, že není dobře, aby jí vyhověl. Nakonec to však přece udělal. Proč? Žena nejdříve uznala Jeho odmítnutí. „Máš pravdu, Pane! Tvé postavení to nedovoluje. Ale jsi větší, než všechna pravidla a nařízení. Můžeš mi pomoci bez toho, že bys ukřivdil dětem. Také děti se najedí, i štěňata dostanou drobty.“ Tato slova na Pána Ježíše zapůsobila. Zjistil, že to byla inspirace od Boha. Bůh si přeje, aby i tato žena zakusila Jeho dobrotu. Proto jí Pán Ježíš říká: „Ať se ti stane, jak si přeješ!“ (Mt 15, 28). Měl jsem vážné důvody k tomu neudělat to, ale tvá víra mne přemohla.

Podívejme se pozorněji na tuto ženu a učme se od ní, jak můžeme důvěřovat Bohu. V evangeliu se dočteme, že Pán Ježíš s učedníky opustil svoji vlast a odebral se do tyrského a sidónského kraje. Chtěl si odpočinout, proto se uchýlil do nějakého domu. Jak už to bývá, nezůstalo to utajeno. O Jeho působení na tomto místě se dozvěděla i naše žena. Trápila ji velká bolest jako každou matku, která vidí, jak strádá její dítě. Její dcera trpěla nemocí, s níž si tehdejší medicína nevěděla rady. Jednoho dne zjistila, že Pán Ježíš přišel do jejich kraje. Rozhodla se, vstala a vykročila za Ním. Nic ji nemohlo zadržet. Když uviděla Ježíše a Jeho učedníky, začala křičet: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá!“ (Mt 15, 22). Její křik znervózňoval učedníky Pána Ježíše. Vždyť si chtěli odpočinout, chtěli být sami. A teď přichází nějaká žena, křičí čím dál více a stále nedá pokoj… Zbytečně ji okřikují, aby ztichla. Vždyť bolest její dcery je i její bolestí.

Žena byla pohanka, neznala Písmo, nevyznala se v náboženství Izraelitů, ale dobře slyšela, kdo přichází. Je to ten slavný Syn Davidův. Když si Jej všimla, začala křičet. Mnozí Izraelští neměli o Pánu Ježíši tak vysoké mínění, jako ona. Žena věřila, že o co člověk Ježíše poprosí, On to může udělat. Dokonce se modlí tak, jak umí, aby byla vyslyšena. Přesto, že oslovuje Ježíše „Synu Davidův“, Pán Ježíš se tváří, jako by ji neslyšel. A nejen to, dokonce se tváří, jakoby vůbec neexistovala. 

Jak si to vysvětlit? Ten, který řekl: „Proste a dostanete! Hledejte a naleznete! Tlučte a otevře se vám!“ (srov. Mt 7, 7), nemá ani slůvka pozornosti pro ženu, která je celá ztrápená a bolestně na Něj volá. Syroféničanka zakouší odmítnutí, ale přesto se nedá odbýt. Čím déle Pán mlčí, tím více žena křičí. Vypadá to, jako by byla neskutečně drzá, a učedníkům je to velice nepříjemné. Žena jim začíná lézt na nervy. Je zapotřebí něco udělat. Proto přistupují k Pánu Ježíši a prosí Jej, aby jí vyhověl.

Zdálo se, jako by byli milosrdnější než jejich Mistr. Ale ve skutečnosti se jí chtěli zbavit. Chtěli mít pokoj. Jejich přímluva však nemá očekávaný účinek. Pán Ježíš ženě říká: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím domu izraelského“ (Mt 18, 24). Takže toto je skutečná příčina, proč jí nechce vyhovět. Avšak není tento postoj výsledkem samolibosti a pýchy Izraelitů? Vždyť v něm mají být požehnána všechna pokolení země. Kromě toho on sám řekl, že má ještě jiné ovce, které nejsou z jeho ovčince a také ty je třeba přivést. Syroféničanka slyšela přímluvu učedníků a také to, co jim Syn Davidův řekl; nedala se však odradit ani znejistět. Pokud nepomohlo, když volala zdaleka, pak je třeba přistoupit k Ježíši blíž, poklonit se Mu a v tichosti přednést svoji prosbu. „Pane, pomoz mi!“ (Mt 15, 25).

