Autor: Gianfranco Ravasi
Zdroj: © Biblické postavy | Karmelitánské nakladatelství | Kostelní Vydří 2009
Datum napsání:
17.01.2021
Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: „Samueli!“ Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On odpověděl: „Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi.“ Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: „Samueli, Samueli!“ A Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar | 1 Sam 3, 3b-10. 19.
Stojíme v prastaré svatyni Izraele ve středu Zaslíbené země, ve městě Silo. Tam byla uchovávána archa úmluvy, která doprovázela izraelský lid na pochodu pouští při exodu z Egypta. Je hluboká noc. V jedné místnosti, přiléhající k chrámu, spí chlapec. Znenadání ho probudí hlas: „Samueli!“ Právě kvůli onomu hlasu, který ho čtyřikrát volal, se příběh tohoto chlapce stane rozhodujícím pro celý Izrael, takže jeho příběhy i ty následující budou vyprávěny ve dvou biblických knihách nesoucích jeho jméno.
Všechno začalo mnoho let před touto nocí, jejíž zásadní událost je vyprávěna v čtení. Do svatyně, kde nyní Samuel rozmlouvá s Bohem, přišla jedna žena, Anna, nešťastná kvůli své neplodnosti. V tichosti se otevřela Hospodinu a získala tolik očekávanou milost - počala syna. Tak se narodil Samuel, jehož jménem chtěla Anna volným způsobem sdělit, že „Bůh vyslyšel“ její modlitby onoho dne (ve skutečnosti Samuel v hebrejštině znamená „jeho jméno je Bůh“).
Chlapec byl zasvěcen Bohu, který jej jeho matce daroval. Vyrostl a stal se vynikajícím hlasem Páně, tedy jeho prorokem, v dramatickém okamžiku dějin Izraele. Filištané, sousední mocný lid, pokořovali izraelský národ; měli zbraně vyrobené pokročilejšími způsoby, protože uměli zpracovat železo (pocházeli snad z Řecka nebo z Kréty), takže dokonce ukořistili archu úmluvy, znamení Boží přítomnosti.
Samuel, aniž by o tom byl sám přesvědčen, vyslyšel žádost Izraelitů, aby jim vybral a pomazal prvního izraelského krále Saula, obrovitého muže, který se brzy stal velmi nezávislým, a dokonce se postavil i proti Samuelovi. Tak po prvních vojenských úspěších nastoupil cestu tragického úpadku, který dovršilo šílenství a sebevražda na bitevním poli v boji proti Filišťanům.
Ale už v těchto prvních okamžicích vyšel Samuel s rohem plným posvátného oleje pomazat jiného krále. Přišel do skromného judského městečka Betléma a tam vybral mladíčka „plavovlasého, s krásnýma očima a milého vzhledu“, nejmladšího z osmi synů pastýře Jessea. Tak vstoupil Samuelovou zásluhou na scénu David. Ale pro proroka už nastával soumrak.
On, který se otevřeně postavil proti nevěrnému králi Saulovi a přiměl ho přiznat jeho omyly, se nezadržitelně blížil k smrti, aniž by viděl úspěch nového vyvoleného Davida. Byl donucen žít v ústraní, aby se vyhnul nemilosrdnému Saulovu pronásledování. Bible jednoduše zaznamenává: „Samuel zemřel. Celý Izrael se shromáždil a oplakával ho. Pochovali ho u něho doma, v Rámě“ (1 Sam 25,1).
Stojíme v prastaré svatyni Izraele ve středu Zaslíbené země, ve městě Silo. Tam byla uchovávána archa úmluvy, která doprovázela izraelský lid na pochodu pouští při exodu z Egypta. Je hluboká noc. V jedné místnosti, přiléhající k chrámu, spí chlapec. Znenadání ho probudí hlas: „Samueli!“ Právě kvůli onomu hlasu, který ho čtyřikrát volal, se příběh tohoto chlapce stane rozhodujícím pro celý Izrael, takže jeho příběhy i ty následující budou vyprávěny ve dvou biblických knihách nesoucích jeho jméno.
Všechno začalo mnoho let před touto nocí, jejíž zásadní událost je vyprávěna v čtení. Do svatyně, kde nyní Samuel rozmlouvá s Bohem, přišla jedna žena, Anna, nešťastná kvůli své neplodnosti. V tichosti se otevřela Hospodinu a získala tolik očekávanou milost - počala syna. Tak se narodil Samuel, jehož jménem chtěla Anna volným způsobem sdělit, že „Bůh vyslyšel“ její modlitby onoho dne (ve skutečnosti Samuel v hebrejštině znamená „jeho jméno je Bůh“).
Chlapec byl zasvěcen Bohu, který jej jeho matce daroval. Vyrostl a stal se vynikajícím hlasem Páně, tedy jeho prorokem, v dramatickém okamžiku dějin Izraele. Filištané, sousední mocný lid, pokořovali izraelský národ; měli zbraně vyrobené pokročilejšími způsoby, protože uměli zpracovat železo (pocházeli snad z Řecka nebo z Kréty), takže dokonce ukořistili archu úmluvy, znamení Boží přítomnosti.
Samuel, aniž by o tom byl sám přesvědčen, vyslyšel žádost Izraelitů, aby jim vybral a pomazal prvního izraelského krále Saula, obrovitého muže, který se brzy stal velmi nezávislým, a dokonce se postavil i proti Samuelovi. Tak po prvních vojenských úspěších nastoupil cestu tragického úpadku, který dovršilo šílenství a sebevražda na bitevním poli v boji proti Filišťanům.
Ale už v těchto prvních okamžicích vyšel Samuel s rohem plným posvátného oleje pomazat jiného krále. Přišel do skromného judského městečka Betléma a tam vybral mladíčka „plavovlasého, s krásnýma očima a milého vzhledu“, nejmladšího z osmi synů pastýře Jessea. Tak vstoupil Samuelovou zásluhou na scénu David. Ale pro proroka už nastával soumrak.
On, který se otevřeně postavil proti nevěrnému králi Saulovi a přiměl ho přiznat jeho omyly, se nezadržitelně blížil k smrti, aniž by viděl úspěch nového vyvoleného Davida. Byl donucen žít v ústraní, aby se vyhnul nemilosrdnému Saulovu pronásledování. Bible jednoduše zaznamenává: „Samuel zemřel. Celý Izrael se shromáždil a oplakával ho. Pochovali ho u něho doma, v Rámě“ (1 Sam 25,1).
