Poutavý příběh o zázračném uzdravení Námana Syrského je zapsán ve Druhé knize královské, jedné z knih Starého zákona. Kniha pojednává o dějinách izraelského národa v době sílícího nebezpečí nadvlády syrských králů, které nakonec vyústilo v zánik severoizraelského království.
Náman byl úspěšným velitelem syrské armády. Král mu důvěřoval a udělal by první i poslední, aby se mu odvděčil za loajalitu a bohatství, které pro celou zemi získal. Na vrcholu své slávy však Náman onemocněl leprou, nevyléčitelnou chorobou, která pomalu rozkládá jeho tělo. Skvrny po těle jsou znamením konce jeho slávy a života vůbec. Nakažlivá lepra znamená vyloučení ze společnosti - to platí i pro slavného vojevůdce, který vydobyl velká vítězství. Lepra je pro něho horší než smrt, než hrdinně padnout v boji. Z úspěšného bojovníka se stává zoufalá ruina. Je vůbec nějaká naděje na uzdravení?
Při jednom z nájezdů syrských válečníků do sousední izraelské země Náman kdysi zajal malé děvčátko. Přivedl je domů jako dárek své manželce. Přestože se dívka stala otrokyni, nezapomněla na jediného a opravdového Boha, Boha Izraele. Svému novému pánu přeje jen dobré, přemáhá zlé láskou a neodplácí vzdorem. Když se všude začalo mluvit o Námanově chorobě, dívka přišla k jeho manželce: „Kdyby se můj pán dostal k proroku v Izraeli, ten by ho mohl uzdravit.“ „Ach děvče, chováš si plané iluze o svém Bohu - ani nejlepší kouzelníci z celé Sýrie nepomohli...“ Ale dívka se nevzdala, a pokud mohla, vyprávěla jí příběhy o tom, co všechno tento Bůh v Izraeli v minulosti už udělal. „Hospodin by ho jistě mohl uzdravit,“ naléhala na svou paní.
Cesta velitele syrských vojsk
V životě Námana se ukazuje, jak je lidská moc a sláva pomíjivá. Zhoršující se choroba obrací jeho výsadní postavení a pocty vniveč. Ze zoufalství nakonec přistupuje Náman na radu cizí otrokyně, což bylo na tehdejší dobu něco neslýchaného. Už nemá jiné východisko. Svoje rozhodnutí navštívit proroka v izraelské zemi předkládá králi. Ten souhlasí, ale doporučuje postupovat oficiální cestou. Námanovi dává do rukou doporučující dopis. Jako zástupce cizí země se musí nejprve ohlásit izraelskému králi.
Náman přijíždí na královský dvůr a veze s sebou množství vzácných darů. Když izraelský král přečte dopis, zděsí se. Stojí v něm ultimátum: „Zbav mého služebníka Námana malomocenství!“ Ačkoli dívka mluvila o pomoci od proroka, v dopise se syrský král obrací na samotného izraelského krále. Předpokládá, že buď on, nebo prorok na královském dvoře, je obdařen uzdravující Božskou mocí. Izraelský král však v té době svého Boha nectil a nežil podle jeho vůle. Pro něj to byl nesplnitelný úkol. Námanův příchod si vyložil jako provokaci, jako záminku k válce. Naštěstí se Boží muž, prorok Elíša, o tom doslechl a poslal ke králi rychlého posla se vzkazem: „Pošli Námana ke mně. Pozná, že v Izraeli je opravdu Boží prorok.“
Nečekané přijetí
Náman se ihned vydává na cestu. Se svým honosným doprovodem, s koňmi a vozy a množstvím služebnictva, přijíždí k Elíšovu domu. Prorok však z domu ani nevyšel, jen přes služebníka vzkázal: „Sedmkrát se omyj v řece Jordánu a budeš zdráv.“ Pokořený a zklamaný Náman se rozlítil: „Cožpak takhle se jedná s mocným a vlivným člověkem? A navíc s hostem z jiné země? Myslel jsem, že mě s velkou poctou přijme a potom snad bude vzývat jméno svého Boha a dělat magické úkony, aby mě zbavil té choroby. A on? Dostal mě, takhle se mi vysmát... Což nejsou syrské řeky lepší než tenhle špinavý Jordán?“ Námanovi služebníci mu však přes nesmyslnost prorokova požadavku domlouvali: „Kdyby byl žádal jakkoli velikou věc, copak bys ji pro své uzdravení neudělal? On však žádá tak málo: omyj se v Jordánu a budeš zdráv..."
Vítězný boj vojevůdce
Celý Námanův život se odehrával ve znamení bojů. Teď přichází boj nejtěžší - boj se sebou samým, boj s vlastní pýchou. Vyhraješ i tady, Námane? Náman své rádce nakonec poslechl a odložil pýchu kdysi vítězného Syřana. Uvěřil v možnost svého uzdravení a sedmkrát se ponořil do kalného Jordánu. Vychází z vody a pozorně se dívá na místa, kde bývaly znaky jeho umírání. Nejsou jen přikryté špínou z izraelské řeky? Jeho lidé stojí na břehu v úžasu. Zázrak! „Teprve teď skutečně žiji,“ vykřikne Náman! „Zase mohu jít mezi lidi! Zase se mohu vrátit ke své ženě!“
Jeho pokora nevyprchala ani v následujících hodinách - vrací se, aby poděkoval prorokovi. Vyznává před ním svou důvěru a oddanost Hospodinu a také chce Elíšu za své uzdravení odměnit. Je však překvapen, když prorok odmítá cokoliv přijmout. V té chvíli Náman pochopí, co mu chtěl prorok od začátku svým postojem naznačit. Totiž, že vděčnost za uzdravení patří jen tomu, kdo touto mocí opravdu disponuje - Hospodinu. Náman se tomuto opravdovému a jedinému Bohu vydává na celý život. Nechce už sloužit jiným bohům. Prorok Elíša ho propouští s požehnáním.
Jednoduché věci mohou být těžké Zdá se, že Náman je podobný mnoha dnešním lidem. Máme problém s nevyléčitelnou chorobou - s lidskou špatností a s jejími důsledky v rozmanitých podobách. Někteří lidé intuitivně cítí, že by pomoc mohla být u Boha. A tak dělají různé věci, které by jim podle jejich vlastních představ měly v životě pomoci. Syrský Náman taky měl svou představu, co má prorok udělat, aby mu pomohl. Když však Boží muž žádal něco neuvěřitelně jednoduchého, Náman v první chvíli rozhořčeně odjíždí. Některé jednoduché věci jsou těžké...
Navázat osobní vztah s Bohem je svým způsobem velmi jednoduché. Náman nakonec přece poslechl a stálo mu to za to. Ani Ty se nedej odradit. Stačí, když svými obyčejnými slovy vyjádříš Pánu Bohu své problémy i hříchy a požádáš ho, aby vstoupil do tvého života a vedl jej. On nikoho neodmítne. Skrze svého Syna Ježíše Krista nabízí vysvobození, záchranu. A pokud bys potřeboval nějakou pomoc, ozvi se...