Autor: Louise Perrotta
Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 11, č. 11/2010 | smn.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
12.12.2006
Gabriel, skutečný adventní anděl
Byli jste někdy adventním andělem? Stanete se jím tak, že si z klobouku vytáhnete papírek s něčím jménem a potom bez toho, aby o tom ten člověk věděl, hledáte možnosti, jak mu během adventu pomoct - modlíte se za něho, jste k němu milí, dáváte mu malé dárečky, prostě konáte dobré skutky. Je to pěkný zvyk, ale skrývá se za ním úžasná skutečnost. „Když se naplnil čas“ (Gal 4, 4), Bůh poslal skutečného adventního anděla s posláním konat dobro po celém světě. Jeho jméno je Gabriel, anděl zvěstovatel. Jeho poselství Panně Marii bylo odhalením Božího zázračného plánu na záchranu celého lidstva tím, že se Bůh stane jedním z nás. Tím, že upíráme svou pozornost na Marii a Josefa a všechny, kteří jako první uslyšeli „velikou radostnou zvěst“ (porov. Lk 2, 10) se v čase adventu připravujeme na Ježíšovo narození. Také je dobré věnovat pozornost i andělovi, který sehrál důležitou úlohu, když to první zvěstoval. Podíváme-li se na Gabriela a jeho zjevení různým lidem, můžeme uzřít něco z Boží velké lásky k nám. Když Bůh posílá svoje anděly, aby se o nás starali a připravovali nám cestu k němu, vidíme, jak nám Bůh neustále činí dobro. A toto všechno nám může pomoct přiblížit se k Bohu během adventu i po něm.
Daniel: andělův dotyk
Gabriel je posel - jako všichni andělé. Toto je význam slova anděl v hebrejštině i řečtině. Jeho první poselství patří muži, kterému budete rozumět, jestliže jste někdy měli strach ze své budoucnosti či osudu světa. Je to Daniel, židovský vyhnanec s důležitým postavením na babylonském dvoře pět století před Ježíšovým narozením. Pobožný, odvážný a věrný Bohu. Daniel měl dar vykládat sny a tajemství Božího plánu v nich ukrytá (Dan 2, 4). Ale s hrůzou a bezmocností prožíval svoje vlastní vidění, která zobrazovala časy temnoty Božího lidu (Dan 7-8; 10). Gabriel horlivě přijímá svoje poslání k Davidovi, přichází k němu „spěšným letem“ (9, 21) a třikrát se mu zjevuje. S nadšením potvrzuje Boží chválu. „Jsi oblíbený muž,“ opětovně ujišťuje Daniela (9, 23; 10, 11. 19). A jemným dotykem posiluje chvějící se lidskou bytost, aby dokázala stát před jeho andělskou slávou a pochopila svoje vidění.
Podstatné je, že poselství, které Gabriel přináší Danielovi, potřebujeme i my, když prožíváme nepokoj v našem každodenním životě: dějiny nejsou náhodným sledem událostí. Ať už se děje cokoliv zlého - teroristické útoky, přírodní katastrofy, hospodářské krize - jsme v rukách milujícího a všemohoucího Boha. Světské vlády budou vznikat a zanikat a dobří lidé budou trpět. Ale jedno je jisté: v hodinu, kterou nikdo nezná, skoncuje Bůh se vším zlem a ustanoví svoje věčné království. Daniel nedokázal předpovědět, jak na svět přijde Boží království. Ale s dary, které mu Gabriel přinesl, dokázal žít v pokoji a trpělivosti, s pevnou nadějí v budoucnost. „Neboj se, muži vzácný,“ ujišťoval ho anděl. „Pokoj tobě! Vzchop se, vzchop se! (Dan 10, 19) Andělé jsou věční a Gabriel je neustále horlivý posel. Proč bychom se na něho neobrátili, když se bojíme, jak něco dopadne - ať se to týká nás, naší rodiny, anebo církve, či celého světa? „Zaměstnáváme“ svatého archanděla Michaela – modlíme se k němu, aby nás ochraňoval před ďáblovými úklady. Proč neprosíme i svatého Gabriela, aby osvítil naši temnotu zábleskem porozumění a dotykem Boží lásky?
