Kdybychom chtěli udělit Nobelovu cenu za literaturu některé knize starého zákona, byla by velkou kandidátkou kniha proroka Izaiáše. Proroctví sděluje nádhernými básnickými obrazy, z nichž čiší síla, vznešenost a harmonie a její druhá část (od kapitoly 40-55), která se nazývá „Knihou útěchy“ je vrcholem prorocké literatury. Kniha Izaiáš patří spolu s knihou Žalmů k starozákonním spisům, které jsou nejčastěji citovány v Novém zákoně. Je také nejčastěji používanou starozákonní knihou v křesťanské liturgii. Zvláště v době adventní a postní se církev nechává inspirovat jejími slovy.
Izaiáš
Jak se uvádí v úvodu knihy, byl synem Amose, ženatý, měl dva syny a žil v Jeruzalémě. Když mu bylo 25 let, v roce 740 před Kristem, po smrti krále Ozeáše, se mu dostává v Jeruzalémském chrámě povolání k prorocké službě. (jak jsme mohli slyšet v dnešním prvním čtení) Sepisuje nejstarší část knihy až do 39 kapitoly. Další oddíly už napsali jeho následovníci, o kterých nemáme žádné podrobnější zprávy. Podle židovské tradice byl umučen za vlády krále Manasese (687- 642).
Izaiášovo proroctví
Je překvapivě aktuální i v dnešní době. Dá se shrnout do dvou základních myšlenek: Za prvé: Izaiáš kritizuje mravní úpadek, který přivodil život v blahobytu. Lidé se chtějí mít dobře za každou cenu a neváhají proto obětovat svou víru v Boha a pošlapat Boží zákon. Izaiáš varuje, že je to cesta, která vede k záhubě a volá k obrácení. I dnes někdy lidé říkají: nemáme čas na Boha, protože musíme pracovat a když zbohatnou tak nemají čas, protože musí užívat. Izaiáš varuje: radost musíte nalézt v konání dobra. Když uděláš dobrý skutek, nikdo ti tuto radost nevezme, když bude tvá radost závislá na věcech, někdo ti oblíbenou věc vezme a už jsi plný hněvu, msty a zlý duch vesele kraluje.
Druhá důležitá myšlenka je varování před spoléháním na politiky, kteří vedou bezbožný a nemorální život. Ne spojenectví s mocnými a intriky, ale obrácení člověka k Bohu, zbožný a spravedlivý život vede ke štěstí a bezpečí. Vláda bezcharakterních bezbožníků vede všechny národy do záhuby. Dalším rysem jeho proroctví je veliká úcta k Bohu - Svatému Izraele. Izaiáš je uchvácen Boží velikostí a krásou a chce pro krásu Boha nadchnout i své posluchače. Zároveň vnímá hřích jako největší zlo, které člověka od nádherného Boha vzdaluje. Volá proto po odstranění hříchu a obnovení vztahu s Bohem. Připomíná také, že Bůh je ten, který první volá k obnovení přátelství a zve člověka k záchraně. Má moc odpustit hřích a povolat do služby. Kéž bychom na jeho volání odpověděli, dokud máme čas. Kéž bychom se poučili z 28 století staré zkušenosti.
Deutero a trito Izaiáš
Kniha proroka Izaiáše vznikala víc jak 200 let. Celkem můžeme rozlišit tři hlavní autory: První Izaiáš: napsal kapitoly 1-39. Je to muž, o kterém jsme doposud hovořili. Druhý Izaiáš: napsal kapitoly 40 až 55 a vnikl asi o 200 let později v Babylonském zajetí za vlády Kýra II. Autorství tohoto díla je zahaleno tajemstvím. Navazuje přímo na první díl. Proroctví se obracejí k lidu v babylonském vyhnanství a předpovídají osvobození od Babylonské nadvlády. Pro nás je důležité, že se zde hovoří se zde o Mesiáši, který zajistí vládu spravedlnosti a pokoje. Třetí Izaiáš: tvoří závěr díla od kapitoly 56 až do 66. V poslední kapitole se objevuje eschatologická řeč, která oznamuje: Já (Bůh) přijdu a shromáždím všechny národy a všechny jazyky a ony přijdou a uvidí mou slávu…
Závěr
My jsme ty národy, my máme s úctou hledět na Boží slávu, my se máme poučit z chyb, na které Izaiáš upozorňoval naše dávné předky a vzít vážně jeho prorocká zaslíbení. Nenechme se strhnout konzumním způsobem života a nevkládejme naději, že nám politikové zajistí šťastný život. Buďme k sobě navzájem spravedliví a rozjímejme o Boží velikosti a kráse, aby v nás mohla vyrůst hluboká pravdivá zbožnost. Pak se nám dostane požehnání, radosti i pokoje.