Zdroj: © Galerie biblických postav » Brněnská tisková misie | leták č. H 104
Datum napsání:
10.11.2011
Lot a jeho žena. Útěk ze Sodomy.
Sodoma, Gomora… tak obyčejně komentujeme nemravný a nezřízený život. Pokud říkáme, že někdo na někoho „dští nebo chrlí oheň a síru", vyjadřujeme tím, že ho prudce napadá, haní a deptá. Když někdo úplně znehybní, strne, říkáme, že „stojí jak solný sloup". Sloup je strnulý, nehybný, ale proč zrovna solný? Všechna tato úsloví mají svůj původ v biblickém příběhu o Sodomě a Gomoře. Tato města byla pro svou strašlivou morální zvrácenost Bohem odsouzena ke zkáze. Není se co divit, vždyť nakonec by stejně dospěla k totální degeneraci. V Sodomě žil Abrahamův synovec Lot a jeho rodina. Když měla být města vyhlazena, oni jediní byli bez víny a měli být zachránění. Bůh k ním vypravil posly, aby je z města vyvedli. Bylo jim řečeno: utečte a neohlížejte se zpět. Lotova žena však výzvu neuposlechla. Ohlédla se a proměnila se v solný sloup. A tak se solný sloup stal viditelným a trvalým znamením záhuby.
Jako v ráji
Sodoma se rozprostírala v překrásném Jordánském údolí. Byla obklopena neobyčejně úrodnou rovinou. Moábské hory zadržovaly drsný východní vítr, slunce vrhalo paprsky do tohoto nejnižšího údolí světa a Jordán zavlažoval krásnou, úrodnou zem. Vypadala jako zahrada Hospodinova. Nikdy tam nepadal sníh jako na Hebrónských výšinách. Po celý rok tu nacházel dobytek hojnost potravy. Toto překrásné údolí si Lot vybral za svůj domov. Dařilo se mu v Sodomě velmi dobře. Dobytka mu přibývalo a jeho pokladnice se plnila zlatem. Lot však prožíval v Sodomě i své trápení, které ho velmi tížilo. Týkalo se sodomských obyvatel, kteří se úplně odvrátili od Hospodina. Dělali v Božích očích zlé věci, dokonce i ve svatyních se kněží a kněžky oddávali kultické prostituci. Pro Lota bylo bolestné dívat se na tyto věci. Nejednou lidi napomínal, aby si uvědomili, že je tu živý Bůh, který všechno vidí a slyší. Ale oni se mu jen vysmívali a nebrali jeho varování vážně.
Tajemná návštěva
Jednoho dne seděl Lot v sodomské bráně. Vtom k němu přicházeli dva muži. Lot poznal, že jsou to cizinci. Vyšel jim vstříc, poklonil se a řekl: „Bude mi velkou ctí poskytnout vám nocleh a ochranu." Pozval je do svého domu, kde je Lotova žena pohostila. Sotva dojedli, ozval se venku dupot a řev. Kdosi zabouchal vší silou na dveře a vzápětí začalo okny do domu létat kamení. Někdo křičel: „Kde jsou ti muži, kteří přišli k tobě na noc? Vyveď je ven, ať si s nimi můžeme pošpásovat!" Lot vyšel před dům, ale dveře pro jistotu za sebou zavřel. A řekl: „Přátelé, snažně vás prosím, mějte rozum a chraňte se udělat takovou hanebnost. Chcete-li, dám vám své dvě dcery, které jsou ještě panny, ale mé hosty nechte na pokoji. Slíbil jsem jim na noc bezpečné přístřeší." Lotova řeč všechny ty zvrhlíky jen popudila: „Jak se nám, ty přivandrovalče, opovažuješ rozkazovat, co smíme nebo nesmíme! Dej si pozor, ať nedopadneš hůř než oni!" Po těchto slovech se na Lota vrhli a chystali se vyrazit dveře. Vtom cizinci vtáhli Lota dovnitř a zavřeli dveře. Muže, kteří byli před domem ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod. Cizinci řekli Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho - zetě, syny, dcery a další, kteří patří k tobě - vyveď je pryč. My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Bohem tak velký, že nás Bůh poslal, abychom ho zničili." Lot tedy řekl svým budoucím zeťům: „Utečte pryč, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. Když vzešla jitřenka, naléhali poslové na Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul." Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku a vyvedli jeho rodinu z města.