Zachariáš: andělovo napomenutí
Andělé vidí věci z pohledu Boha. Na rozdíl od nás se nedají oklamat zbožným vzezřením, či vysokým postavením člověka. Jinak by Gabriel zacházel přívětivěji s dalším člověkem, kterého navštívil, Zachariášem, budoucím otcem Jana Křtitele. Sám Gabriel je „jeden ze sedmi svatých andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli před Hospodinovu slávu“ (Tob 12, 15). A Zachariáš je kněz, který slouží v chrámě, kde Bůh na zemi zjevuje svou slávu. Když k němu přichází Gabriel, právě přináší kadidlovou oběť a pouze jedny dveře ho dělí od Svatyně svatých, do které velekněz vstupuje jen jednou do roka. Zachariáš je tak blízko Bohu, jak jen smrtelník může být. Zachariáš neunikne Gabrielovu pronikavému pohledu. Reakce kněze na oznámení narození Jana Křtitele - „Podle čeho to poznám?“ - může vyznít jako pochopitelná otázka (Lk 1, 18). Ale důvěrný vztah Gabriela s tím, který vidí do každé mysli a srdce, mu umožňuje vycítit nedůvěru, která Zachariáše podněcuje k této otázce.
Anděl, který byl k Danielovi takový mírný a povzbudivý, rázem zpřísní. Žádná chvála, žádné „oblíbený muž,“ jen strohé: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem“ (Lk 1, 19). Nejsem to já, komu nevěříš, naznačuje Gabriel, ale Hospodin, kterému sloužím, a který mě pověřil, abych s tebou hovořil. Zaútočil Gabriel na Zachariáše nebo ho pro nedostatek víry opustil? Ne, to by neudělal. To, co namísto toho dělá, nás má povzbudit, abychom věřili andělům jako naším průvodcům k hlubšímu životu s Bohem. Gabriel moudře vyslovuje i trest, který představuje možnost obrácení: „Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane“(Lk 1, 20). Devět měsíců mlčení Zachariáše přivádí ke změně srdce. Po pojmenování novorozeného syna jménem Jan se mu vrátí řeč a on vyslovuje radostné proroctví o „hloubce Božího milosrdenství“ a jeho plánu „zazářit těm, co sedí ve tmě“ (Lk 1, 78-79). Zachariáš je nový člověk! A Gabriel se na to nepochybně dívá s potěšením.
Maria: andělovo vyzdvihnutí
Adventní a vánoční meditace nás často plným právem zvou k rozjímání o Kristově pokoře. Zanechal svou slávu, aby se stal člověkem a přebýval mezi námi. Ale přemýšleli jste někdy o andělech jako o vzoru pokory? Uvažujte o Gabrielově návštěvě Panny Marie. Udála se daleko od jeruzalémského Chrámu, v bezvýznamném malém městečku. Je vyslaný k mladé ženě, která stojí mimo mocné a prestižní kruhy. Ale Gabriel do Nazaretu pospíchá se stejným odhodláním, jako při návštěvách významných lidí. Jeho horlivost nás podněcuje k otázce: „Dělám skromné a zdánlivě bezvýznamné věci se stejným nadšením jako ty, které předvádějí moje schopnosti, a cítím se při nich důležitě?“ Mariini bližní ji vidí jako obyčejnou ženu, která dělá obyčejné věci jako nošení vody či přípravu jídla. To, co vidí Gabriel, je žena, která „jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci“ (Pís 6, 10). Maria je dokonalým Božím obrazem a anděl to potvrzuje: „Buď zdráva, milosti plná“ (Lk 1, 28). Když Maria vysloví svoje vroucí ano, Gabriel ví, že tato mladá žena je na cestě stát se královnou andělů. Dokážeme také tak rychle rozpoznat, uznat a podpořit Boží působení v bližních – zejména pokud si myslíme, že nad námi vynikají?
Pastýři: andělovo povzbuzení
Gabriel a všichni andělé „jsou ve službě vaší spásy,“ napsal v třetím století Origenes, učitel církve. V jednom kázání si je představuje v nebi, jak přijímají tuto úlohu ve chvíli Ježíšova narození: „Říkali si: ‚Jestliže se on mohl stát obyčejným smrtelníkem, jak my můžeme zůstat nečinní? Pojďme, andělé, sestupme všichni z nebe!‘“ Gabrielovo jméno se nevzpomíná v příběhu betlémských pastýřů, kteří viděli sestupovat anděly v záři světla a slyšeli je zpívat „velikou radostnou zvěst.“ Ale je logické předpokládat, že právě on je „Pánovým andělem,“ který přináší poselství a vede andělský sbor. Pro Gabriela je to další poslání na nepravděpodobné místo. Zjevit se nad stádem spících ovcí je jako nebeské zjevení nad parkovištěm plným náklaďáků.
