Autor: P. Michal Krovina, OP
Zdroj: © Časopis Ruženec, č. 2/2016, s. 22-25 | Dominikánske mariánske centrum | Košice
Český překlad: Martin Grabarczyk | Dioecesis Ostraviensis-Opaviensis
Datum napsání:
04.02.2016
Pilátova manželka
Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla » Mt 27, 19.
Mezi ženské postavy Nového zákona, které již stojí ve stínu Ježíšova kříže, patří i Pilátova manželka. Vzpomíná ji pouze evangelista Matouš. A hned na úvod je třeba říci, že ačkoli je žena, zachovala se mnohem statečněji, než muži, kteří se setkali s Pánem Ježíšem. V první řadě byla mnohem statečnější a zodpovědnější, než její manžel, který se zachoval jako skutečný zbabělec.
Víme o ní velmi málo. Jediná poznámka evangelisty Matouše je však tak vzácná, že nám umožňuje hluboký pohled do její duše. Evangelista Matouš nezmiňuje její jméno. Podle historických zpráv se jmenovala Claudia Procula. Pocházela pravděpodobně z některé římské šlechtické rodiny. V každém případě je mnohem vychovanější, jemnější a kultivovanější než posměšná veleknězova služka, ba i jako citlivá Marie z Betánie. Byla sice pohanka, ale zdá se, že duchovně byla na vysoké úrovni. Dvě krátké věty, které se nám od ní zachovaly, nás přesvědčují o její upřímném smýšlení. V tom nejlepším slova smyslu převyšuje to, co se o ní dosud říkalo. Byla dobrou ženou a měla smysl pro zdravé manželství a rodinu. Z historických pramenů víme, že ženy vysokých úředníků Římské říše nenásledovaly své muže do vzdálených provincií říše. Zůstávali doma v Římě. Tato žena však šla se svým manželem, jako kdyby cítila, že její manžel potřebuje její péči.
Pilátova manželka velmi dobře věděla, že velká část mužů vojáků, pokud se vzdálí z domova, odbočí na špatné cesty. Ona milovala svého manžela a proto šla s ním i do vzdálené římské provincie. Chtěla si ho ochránit, protože předpokládala, že bez její přítomnosti může skončit velmi špatně. Sídlem římské rezidence v Palestině byla Cézarea při pobřeží Středozemního moře. Nicméně když manžel odešel do palestinského hlavního města Jeruzaléma, i ona šla s ním. Zdá se nám, že měla značný podíl na úředních záležitostech svého manžela. Proto kde mohla, tam mu pomáhala. Taková ženská vlastnost je vždy vzácná a povzbuzující. Nechtěla se míchat do mužových správcovských záležitostí, ale snažila se mu vytvářet příjemné prostředí, ve kterém se muži dobře žije a pracuje. Chtěla mu být nablízku, chtěla být ochránkyní jejich rodinného krbu. Její manžel nebyl špatný, ani zákeřný člověk.
Usuzujeme to i z toho, když musel jednoho dne brzy vstát a spěchal do svého úřadu. Své manželce řekl kvůli čemu tam jde a jakou záležitost má projednávat. To znamená, že své starosti si nenechával jen pro sebe, ale svěřoval se s nimi své manželce. Ne všichni muži si dokáží promluvit o svých problémech se svými manželkami. Tato manželka znala nejen celou kauzu, kterou šel řešit její manžel. Ona si zároveň uvědomovala i jeho charakterové nedostatky. A právě kvůli jeho nedostatkům chce být v jeho blízkosti a pomáhat mu. Pilátova žena ví, že její manžel si dá říct a poradit. Pokud by tomu tak nebylo, tak by mu neposílala vzkaz do soudní síně. Tato novozákonní žena se nám jeví jako hodnotná a sebevědomá žena, která dobře ví, jaké je její poslání po boku jejího manžela. Jeho činnost sleduje s hlubokým zájmem a porozuměním, protože ví, že jeho práce není snadná. Její muž je nejvyšším soudcem Římské říše v jedné z nejproblematičtějších provincií státu.
Palestina byla vždy jako velký kotel, ve kterém to všechno vře. Ona sama si přeje, aby její manžel byl spravedlivým správcem a soudcem, který se nikomu nesnaží úmyslně křivdit. Její vliv na manžela je vidět i ve výrazném úsilí jejího muže, který se všemožně pokouší zachránit Pána Ježíše. Toto jeho úsilí je podporováno výrazným úsilím i jeho manželky. Škoda, že on, její manžel, není charakterově dostatečně pevný. Ve své službě pro Římskou říši se spoléhá na diplomacii a taktiku, ale nade vše se snaží upevňovat si svou vlastní pozici. A tu najednou se mu dostala do rukou, aniž že by si to byl přál, jedna specifická kauza. Předvedli mu muže, který se prý prohlašoval za krále, čímž se dostal do silného podezření, že chce vyvolat vzpouru proti císaři. Pilát velmi dobře ví, jací jsou v Římě citliví na podobné záležitosti.
