Autor: Jaroslav Šubrt
Zdroj: © Katolický týdeník, č. 38/2018 | List českých a moravských diecézí
Datum napsání:
21.09.2018
Od veřejného hříšníka k palmě mučednictví
Svátek apoštola Matouše je v povědomí většiny lidí spojen se střídáním ročních období, přelomem léta a podzimu, jak to ostatně pěkně vystihují i některé staré lidové pranostiky: „Po svátém Matouši čepici na uši.“
Kdo byl vlastně tento světec, apoštol, mučedník a podle tradice i autor evangelia, které v kánonu novozákonních knih zaujímá čestné první místo? Jeho jméno (řec. Matthaios; hebr. Mattatjáš) znamená „dar Hospodina“. V Lukášově a Markově evangeliu je však nazýván Lévi, syn Alfeův. Podle svědectví evangelií se původně živil jako celník či výběrčí daní v příhraničním městečku Kafarnaum. Na území Římské říše museli totiž všichni její obyvatelé, pokud zrovna neměli římské občanství, odvádět všelijaké druhy daní a poplatků. Povolání výběrčích (vymahačů) daní bylo však v tehdejším židovském prostředí terčem všeobecného opovržení a jeho reprezentanti - pokud šlo o Židy - pokládáni za „veřejné hříšníky“ a kolaboranty s nenáviděným režimem. Lidé o nich hovořili jako o „psech, kteří všechno vysají a ničím se neodplatí“. Zároveň byli zbaveni i některých práv - například nesměli svědčit u soudu.
Lékaře nepotřebují zdraví
Matoušovo obrácení - alespoň jak nám to zaznamenala evangelia - se nejspíš odehrálo velice jednoduše. Když Ježíš procházel kolem jeho „úřadovny“, pohlédl mu do očí a řekl: „Pojď za mnou!“ (Mk 2,14). A Matouš se prostě zvedl a šel… (Co všechno se však skrývalo v Ježíšově pohledu?) Načež ve svém domě uspořádal velkou hostinu, na kterou pozval spoustu svých přátel a známých - celníků a hříšníků. To však popudilo učitele Zákona z farizejské strany, a proto se ptali učedníků, proč se jejich rabbi vůbec zahazuje s podobnými individui. Ježíšova reakce jako by v kostce shrnovala celý smysl jeho přítomnosti jako Božího Syna na tomto světě: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mk 2,17). Tato Ježíšova slova jsou pak dodnes nevyčerpatelným zdrojem naděje pro všechny, kdo na své cestě víry klopýtají a nevědí si se svým životem rady.
Patron celníků a daňových úředníků
Odpovědi na otázku, zdaje svátý Matouš skutečným autorem stejnojmenného evangelia, sepsaného zhruba mezi lety 80 až 90 po Kristu, se dnes mezi odborníky různí. Avšak nejstarší tradice jeho autorství jednoznačně potvrzuje (např. biskup Papias z Hierapole nebo církevní historik Euscbios z Césareje). Původně prý bylo sepsáno aramejsky, nám se však dochovalo v řeckém překladu. Adresováno bylo hlavně křesťanům obráceným z židovství, což potvrzuje i fakt, že se autor většinou nikde nezdržuje popisem a vysvětlováním židovský zvyků a reálií.
Není známo, kde a jak apoštol Matouš zemřel. Podle některých autorů (např. církevní učitel Origenes) zahynul mučednickou smrtí v Etiopii, podle jiných byl prý sťat mečem na území Persie, proto je také na Západě i na Východě uctíván jako mučedník. Jeho ostatky se v 10. století dostaly do Itálie, konkrétně do Salerna, kde je uctíván jako patron města a celé diecéze. Jeho ostatky jsou uloženy v kryptě místní katedrály. Kromě toho bývá uctíván rovněž jako patron alkoholiků, účetních, směnárníků, celníků, daňových úředníků, celní stráže a stejně jako ostatní evangelisté také jako patron rodiny. Na Západě se jeho svátek slaví 21. září, naproti tomu východní církev si jej připomíná 16. listopadu. Na obrazech se Matouš objevuje většin v přítomnosti anděla, který mu diktuje slova evangelia. Nejznámějším vyobrazením pak slavný Caravaggiův obraz Povolání svatého Matouše z kostela San Luigi dei Francesi v Římě.