A najednou ji vidíme v pravém postoji její důvěry vůči Němu. A Pán Ježíš se nechal vyprovokovat. Ale Jeho řeč je nepříjemnější a tvrdší, než Jeho mlčení. Jasně a důrazně jí říká, proč nemůže její prosbu splnit. Dává jí na vědomí, že nepatří k izraelskému národu, proto nemá nárok na dary určené pouze Izraelitům. Ženo, to, co žádáš, nemohu udělat. „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům“ (Mt 15, 26). To je od Něj velmi tvrdé. Jakoby jí Pán Ježíš řekl: „My jsme Boží synové, vy jste psi.“ Pán Ježíš používá výraz, kterým Izraelité často označují pohany. Zmírní sice tvrdost toho slova a namísto psi použije slovo psíci - štěňata. V podstatě ale říká to stejné. Jak to mohl Pán Ježíš udělat? Jak mohl zdůrazňovat obrovské rozdíly mezi lidmi? Neměl problém s tím urazit důstojnost šlechetné matky? Žena se právem mohla urazit a říci, že toto si opravdu nezaslouží. Je snad její dcera štěně?

Žena se ale zachová zvláštně. Pokorně přizná, že je to tak. Ano, opravdu jsme psi. Nejsme o nic lepší. V tom má pravdu. Jenže takový postoj je postojem skutečné pokory a také opravdového pokání. Ano, přijímám toto označení, ale v celém jeho důsledku. I psi mají právo na zbytky z pánova stolu. Ačkoliv ne tak, jako děti, ale na drobty mají přece jen nárok. Žena je chytrá a inteligentní a šikovně chytí Pána Ježíše za slovo. Vezme mu z ruky Jeho zbraň a přemůže Jej. „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ (Mt 15, 27). Vždyť i štěňata se nasytí, i když synům tím nepřivodí žádnou křivdu. Nežádám od tebe, Pane, abys narušil Boží řád. A nechci ani to, abychom my – pohané zaujímali místo tvých synů. Ale věřím, že i pro nás máš připraveny své dary. Vždyť nakonec i štěňata patří domů ke svým pánům. Spokojím se s tím posledním místem, přesto tě prosím o pomoc. V tom okamžiku nastal zlom. Žena zvítězila nad Pánem Ježíšem. Pán Ježíš jí řekl: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ" (Mt 15, 28).

Co je tedy víra? Síla, která přemáhá i nebesa. Pamatujme vždycky na to, jak Pán Ježíš trpěl pro nevěru svého národa, a zde, v pohanském regionu, se setkává s pohanskou ženou, jejíž víru sám obdivuje. Na začátku si pohanka musela vyslechnout slova odmítnutí, ale situace se změnila a její zápolení s Pánem Ježíšem končí slovy velkého uznání z úst samotného Ježíše. Co je to víra? Tato pohanská žena nám to ukázala názorně. Nebyla Izraelitkou, ale všechny nás předčí svou důvěrou vůči Pánu Ježíši. Zápasila s Bohem, podobně jako patriarcha Jakub ve Starém zákoně. Syroféničanka nehledala sebe, ale zdraví a spásu pro svou dceru. Předem už doufala, že Bohu se vyplatí důvěřovat v každé beznadějné situaci. Co je tedy víra? Síla přemáhat svět i nebe, síla, před níž ustoupí samotný Bůh. To je odkaz této biblické ženy pro každého z nás. Pamatujme na to i tehdy, když je nám v životě nejhůř.