My bychom však rádi věděli, zda Pilátova manželka věděla něco o Pánu Ježíši. Je pravděpodobné, že ano. Není přece možné, aby manželka římského místodržitele nevěděla o skutečnostech, které hýbaly hlavním městem římské provincie Palestina. Zdá se, že její sny nám napovídají, že se o tohoto pozoruhodného muže z Nazareta zajímala už dříve. Její sny ji zároveň naplňují obavami a špatnou předtuchou. Její manžel se dostal do velmi nepříjemné situace. Ona zase nemůže spát, a to nejen pro toho zvláštního muže, který se prý prohlašuje za krále, ale i pro svého manžela. Pilátova manželka ví, že její manžel si v sobě nosí i morální defekty. Pokud se dostane pod psychický tlak, začne taktizovat, kličkovat a taková situace nakonec může ovlivnit celou kauzu v neprospěch obviněného. Bojí se, že její manžel udělá osudovou chybu a proto mu posílá vzkaz: „Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla.“ (Mt 27,19).
Pilátova manželka zakusila živý výstražný sen a vztahuje ho na svého manžela i na celou jeho kauzu. Jeden teolog na adresu této ženy napsal: "To nejlepší a nejsvatější v životě nepřichází v podobě úsudku prostřednictvím namáhavých rozumových pochodů, ale skoro vždy bezprostřední inspirací. Čili prostřednictvím Božího Ducha vnitřní jiskrou, která nás zapálí. Zdá se, že Pilátova manželka, ačkoli byla pohanka, měla něco i z darů Božího Ducha. Tato žena měla dobře vyvinutý smysl pro spravedlnost. Její morální základ je zdravý, ví, co se patří a co ne, a proto odkazuje svému manželovi: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ (Mt 27,19). Odkud však ví tato pohanská žena, že Ježíš z Nazareta je spravedlivý? Vždyť o tom pochybují mnozí vysoce postavení Izraelci. Žena se neradí s nikým, jde jí jen o manžela, který by se podle ní neměl provinit. Snaží se udělat vše, co je v jejích silách, aby uchránila svého manžela, od špatného rozhodnutí.
Každý muž, který má takovou manželku, může být za to vděčný. Zpráva o Pilátová manželce nás upozorňuje na to, že jsou to právě ženy, které mají citlivě vyvinutý takzvaný šestý smysl - dar intuice. Intuitivně vycítí, v čem tkví problém, kde jsou v životě možné rizika nebo skryté nebezpečí a většinou se trefí, ačkoli často nemají na to žádné logické důvody. Tento dar, který Bůh udělil ženám, je na jedné straně výhodou, avšak na druhé straně i trápením, neboť v mnoha oblastech života ženy, ať už si to uvědomují nebo ne, kvůli tomu trpí. Ačkoli její varování zůstalo nevyslyšeno, protože ani její manžel, ani Izraelci ho neakceptovali, nic to neubírá na hodnotě toho, co udělala. Udělala, co mohla a v evangeliu je to zvěčněno na její památku. Zmínka o ní se nedostala do evangelia náhodou. Je důrazným upozorněním pro každého z nás. Životní cesta každého člověka je naplněna i úskalími a nebezpečími v nejrůznějších formách a podobách. Pán Bůh dal ženám specifické poslání a jejich posláním je upozorňovat na rizika a nebezpečí mužskou část populace - manžele, otce, bratry, syny, přátele a děti bez ohledu na to, zda jsou jejich již vlastní nebo ne. Toto poslání je stále aktuální.
Z evangelií víme i to, že Pilát nevyslyšel varovného hlasu své manželky ze strachu o své vlastní postavení. Udělal zásadní chybu a ta ho nakonec přece jen dostihla. Z historických pramenů víme, že předtucha jeho manželky byla správná. Po třech letech upadl i tak u císaře v nemilost a za trest ho přeložili na nevýhodné místo, kde nakonec spáchal sebevraždu. Snaha jeho manželky přesto nebyla marná. Vždyť zůstala v Písmu jako stále aktuální memento pro každého z nás. Pokud nebojujeme proti zjevnému zlu, znamená to, že v konečném důsledku s ním spolupracujeme, přestože si to možná ani neuvědomujeme. A tato skutečnost nás nakonec většinou i dostihne. Strach, zbabělost a lhostejnost se dříve či později vymstí i jejich samotným nositelům a nositelkám. Příklad Pilátovy manželky nás všechny upozorňuje na to, že vědomá a dobrovolná spolupráce se zlem se vždy obrátí proti nám a přivádí nás do ještě větších problémů a rizik, ba někdy i k našemu vlastnímu pádu.
Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla » Mt 27, 19.
Mezi ženské postavy Nového zákona, které již stojí ve stínu Ježíšova kříže, patří i Pilátova manželka. Vzpomíná ji pouze evangelista Matouš. A hned na úvod je třeba říci, že ačkoli je žena, zachovala se mnohem statečněji, než muži, kteří se setkali s Pánem Ježíšem. V první řadě byla mnohem statečnější a zodpovědnější, než její manžel, který se zachoval jako skutečný zbabělec.
Víme o ní velmi málo. Jediná poznámka evangelisty Matouše je však tak vzácná, že nám umožňuje hluboký pohled do její duše. Evangelista Matouš nezmiňuje její jméno. Podle historických zpráv se jmenovala Claudia Procula. Pocházela pravděpodobně z některé římské šlechtické rodiny. V každém případě je mnohem vychovanější, jemnější a kultivovanější než posměšná veleknězova služka, ba i jako citlivá Marie z Betánie. Byla sice pohanka, ale zdá se, že duchovně byla na vysoké úrovni. Dvě krátké věty, které se nám od ní zachovaly, nás přesvědčují o její upřímném smýšlení. V tom nejlepším slova smyslu převyšuje to, co se o ní dosud říkalo. Byla dobrou ženou a měla smysl pro zdravé manželství a rodinu. Z historických pramenů víme, že ženy vysokých úředníků Římské říše nenásledovaly své muže do vzdálených provincií říše. Zůstávali doma v Římě. Tato žena však šla se svým manželem, jako kdyby cítila, že její manžel potřebuje její péči.
Pilátova manželka velmi dobře věděla, že velká část mužů vojáků, pokud se vzdálí z domova, odbočí na špatné cesty. Ona milovala svého manžela a proto šla s ním i do vzdálené římské provincie. Chtěla si ho ochránit, protože předpokládala, že bez její přítomnosti může skončit velmi špatně. Sídlem římské rezidence v Palestině byla Cézarea při pobřeží Středozemního moře. Nicméně když manžel odešel do palestinského hlavního města Jeruzaléma, i ona šla s ním. Zdá se nám, že měla značný podíl na úředních záležitostech svého manžela. Proto kde mohla, tam mu pomáhala. Taková ženská vlastnost je vždy vzácná a povzbuzující. Nechtěla se míchat do mužových správcovských záležitostí, ale snažila se mu vytvářet příjemné prostředí, ve kterém se muži dobře žije a pracuje. Chtěla mu být nablízku, chtěla být ochránkyní jejich rodinného krbu. Její manžel nebyl špatný, ani zákeřný člověk.
Usuzujeme to i z toho, když musel jednoho dne brzy vstát a spěchal do svého úřadu. Své manželce řekl kvůli čemu tam jde a jakou záležitost má projednávat. To znamená, že své starosti si nenechával jen pro sebe, ale svěřoval se s nimi své manželce. Ne všichni muži si dokáží promluvit o svých problémech se svými manželkami. Tato manželka znala nejen celou kauzu, kterou šel řešit její manžel. Ona si zároveň uvědomovala i jeho charakterové nedostatky. A právě kvůli jeho nedostatkům chce být v jeho blízkosti a pomáhat mu. Pilátova žena ví, že její manžel si dá říct a poradit. Pokud by tomu tak nebylo, tak by mu neposílala vzkaz do soudní síně. Tato novozákonní žena se nám jeví jako hodnotná a sebevědomá žena, která dobře ví, jaké je její poslání po boku jejího manžela. Jeho činnost sleduje s hlubokým zájmem a porozuměním, protože ví, že jeho práce není snadná. Její muž je nejvyšším soudcem Římské říše v jedné z nejproblematičtějších provincií státu.
Palestina byla vždy jako velký kotel, ve kterém to všechno vře. Ona sama si přeje, aby její manžel byl spravedlivým správcem a soudcem, který se nikomu nesnaží úmyslně křivdit. Její vliv na manžela je vidět i ve výrazném úsilí jejího muže, který se všemožně pokouší zachránit Pána Ježíše. Toto jeho úsilí je podporováno výrazným úsilím i jeho manželky. Škoda, že on, její manžel, není charakterově dostatečně pevný. Ve své službě pro Římskou říši se spoléhá na diplomacii a taktiku, ale nade vše se snaží upevňovat si svou vlastní pozici. A tu najednou se mu dostala do rukou, aniž že by si to byl přál, jedna specifická kauza. Předvedli mu muže, který se prý prohlašoval za krále, čímž se dostal do silného podezření, že chce vyvolat vzpouru proti císaři. Pilát velmi dobře ví, jací jsou v Římě citliví na podobné záležitosti.