Svátek apoštola Matouše je v povědomí většiny lidí spojen se střídáním ročních období, přelomem léta a podzimu, jak to ostatně pěkně vystihují i některé staré lidové pranostiky: „Po svátém Matouši čepici na uši.“
Kdo byl vlastně tento světec, apoštol, mučedník a podle tradice i autor evangelia, které v kánonu novozákonních knih zaujímá čestné první místo? Jeho jméno (řec. Matthaios; hebr. Mattatjáš) znamená „dar Hospodina“. V Lukášově a Markově evangeliu je však nazýván Lévi, syn Alfeův. Podle svědectví evangelií se původně živil jako celník či výběrčí daní v příhraničním městečku Kafarnaum. Na území Římské říše museli totiž všichni její obyvatelé, pokud zrovna neměli římské občanství, odvádět všelijaké druhy daní a poplatků. Povolání výběrčích (vymahačů) daní bylo však v tehdejším židovském prostředí terčem všeobecného opovržení a jeho reprezentanti - pokud šlo o Židy - pokládáni za „veřejné hříšníky“ a kolaboranty s nenáviděným režimem. Lidé o nich hovořili jako o „psech, kteří všechno vysají a ničím se neodplatí“. Zároveň byli zbaveni i některých práv - například nesměli svědčit u soudu.
Lékaře nepotřebují zdraví
Matoušovo obrácení - alespoň jak nám to zaznamenala evangelia - se nejspíš odehrálo velice jednoduše. Když Ježíš procházel kolem jeho „úřadovny“, pohlédl mu do očí a řekl: „Pojď za mnou!“ (Mk 2,14). A Matouš se prostě zvedl a šel… (Co všechno se však skrývalo v Ježíšově pohledu?) Načež ve svém domě uspořádal velkou hostinu, na kterou pozval spoustu svých přátel a známých - celníků a hříšníků. To však popudilo učitele Zákona z farizejské strany, a proto se ptali učedníků, proč se jejich rabbi vůbec zahazuje s podobnými individui. Ježíšova reakce jako by v kostce shrnovala celý smysl jeho přítomnosti jako Božího Syna na tomto světě: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mk 2,17). Tato Ježíšova slova jsou pak dodnes nevyčerpatelným zdrojem naděje pro všechny, kdo na své cestě víry klopýtají a nevědí si se svým životem rady.
Patron celníků a daňových úředníků
Odpovědi na otázku, zdaje svátý Matouš skutečným autorem stejnojmenného evangelia, sepsaného zhruba mezi lety 80 až 90 po Kristu, se dnes mezi odborníky různí. Avšak nejstarší tradice jeho autorství jednoznačně potvrzuje (např. biskup Papias z Hierapole nebo církevní historik Euscbios z Césareje). Původně prý bylo sepsáno aramejsky, nám se však dochovalo v řeckém překladu. Adresováno bylo hlavně křesťanům obráceným z židovství, což potvrzuje i fakt, že se autor většinou nikde nezdržuje popisem a vysvětlováním židovský zvyků a reálií.
Není známo, kde a jak apoštol Matouš zemřel. Podle některých autorů (např. církevní učitel Origenes) zahynul mučednickou smrtí v Etiopii, podle jiných byl prý sťat mečem na území Persie, proto je také na Západě i na Východě uctíván jako mučedník. Jeho ostatky se v 10. století dostaly do Itálie, konkrétně do Salerna, kde je uctíván jako patron města a celé diecéze. Jeho ostatky jsou uloženy v kryptě místní katedrály. Kromě toho bývá uctíván rovněž jako patron alkoholiků, účetních, směnárníků, celníků, daňových úředníků, celní stráže a stejně jako ostatní evangelisté také jako patron rodiny. Na Západě se jeho svátek slaví 21. září, naproti tomu východní církev si jej připomíná 16. listopadu. Na obrazech se Matouš objevuje většin v přítomnosti anděla, který mu diktuje slova evangelia. Nejznámějším vyobrazením pak slavný Caravaggiův obraz Povolání svatého Matouše z kostela San Luigi dei Francesi v Římě.
