Poslouchala nás také jedna žena, jmenovala se Lýdie. Byla to obchodnice s nachovými látkami z města Thyatir, ctitelka Boha. Pán jí otevřel srdce. Takže pozorně naslouchala Pavlovým řečem. Když přijala křest ona i její rodina, prosila: Jestliže mě považujete za věřící v Pána, pojďte bydlet do mého domu.“ A přinutila nás k tomu. (…) Když byli tedy ze žaláře venku, odebrali se k Lýdii. Tam se setkali s bratry, povzbudili je a šli dál » Sk 16, 14-15.40.
Tajemství obrácení - Naše volba a Boží milost
Když se lidé shromažďují, aby slavili den Páně, dějí se zvláštní věci. V jednu sobotu okolo roku 50 po Kristu se setkala skupina žen na břehu řeky u města Filipy, aby slavily sabat. Této oslavy se pravděpodobně zúčastnily už mnohokrát předtím, ale právě v ten den jim Duch svatý otevřel oči na novou cestu a ony poznaly Ježíše. Vedla je prodavačka Lydie. Její příběh zachycují Skutky apoštolů 16, 11-15.
Zbožná prodavačka
Lýdie žila v městě Thyatir v Malé Asii, několik set kilometrů od Filip. Musela být hodně bohatá, protože měla dům i ve Filipech (Sk 16, 15. 40). Lukáš píše, že Lýdie byla prodavačkou purpuru. A poněvadž byla výroba purpurového barviva velmi nákladná, používalo se vždycky pouze na nejjemnější látky. Možná jste si už domysleli, že výrobky, které v té době Lýdie kupovala a prodávala, byly pravděpodobně určené pro bohatší. Lýdie určitě byla velmi bystrá. V té době se žena musela dobře ohánět, aby byla úspěšná - a navíc při takové konkurenci. Lýdie se patrně neustále věnovala svému obchodu. Ale na rozdíl od svých konkurentů během sabatu neprodávala. Odpoutala se od každodenních potřeb svého obchodu a věnovala čas Bohu a modlitbě. A za svoji volbu byla bohatě odměněná. Písmo svaté říká, že Lýdie se spolu s jinými ženami přišla modlit. Tyto ženy pravděpodobně o Ježíšovi nevěděli moc, jestliže vůbec něco. Spíše to byly proselytky, které přestoupily z pohanství na židovství a znaly jen Starý zákon, nikoliv Ježíše. Nevěděly nic o jeho smrti, zmrtvýchvstání a o vykoupení. Ale když čteme dál, vidíme, že Bůh Lýdii a ostatním ženám otevřel oči.
Obrácení skrze Ducha svatého
Lýdiin příběh začíná příchodem apoštola Pavla a jeho společníků, kteří pod vedením Ducha svatého změnili svoje plány a přicházejí hlásat Boží slovo do Makedonie. První město, ve kterém se zastavili, byly Filipy. Tam se dozvěděli, že se u řeky schází skupina zbožných žen, aby se tam modlily. Rozhodli se vyhledat je a připojit se k nim. Když přišli, začal Pavel kázat. I když s určitostí nevíme, co hovořil, můžeme předpokládat, že mluvil o Ježíšovi: kdo byl, proč se stal člověkem, proč zemřel na kříži a vstal z mrtvých. A možná Pavel hovořil i o tom, co se stalo s ním, když se mu Ježíš zjevil na cestě do Damašku. O těchto věcech kázal na mnoha jiných místech, a proto si můžeme domyslet, že to bylo rovněž i zde. Jak Pavel hlásal Kristovo evangelium, jeho slova pronikala Lýdii do srdce. Duch svatý otevřel její srdce a srdce všech žen, které se tam sešly.
To byl začátek filipské církve - vlastně první církve na evropském kontinentě. Bůh tenkrát u řeky vylil na všechny zvláštní milost obrácení. Skrze tuto milost Lydie pochopila mnohé věci a po Pavlově kázání se obrátila k Ježíšovi. Lukáš tu popisuje, jak se z nevěřících stali členové prvotní církve. Několik prvních století po Kristu byl proces obrácení následovný: evangelizace, obrácení a křest. Toto pořadí může být dnes jiné, ale všechny tři složky zůstávají: evangelizace - hlásání evangelia; obrácení - rozhodnutí odvrátit se od světa a obrátit se k Bohu; a křest - vylití Boží milosti, která nás očisťuje od hříchů a proměňuje nás na Boží děti a členy církve. Podívejme se na tyto tři složky blíže.