Záchrana věrných
Potom řekl Hospodin Lotovi: „Uteč na horu, abys nezahynul. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj." V té chvíli Lot ještě nechápal, z jakého nebezpečí jej Bůh zachraňuje. Jakmile se objevilo slunce nad obzorem, Bůh začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň. Tak zničil města, jejich obyvatele, i celou okolní úrodnou krajinu. Lotova žena byla v myšlenkách stále v Sodomě u bohatství, které museli v domě zanechat. Co se s ním stane? Cožpak o všechno všecičko musíme přijít? Zapomněla na výstrahu, zastavila se a ohlédla zpět. Uviděla město mizející v moři plamenů, které šlehaly až k nebi. Srdce se jí zastavilo hrůzou. V tom okamžiku jí zasáhla smrt. Pokryla ji vrstva soli a proměnila se v solný sloup. Jenom Lot a jeho dcery byli zachráněni.
Sodoma - symbol neřesti
Města Sodoma a Gomora se stala symbolem neřestí, prostopášností a naprosté mravní zpustlosti. Demoralizujícímu vlivu Sodomy se nevyhnul ani Lot. Byl schopen nabídnout vlastní dcery mužům, kteří se v nocí domáhají vyvedení Lotových hostů, aby je znásilnili. Když se Lot rozhodl pro přebývání v tomto městě, zdála se mu celá krajina jako zahrada Hospodinova. Domníval se, že zde najde ráj na zemi. Jak může zdání klamat! Navenek je vše v pořádku, ale uvnitř hlodá červ zvrácenosti. Sodoma už neexistuje, ale její jméno žije dál jako varování. Nabízí se otázka. Jaká je mravní úroveň v našich městech v dnešní době? Nebude muset Bůh opět tvrdě zasáhnout? Na tuto otázku ať si každý odpoví sám.
Sodoma, Gomora… tak obyčejně komentujeme nemravný a nezřízený život. Pokud říkáme, že někdo na někoho „dští nebo chrlí oheň a síru", vyjadřujeme tím, že ho prudce napadá, haní a deptá. Když někdo úplně znehybní, strne, říkáme, že „stojí jak solný sloup". Sloup je strnulý, nehybný, ale proč zrovna solný? Všechna tato úsloví mají svůj původ v biblickém příběhu o Sodomě a Gomoře. Tato města byla pro svou strašlivou morální zvrácenost Bohem odsouzena ke zkáze. Není se co divit, vždyť nakonec by stejně dospěla k totální degeneraci. V Sodomě žil Abrahamův synovec Lot a jeho rodina. Když měla být města vyhlazena, oni jediní byli bez víny a měli být zachránění. Bůh k ním vypravil posly, aby je z města vyvedli. Bylo jim řečeno: utečte a neohlížejte se zpět. Lotova žena však výzvu neuposlechla. Ohlédla se a proměnila se v solný sloup. A tak se solný sloup stal viditelným a trvalým znamením záhuby.
Jako v ráji
Sodoma se rozprostírala v překrásném Jordánském údolí. Byla obklopena neobyčejně úrodnou rovinou. Moábské hory zadržovaly drsný východní vítr, slunce vrhalo paprsky do tohoto nejnižšího údolí světa a Jordán zavlažoval krásnou, úrodnou zem. Vypadala jako zahrada Hospodinova. Nikdy tam nepadal sníh jako na Hebrónských výšinách. Po celý rok tu nacházel dobytek hojnost potravy. Toto překrásné údolí si Lot vybral za svůj domov. Dařilo se mu v Sodomě velmi dobře. Dobytka mu přibývalo a jeho pokladnice se plnila zlatem. Lot však prožíval v Sodomě i své trápení, které ho velmi tížilo. Týkalo se sodomských obyvatel, kteří se úplně odvrátili od Hospodina. Dělali v Božích očích zlé věci, dokonce i ve svatyních se kněží a kněžky oddávali kultické prostituci. Pro Lota bylo bolestné dívat se na tyto věci. Nejednou lidi napomínal, aby si uvědomili, že je tu živý Bůh, který všechno vidí a slyší. Ale oni se mu jen vysmívali a nebrali jeho varování vážně.