My bychom však rádi věděli, zda Pilátova manželka věděla něco o Pánu Ježíši. Je pravděpodobné, že ano. Není přece možné, aby manželka římského místodržitele nevěděla o skutečnostech, které hýbaly hlavním městem římské provincie Palestina. Zdá se, že její sny nám napovídají, že se o tohoto pozoruhodného muže z Nazareta zajímala už dříve. Její sny ji zároveň naplňují obavami a špatnou předtuchou. Její manžel se dostal do velmi nepříjemné situace. Ona zase nemůže spát, a to nejen pro toho zvláštního muže, který se prý prohlašuje za krále, ale i pro svého manžela. Pilátova manželka ví, že její manžel si v sobě nosí i morální defekty. Pokud se dostane pod psychický tlak, začne taktizovat, kličkovat a taková situace nakonec může ovlivnit celou kauzu v neprospěch obviněného. Bojí se, že její manžel udělá osudovou chybu a proto mu posílá vzkaz: „Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla.“ (Mt 27,19).
Pilátova manželka zakusila živý výstražný sen a vztahuje ho na svého manžela i na celou jeho kauzu. Jeden teolog na adresu této ženy napsal: "To nejlepší a nejsvatější v životě nepřichází v podobě úsudku prostřednictvím namáhavých rozumových pochodů, ale skoro vždy bezprostřední inspirací. Čili prostřednictvím Božího Ducha vnitřní jiskrou, která nás zapálí. Zdá se, že Pilátova manželka, ačkoli byla pohanka, měla něco i z darů Božího Ducha. Tato žena měla dobře vyvinutý smysl pro spravedlnost. Její morální základ je zdravý, ví, co se patří a co ne, a proto odkazuje svému manželovi: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ (Mt 27,19). Odkud však ví tato pohanská žena, že Ježíš z Nazareta je spravedlivý? Vždyť o tom pochybují mnozí vysoce postavení Izraelci. Žena se neradí s nikým, jde jí jen o manžela, který by se podle ní neměl provinit. Snaží se udělat vše, co je v jejích silách, aby uchránila svého manžela, od špatného rozhodnutí.
Každý muž, který má takovou manželku, může být za to vděčný. Zpráva o Pilátová manželce nás upozorňuje na to, že jsou to právě ženy, které mají citlivě vyvinutý takzvaný šestý smysl - dar intuice. Intuitivně vycítí, v čem tkví problém, kde jsou v životě možné rizika nebo skryté nebezpečí a většinou se trefí, ačkoli často nemají na to žádné logické důvody. Tento dar, který Bůh udělil ženám, je na jedné straně výhodou, avšak na druhé straně i trápením, neboť v mnoha oblastech života ženy, ať už si to uvědomují nebo ne, kvůli tomu trpí. Ačkoli její varování zůstalo nevyslyšeno, protože ani její manžel, ani Izraelci ho neakceptovali, nic to neubírá na hodnotě toho, co udělala. Udělala, co mohla a v evangeliu je to zvěčněno na její památku. Zmínka o ní se nedostala do evangelia náhodou. Je důrazným upozorněním pro každého z nás. Životní cesta každého člověka je naplněna i úskalími a nebezpečími v nejrůznějších formách a podobách. Pán Bůh dal ženám specifické poslání a jejich posláním je upozorňovat na rizika a nebezpečí mužskou část populace - manžele, otce, bratry, syny, přátele a děti bez ohledu na to, zda jsou jejich již vlastní nebo ne. Toto poslání je stále aktuální.
Z evangelií víme i to, že Pilát nevyslyšel varovného hlasu své manželky ze strachu o své vlastní postavení. Udělal zásadní chybu a ta ho nakonec přece jen dostihla. Z historických pramenů víme, že předtucha jeho manželky byla správná. Po třech letech upadl i tak u císaře v nemilost a za trest ho přeložili na nevýhodné místo, kde nakonec spáchal sebevraždu. Snaha jeho manželky přesto nebyla marná. Vždyť zůstala v Písmu jako stále aktuální memento pro každého z nás. Pokud nebojujeme proti zjevnému zlu, znamená to, že v konečném důsledku s ním spolupracujeme, přestože si to možná ani neuvědomujeme. A tato skutečnost nás nakonec většinou i dostihne. Strach, zbabělost a lhostejnost se dříve či později vymstí i jejich samotným nositelům a nositelkám. Příklad Pilátovy manželky nás všechny upozorňuje na to, že vědomá a dobrovolná spolupráce se zlem se vždy obrátí proti nám a přivádí nás do ještě větších problémů a rizik, ba někdy i k našemu vlastnímu pádu.
