V Césareji žil jeden člověk, jmenoval se Kornélius, setník takzvané Italské čety. Byl zbožný a bohabojný, on i celá jeho rodina, dával lidu hodně almužen a vytrvale se modlil k Bohu. Ten spatřil kolem tří hodin odpoledne jasně ve vidění, že k němu vstoupil Boží anděl a řekl mu: „Kornélie!" On na něj pohleděl a pln bázně se zeptal: „Co je, pane?" Odpověděl mu: „Tvé modlitby a tvoje almužny vystoupily před Boha a on si na ně vzpomněl. Nuže, pošli nějaké muže do Joppe a povolej si jistého Simona, kterému říkají Petr. Je hostem u jistého koželuha Simona, který má dům u moře. Když anděl, který s ním mluvil, odešel, zavolal si Kornélius dva sluhy a bohabojného vojáka, jednoho z těch, kteří mu byli stále k službám. Všechno jim vyložil a poslal je do Joppe. Na druhý den, když byli ještě na cestě a už se blížili k městu, vystoupil Petr na střechu, aby se modlil. Bylo to kolem poledne.
Dostal hlad a chtěl něco sníst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení. 'Viděl nebe otevřené a z něho jak se snáší dolů něco jako velké prostěradlo spouštěné za čtyři cípy na zem. Uvnitř byli všeho druhu čtvernožci, dále zvířata, co se plazí po zemi, a ptáci, co létají na nebi. A nějaký hlas na něj zavolal: „Vzhůru, Petře, zabíjej a jez!" Petr odpověděl: „Ani za nic, Pane! Nikdy jsem ještě nejedl nic poskvrněného ani nečistého!" A ten hlas k němu promluvil podruhé: „Co Bůh prohlásil za čisté, o tom neříkej, že je to poskvrněné." To se stalo třikrát. Pak hned to všechno bylo vyzdviženo do nebe. Zatímco byl Petr na rozpacích, co má znamenat to vidění, které spatřil, ti muži, které poslal Kornélius, se doptali na Šimonův dům a přišli ke dveřím. Zavolali a zeptali se, zdali je tam jako host Šimon, kterému říkají Petr. Mezitímco Petr stále ještě přemýšlel o tom vidění, řekl mu Duch: „Jsou tu tři muži a hledají tě. Ihned sestup dolů a bez váhání jdi s nimi, protože já jsem je poslal." Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „To jsem já, koho hledáte. Co vás ke mně přivádí?" Odpověděli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý a bohabojný, který má dobrou pověst u celého židovského národa, dostal od svatého anděla pokyn, aby si tě zavolal do svého domu a vyslechl od tebe poučení." Uvedl je tedy dovnitř a nabídl jim pohostinství.
Další den se pak s nimi vydal na cestu. Šli s ním i někteří bratři z Joppe. Den potom dorazil do Césareje. Kornélius je očekával a svolal své příbuzné a důvěrné přátele. Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám.Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." A za rozhovoru s ním vešel dovnitř a shledal, že je jich tam mnoho pohromadě. Proto k nim promluvil: „Jak víte, židovi není dovoleno, aby se stýkal s někým, kdo není žid, nebo aby k němu přišel. Ale mne Bůh poučil, že nesmím nikoho považovat za poskvrněného nebo nečistého. Proto jsem ochotně přišel, když jste pro mě poslali. Ptám se tedy: Proč jste pro mě poslali?" A Kornélius řekl: „Bylo to právě před čtyřmi dny. Modlil jsem se ve tři hodiny odpoledne ve svém domě, a najednou přede mnou stál muž v bělostných šatech a řekl: 'Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a Bůh vzpomněl na tvoje almužny. Pošli tedy do Joppe a povolej si Šimona, kterému říkají Petr. Je hostem v domě koželuha Šimona u moře.' Poslal jsem k tobě a jsi hodný, žes přišel. A teď my všichni jsme tu před Bohem, abychom vyslechli všechno, co ti Pán uložil."
Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Ted opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří." Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svary na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli velký obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, sta je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal ještě několik dní. (Sk 10, 1-48)
Kornélius, římský setník z Césareje Přímořské
Příběh Kornélia v desáté kapitole Skutků apoštolů je pozoruhodnou ukázkou toho, jak moc se k nám Bůh chce přiblížit. I pro apoštoly to byl silný důkaz, že nový život s Ježíšem nebyl určený pouze Židům, kteří v něho věřili. Nový život v Kristu byl určený všem lidem. Kornélius byl setníkem v Cesareji, římském hlavním městě Palestiny. Lukáš popisuje Kornéliovu rodinu jako nábožné a bohabojné lidi, kteří dávali chudým mnoho almužen (Sk 10, 2). Podle všeho nábožně nežila jen Kornéliova rodina, ale i služebnictvo a někteří vojáci pod jeho velením. Kornélius byl nepochybně pozoruhodný člověk: zbožný, štědrý a otevřený. Tak proč by i s rodinou potřeboval obrácení? Tuto otázku mějme na paměti při rozebírání jeho příběhu.