Evangelizace
Evangelizace je hlásání „radostné zvěsti" o Ježíši Kristu, Božím Synovi, který zemřel na kříži, aby nás zachránil. Zvěst o evangeliu může přijít přímo skrze Ducha svatého, jako například u Pavla (Sk 9, 1-19). Ale Duch svatý většinou hovoří skrze někoho, kdo už zažil obrácení. V případě Lýdie promluvil skrze Pavla a jeho společníky, když ženám vyprávěli o Kristu. Nechť evangelium hlásá kdokoliv, evangelizace je vždy především dílem Ducha svatého. Jen on může naplnit srdce člověka příslibem nového života. Jen on dokáže odhalit hřích a zahrnout nás uzdravující láskou Boha Otce. On má moc otevřít naše srdce - jak otevřel Lýdii - a zjevit nám Ježíše tak, jak jsme ho předtím nepoznali. Zkrátka a dobře, pouze evangelizace skrze Ducha svatého nás přivede ke skutečnému obrácení, které změní náš život.
Obrácení
Jak jsme již zmínili, obrácení je rozhodnutí odvrátit se od hříchu a obrátit se k Bohu. Obrácení má dva rozměry: prvotní obrácení a hlubší obrácení. Ježíš oba rozměry pěkně vykresluje v podobenství o marnotratném synovi. Příkladem prvotního obrácení - prvního rozhodnutí odvrátit se od světa a odevzdat svůj život Kristu - je marnotratný syn. On „vstoupil do sebe," zanechal život, který vedl, a vrátil se domů k otci (Lk 15, 17). Jeho starší bratr už s otcem žil, ale musel zažít hlubší obrácení, týkající se pokrytectví, hněvu a nevůle. Bůh i nás, podobně jako staršího bratra, ustavičně vyzývá, abychom uskutečňovali rozhodnutí, která nás odvrátí od hříchu a přiblíží nás k Ježíšovi. Toto „hlubší obrácení" závisí na milosti, kterou dostaneme při modlitbě, při přijímání svátostí a při službě bližním. Lýdie a ostatní ženy zažily prvotní obrácení, protože jejich srdce byla otevřená Pavlovým slovům. Svobodně se rozhodly odmítnout zlo a odvrátit se od něho, obrátit se k Ježíšovi a přijmout ho jako svého Pána a Spasitele. Tak se dostaly na cestu učednictví, cestu plnou nespočetných příležitostí zažít stále hlubší obrácení k Pánu.
Křest
Křest nás očisťuje od dědičného hříchu, křtem se stáváme „novým stvořením" (2 Kor 5, 17), a údy Kristova těla (srovnej Katechismus katolické církve 1262-1270). Předpokladem křtu je, že člověk poslouchá evangelium, věří v Krista a vyznává, že Ježíš vstal z mrtvých. Při křtu malého dítěte se předpokládá, že rodiče a kmotrové převezmou hlavní zodpovědnost za evangelizaci dítěte a přivedou ho k osobnímu rozhodnutí odvrátit se od hříchu a obrátit se ke Kristu. Když Lýdie a všichni, co žili v jejím domě, slyšeli evangelium, dali se pokřtít (Sk 16, 15). Obrácení Lýdie - její rozhodnutí žít pro Krista - bylo zpečetěné a posilněné Boží milostí plynoucí z této svátosti.
Evangelium nového života
Obrácení je tajemným spojením všemohoucí Boží milosti a našich lidských rozhodnutí. Svobodně se rozhodujeme odevzdat svůj život Ježíšovi, ale tato volba by nebyla možná, kdyby nám Duch svatý neukázal, jak moc potřebujeme Ježíše a jeho nesmírnou lásku. Po počátečním obrácení neustále potřebujeme Boží milost, kterou nacházíme v Eucharistii, stále potřebujeme moudrost Písma svatého a milost, kterou získáváme ve svátosti smíření. Bez této neustálé milosti snadněji zapomeneme na Ježíše a upadneme do pokušení, které může vést k pádu. Lýdie si asi ten den pamatovala po celý život. Byl to den, kdy jí Duch svatý otevřel srdce pro evangelium a ona poznala Ježíše a zakusila nepoznanou Boží moc a odpuštění hříchů.
Bůh touží, abychom i my se svým domem podobně jako Lýdie a její přítelkyně pocítili radost z prvotního obrácení. Chce, abychom všichni poznali rozdíl mezi životem jen pro tento svět a životem pro Ježíše. Ale Bůh chce kromě milosti prvotního obrácení, abychom s každým novým dnem vstupovali do „Kristovy školy," kde nás chce učit a usměrňovat Duch svatý. Každý den nám chce ukazovat, jak máme v životě uplatňovat lekce o hlubším obrácení, abychom se mohli s odhalenou tváří – se srdcem očištěným od pozůstatků hříchů, setkat s Ježíšem. Obrácení se podobá manželství. Manželé nikdy nezapomínají na svůj svatební den, jeden z nejdůležitějších dnů jejich života. Ale přitom si uvědomují, že jenom když budou společně prožívat všechny radosti a zkoušky a stanou se jedním tělem, zažijí skutečnou hloubku lásky, která se svatebním dnem začala. Podobně je i prvotní obrácení k Ježíšovi nádherné, ale ještě úžasnější je stát se opravdovým křesťanem - právě skrze hlubší obrácení.