Ve starozákonních knihách Bible můžeme také číst příběhy o ženách. V knize Rút, nazvané podle jedné z hlavních postav, je zachycen životní příběh tří žen, které ovdověly a musely hledat cestu dál. Centrem celého vyprávění se stává především jedna z nich - Rút moábská, pohanka, která svou věrností dochází Božího požehnání a je názorným příkladem toho, že v Božích záměrech i obyčejným lidem je dána jedinečná šance. Kniha ukazuje, že je možné, aby příslušník cizího národa přijal víru v Boha Izraele a stal se členem vyvoleného lidu. Rút se dostává i do rodokmenu budoucího královského rodu a dokonce i do rodokmenu samého Ježíše Krista.
Emigrace v době krize
Celý příběh je zasazen do doby asi tisíc let před naším letopočtem, kdy v zemi izraelské vládli soudci. Tehdy přišlo období sucha, neúrody, a tím i velikého hladu. Není divu, že se za lepšími podmínkami k životu rozhodla odejít i jedna z izraelských rodin. Odchází z Betléma do Moábské země, která se rozprostírala východně od Mrtvého moře. Byla to země pohanská. Zde bylo možno získat všechno potřebné k slušnému živobytí. Dařilo se jim dobře do doby, než otec rodiny vážně onemocněl a zanedlouho zemřel. Manželka Noemi zůstala s oběma syny sama. Ti se oženili s Moábkami, jeden s Orpou, druhý s Rút. Zdálo se, že se tak vyřešily jejich problémy. Ale náhle umírají i oba synové, aniž by zanechali dědice. A tak všechny tři ženy, Noemi a její dvě snachy, ovdověly.
Stesk po domově
V té době se Noemi doneslo, že v její rodné zemi zavládly opět lepší časy. Rozhodla se vrátit. Snad si myslela, že zde ještě najde své příbuzné, kteří jí pomohou. Na její cestě ji doprovázely i obě snachy. Když urazily společně kus cesty, poděkovala Noemi oběma snachám za jejich péči a lásku a začala je přemlouvat, aby se vrátily domů ke svým příbuzným. Ale obě snachy, Orpa i Rút, se daly do pláče a nechtěly Noemi opustit. Ta se jim však snaží vysvětlit, jak těžký život by je čekal v cizím prostředí. Orpa se nakonec vrací, ale Rút zaujme rozhodný postoj. Svoji tchyni nikdy neopustí. Celou svou bytostí se připojuje k Noemi a jejímu Bohu. Hluboce si uvědomuje, jakou silou je v dobách soužení víra v Hospodina.
Opět v rodné zemi
Noemi a Rút přicházejí do Betléma. Ale co teď? Z čeho budou živy? Kdo jim pomůže? Nebylo snadné připojit se k izraelskému lidu, který se díval na pohanské sousedy s pohrdáním. Přesto je Rút rozhodnuta nevracet se k pohanství. Zpočátku se zapojuje do práce chudých, kterým je ze zákona dovoleno sbírat klasy při žni. Shodou okolností se dostane na pole bohatého Bóaze, který je příbuzný Noemi. Rút tiše a pilně pracuje. Jednou přichází na pole sám Bóaz. Když se od služebníků dovídá její příběh, je pohnut věrností Rút a svolá na ni Boží požehnání: „Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ Služebníkům pak nařídí, aby j nechávali úmyslně hrsti klasů mezi snopy. Denní sklizeň tak dopadla pro Rút neobyčejně bohatě. Večer všechno Rút vypráví své tchyni, která jí prozrazuje, že Bóaz je jejich blízký příbuzný.
Zastánce i zachránce
Podle židovského, tzv. „levirátního“ práva v případě, že v rodině zemřel bezdětný muž, byl nejbližší příbuzný povinen vykoupit jeho pozemky, vdovu po něm si vzít za manželku a zplodit s ní potomka. Ten, kdo jednal podle tohoto práva a pomohl vdově ze svízelného postavení, byl nazýván GOEL - tedy zastánce a zachránce, vykupitel. Jestliže měla Noemi s Rút ve svém postavení ještě vůbec nějakou naději, pak to byl právě Bóaz. Jedné noci se Rút na radu své tchyně Noemi odebere na „humno“, kde bude Bóaz převívat ječmen a také spát. Po práci si jde Bóaz lehnout na kraj hromady obilí. Rút využije příležitosti a pokorně ho požádá o pomoc: „Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“ Bóaz si cenní její oddanosti. Odpovídá těmito slovy: „Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš!“
Poctivá cesta za štěstím
Je tu poslední problém. Vedle Bóaze tu ještě žije bližší příbuzný Noemi, který má všechna práva vykoupit pozemky a ujmout se Rút a Noemi. Bóaz dobře ví, že ho není I možné obejít. Ale ten se vzdává svých práv. Pole by koupil, ale bez závazků; raději se zřekne obojího. Bóaz pak uvádí Rút do svého domu jako svou manželku. Narodí se jim syn, kterému dají jméno Oběd. A právě tento syn se stává předkem slavného izraelského krále Davida. Bóaz je tak odměněn za svoji poctivost a čestnost.
Předobraz Vykupitele - Ježíše Krista
Příběh o Rút ukazuje, co přináší věrnost ve vztazích, která je v dnešní době téměř I výjimečná. Můžeme zde vidět posloupnost věrnosti, která přináší Boží požehnání: Noemi se odvolává v modlitbě na Boží smlouvu a vyprošuje Boží věrnost pro své snachy. Rút prokazuje věrnost, když zůstává věrná svému mrtvému manželovi a postará se o svou tchyni Noemi, Bóaz prokazuje věrnost Boží smlouvě a svému mrtvému příbuznému, když si bere Rút za ženu. Rút získala to, co by v Moábské zemi nikdy neměla: pravou vlast, bezpečnou ochranu, milovaného muže, život plný v požehnání. Plným právem mohla říci: „Život se mi nakonec vydařil!“ Tak jako Bóaz se stal zastáncem a vykupitelem pro Rút a Noemi, které mu plné důvěřovaly, tak se může stát Ježíš dnes Vykupitelem pro všechny, kteří mu svěří svůj život a v důvěře jej prosí o pomoc. Bez ohledu na to, v jak svízelné životní situaci jsou. Z Boží milosti a lásky mohou zakusit to, co vyznával královský potomek Bóaze a Rút, král David: „Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.“