Seznamte se s Kornéliem
Jednoho dne, když se Kornélius modlil, k němu Bůh poslal anděla. Poslal ho proto, neboť viděl, že Kornélius touží po hlubším poznání? Udělal to proto, že Kornélius bral ohled na svoje sluhy a staral se o chudé? Možná to bylo z obou důvodů. Vždyť anděl pověděl Kornéliovi: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe" (Sk 10, 4). A řekl mu, aby poslal pro Petra a vyslechl jeho slova. A jak mnohá jiná místa v Písmu svatém, tak i Kornéliův příběh je důkazem, že se za každým obrácením skrývá Boží milost. Andělovo zjevení zdůrazňuje, že Bůh koná, kdy chce, a jak chce. Ale tento příběh odhaluje nejen pozoruhodné tajemství, ale i zřejmou skutečnost. Zřejmé je, že naše modlitby a skutky lásky nám pomáhají otevřít se Božímu působení v nás. Pozoruhodným tajemstvím je to, že svou modlitbou a skutky lásky na sebe můžeme přitáhnout pozornost Boha. Neprošel ani den od Kornéliova vidění a sám Petr měl vidění, když se modlil na střeše domu svého přítele. A zatímco Petr o tomto vidění, ve kterém uviděl „hostinu“ připravenou ze zvířat, která Židé považovali za nečistá, přemýšlel, stáli u brány muži, které poslal Kornélius. A když ho prosili, aby šel s nimi, cítil, jak ho Duch svatý povzbuzuje, aby šel. (Možná potřeboval toto duchovní povzbuzení předtím, než se svěří do rukou římského vojáka!)
Kornéliovo prvotní obrácení
Kornélius plný očekávání a nadšení pozval přátele, sousedy a příbuzné, aby přišli poslouchat Petra. Udivující je, že ani nevěděl, co bude Petr hovořit. Jednoduše si pomyslel, že jestliže celé setkání zprostředkoval Boží anděl, musí se udát něco zvláštního. Proto chtěl umožnit i druhým, aby na tom měli účast. Kornéliova horlivá povaha - jeho nadšení, očekávání a velká otevřenost - umožnila Bohu učinit zázrak obrácení. Bůh vyslechl Kornéliovy modlitby. Zatímco Petr hovořil, sestoupil na všechny přítomné Duch svatý a oni pocítili Boží přítomnost a ve svém srdci se obrátili k Ježíšovi. Pohané proniknutí Duchem svatým začali velebit Boha a mluvit jazyky. To samé zažil Petr o první svatodušní neděli. Mohli bychom dokonce říct, že toto byla „druhá svatodušní neděle," svatodušní neděle pro pohany.
Některá prvotní obrácení - jako například obrácení svatého Augustina - jsou pozoruhodné události, když se člověk odvrátí od hříšného a sobeckého života a zažije úplný obrat. V jiných případech - jako například u Kornélia - nejde ani tak o hlubokou lítost nad velkými hříchy, ale spíše o uvědomění si, kdo je Ježíš a jak moc nás miluje. V každém obrácení jde o zážitek a začlenění se. Pro Kornélia s rodinou to byl zážitek mocné Ježíšovy lásky v srdci - proud milostí a duchovních darů, díky kterým se s důvěrou obrátili k Pánu. A začlenění bylo zjevné, když si Petr uvědomil, že i tito pohané byli povolaní stát se členy církve.