Tajemná návštěva
Jednoho dne seděl Lot v sodomské bráně. Vtom k němu přicházeli dva muži. Lot poznal, že jsou to cizinci. Vyšel jim vstříc, poklonil se a řekl: „Bude mi velkou ctí poskytnout vám nocleh a ochranu." Pozval je do svého domu, kde je Lotova žena pohostila. Sotva dojedli, ozval se venku dupot a řev. Kdosi zabouchal vší silou na dveře a vzápětí začalo okny do domu létat kamení. Někdo křičel: „Kde jsou ti muži, kteří přišli k tobě na noc? Vyveď je ven, ať si s nimi můžeme pošpásovat!" Lot vyšel před dům, ale dveře pro jistotu za sebou zavřel. A řekl: „Přátelé, snažně vás prosím, mějte rozum a chraňte se udělat takovou hanebnost. Chcete-li, dám vám své dvě dcery, které jsou ještě panny, ale mé hosty nechte na pokoji. Slíbil jsem jim na noc bezpečné přístřeší." Lotova řeč všechny ty zvrhlíky jen popudila: „Jak se nám, ty přivandrovalče, opovažuješ rozkazovat, co smíme nebo nesmíme! Dej si pozor, ať nedopadneš hůř než oni!" Po těchto slovech se na Lota vrhli a chystali se vyrazit dveře. Vtom cizinci vtáhli Lota dovnitř a zavřeli dveře. Muže, kteří byli před domem ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod. Cizinci řekli Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho - zetě, syny, dcery a další, kteří patří k tobě - vyveď je pryč. My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Bohem tak velký, že nás Bůh poslal, abychom ho zničili." Lot tedy řekl svým budoucím zeťům: „Utečte pryč, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. Když vzešla jitřenka, naléhali poslové na Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul." Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku a vyvedli jeho rodinu z města.
Záchrana věrných
Potom řekl Hospodin Lotovi: „Uteč na horu, abys nezahynul. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj." V té chvíli Lot ještě nechápal, z jakého nebezpečí jej Bůh zachraňuje. Jakmile se objevilo slunce nad obzorem, Bůh začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň. Tak zničil města, jejich obyvatele, i celou okolní úrodnou krajinu. Lotova žena byla v myšlenkách stále v Sodomě u bohatství, které museli v domě zanechat. Co se s ním stane? Cožpak o všechno všecičko musíme přijít? Zapomněla na výstrahu, zastavila se a ohlédla zpět. Uviděla město mizející v moři plamenů, které šlehaly až k nebi. Srdce se jí zastavilo hrůzou. V tom okamžiku jí zasáhla smrt. Pokryla ji vrstva soli a proměnila se v solný sloup. Jenom Lot a jeho dcery byli zachráněni.
Sodoma - symbol neřesti
Města Sodoma a Gomora se stala symbolem neřestí, prostopášností a naprosté mravní zpustlosti. Demoralizujícímu vlivu Sodomy se nevyhnul ani Lot. Byl schopen nabídnout vlastní dcery mužům, kteří se v nocí domáhají vyvedení Lotových hostů, aby je znásilnili. Když se Lot rozhodl pro přebývání v tomto městě, zdála se mu celá krajina jako zahrada Hospodinova. Domníval se, že zde najde ráj na zemi. Jak může zdání klamat! Navenek je vše v pořádku, ale uvnitř hlodá červ zvrácenosti. Sodoma už neexistuje, ale její jméno žije dál jako varování. Nabízí se otázka. Jaká je mravní úroveň v našich městech v dnešní době? Nebude muset Bůh opět tvrdě zasáhnout? Na tuto otázku ať si každý odpoví sám.