Petrovo hlubší obrácení
Ale Bůh neomezil svoje dílo jen na Kornélia a jeho dům. Ještě stále měl nějaké překvapení i pro Petra. Když následujeme Pána, vždy dostáváme víc, než dáváme. A tak to bylo i s Petrovou návštěvou Kornéliova domu. Tak jako Bůh vylil svého Ducha na pohany, tak prohloubil i Petrovo obrácení. Jak? Rozšířil Petrovi obzor a ukázal mu, že i pohané jsou hodni dosáhnout spásy stejně jako Židé. V tuto „druhou svatodušní neděli" uviděl Petr pohany - které Židé vždy považovali za nečisté a nehodné - jak byli naplnění darem Ducha svatého, hovořili jazyky a prorokovali tak jako Petr s dalšími apoštoly na první Letnice v Jeruzalémě. Tu, v odlehlé Cesareji, Bůh zjevil Petrovi svůj plán, který byl o mnoho větší, než si do té doby Petr myslel. Petr udělal krok víry, když poslechl Ducha svatého a šel ke Kornéliovi. O co důležitější krok však učinil, když skutečně vstoupil do Kornéliova domu - vždyť zákon zakazoval Židovi vstoupit do pohanova domu. A tam Bůh žádal Petra, aby udělal další obrovský krok víry a přijal fakt, že Kristův kříž vykoupil i pohany a můžou se stát členy církve.
Toto bylo pro Petra velmi těžké a přijal to až tehdy, když mu Duch svatý otevřel oči a pomohl mu vydat se touto novou cestou. Podobně i v našem životě jsou chvíle, kdy nám Bůh otevře oči a odhalí nám něco víc ze svého plánu. A tenkrát se musíme snažit přijmout ho, jak nejlépe umíme - i když se zdá, že neodpovídá našim představám a přesvědčení. Jako příklad se podívejme na příběh úspěšného lékaře Marka. Jednoho dne, když se Marek vracel z práce, uviděl na rohu ulice žebrat chudého bezdomovce. Jindy by okolo něho jen přešel, ale dnes dal mužovi peníze. Obraz chudáka mu zůstal v mysli jako silný protiklad jeho vlastního života. Od té doby začal Marek dávat chudým víc - více peněz, více svého času a více lásky. Za rok omezil svoji lékařskou praxi a otevřel si ambulanci v chudobné čtvrti města. Dnes, po deseti rocích, Marek vydělává mnohem méně než předtím, ale předešlý život mu vůbec nechybí. Když si nyní si vzpomene na to, co se stalo, je plný údivu nad tím, jak Bůh použil jediného setkání s bezdomovcem, aby změnil směr jeho života.
Všichni potřebujeme obrácení
Kornélius s rodinou dostali dar Ducha svatého bez toho, aby předtím činili pokání nebo se dali pokřtít. Tento překvapující sled událostí dokazuje, že neexistuje jediný neměnný model obrácení. Bůh působí různorodě a pro něho je výsledek - věřící člověk, který miluje Ježíše - mnohem důležitější než proces. Na začátku článku jsme si položili otázku, proč taková dobrá a zbožná rodina jako Kornéliova potřebovala obrácení. Proto, že bez Ježíše opravdu nikdy nepoznáme šířku, výšku a hloubku Boží lásky. Nevíme, co znamená být skrze Ježíše smířený s Bohem. Nepoznáme Eucharistii a společenství s Kristem. Nepoznáme Ježíše jako našeho Pána, Spasitele a bratra. Podle toho, co víme z Písma, bychom dokonce mohli říct, že Kornélius s rodinou mohli být spasení, i kdyby Petr nepřišel. Jak řekl papež Jan Pavel II., „tajemství spásy není určené jen křesťanům." Ale Bůh nám chce dát mnohem víc než prvotní přežití vykoupení. Chce, abychom měli s Ježíšem důvěrný vztah. Chce nás zahrnout svými přislíbeními a naplnit nás božským životem v jednotě s ostatními lidmi, kteří jsou údy Kristova těla.
Takto Bůh odpověděl Kornéliovi a jeho rodině. Před Petrovým příchodem o Bohu věděli, ale jejich poznání bylo neúplné. Možná jim bylo dopřáno duchovní poznání, ale bylo pouze částečné. To samé platí i pro nás. Můžeme důvěrně poznat Ježíše a každý den žít s Duchem svatým, anebo se můžeme uspokojit s neúplným poznáním všeho, co nám Ježíš chce dát. Obrácení je milost, která nás podněcuje, abychom se odvrátili od hříchu a oddali se Ježíšovi - a ustavičně se k němu obraceli stále hlouběji. Modleme se, aby Ježíš vylil milost obrácení i na naši rodinu, přátele a život. Poprosme ho, aby nám dal milost víry, abychom se vždycky mohli těšit z Ježíšovy lásky a přátelství. A proto se ode dneška každý den modlete: „Nechci žít pro tento svět, ale pro mého Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Chci se odvrátit od všeho zla a obrátit se ke všemu, co mi otevře brány milosti, aby na mě mohlo zazářit Ježíšovo světlo."