Ale jaká reakce! Pastýři andělům uvěřili, přestali se bát a otevřeli svoje srdce radosti. Potom jsou podobní andělům ve dvou věcech: velebí Boha opakujíc „Gloria!“ nebeského sboru (Lk 2, 14. 20) a hlásají novinu o Ježíšově narození (2, 17). Spolu s anděly se tito bezvýznamní lidé stávají prvními evangelizátory v Lukášově evangeliu. Jestliže to dokázali oni, můžeme i my! A aby nám církev v našem poslání pomohla, nabízí nám mimořádné slavnostní požehnání na všech vánočních mších svatých: Bůh, který oznámil pastýřům prostřednictvím svých andělů radostnou zvěst o Spasitelově narození, ať i vás naplní radostí a učiní vás nositeli Kristova zaslíbení. Toto požehnání přijměme s otevřeným srdcem. Pamatujme, že Gabriel a všichni ostatní vánoční andělé jsou přítomni na každé mši svaté, spolu s námi zpívají Gloria a pomáhají nám uctívat Boha se vším, co máme. Prosme je o pomoc, abychom Pána stále více milovali a sloužili mu - a abychom byli jeden druhému během celého roku adventním andělem.
Byli jste někdy adventním andělem? Stanete se jím tak, že si z klobouku vytáhnete papírek s něčím jménem a potom bez toho, aby o tom ten člověk věděl, hledáte možnosti, jak mu během adventu pomoct - modlíte se za něho, jste k němu milí, dáváte mu malé dárečky, prostě konáte dobré skutky. Je to pěkný zvyk, ale skrývá se za ním úžasná skutečnost. „Když se naplnil čas“ (Gal 4, 4), Bůh poslal skutečného adventního anděla s posláním konat dobro po celém světě. Jeho jméno je Gabriel, anděl zvěstovatel. Jeho poselství Panně Marii bylo odhalením Božího zázračného plánu na záchranu celého lidstva tím, že se Bůh stane jedním z nás. Tím, že upíráme svou pozornost na Marii a Josefa a všechny, kteří jako první uslyšeli „velikou radostnou zvěst“ (porov. Lk 2, 10) se v čase adventu připravujeme na Ježíšovo narození. Také je dobré věnovat pozornost i andělovi, který sehrál důležitou úlohu, když to první zvěstoval. Podíváme-li se na Gabriela a jeho zjevení různým lidem, můžeme uzřít něco z Boží velké lásky k nám. Když Bůh posílá svoje anděly, aby se o nás starali a připravovali nám cestu k němu, vidíme, jak nám Bůh neustále činí dobro. A toto všechno nám může pomoct přiblížit se k Bohu během adventu i po něm.
Daniel: andělův dotyk
Gabriel je posel - jako všichni andělé. Toto je význam slova anděl v hebrejštině i řečtině. Jeho první poselství patří muži, kterému budete rozumět, jestliže jste někdy měli strach ze své budoucnosti či osudu světa. Je to Daniel, židovský vyhnanec s důležitým postavením na babylonském dvoře pět století před Ježíšovým narozením. Pobožný, odvážný a věrný Bohu. Daniel měl dar vykládat sny a tajemství Božího plánu v nich ukrytá (Dan 2, 4). Ale s hrůzou a bezmocností prožíval svoje vlastní vidění, která zobrazovala časy temnoty Božího lidu (Dan 7-8; 10). Gabriel horlivě přijímá svoje poslání k Davidovi, přichází k němu „spěšným letem“ (9, 21) a třikrát se mu zjevuje. S nadšením potvrzuje Boží chválu. „Jsi oblíbený muž,“ opětovně ujišťuje Daniela (9, 23; 10, 11. 19). A jemným dotykem posiluje chvějící se lidskou bytost, aby dokázala stát před jeho andělskou slávou a pochopila svoje vidění.
Podstatné je, že poselství, které Gabriel přináší Danielovi, potřebujeme i my, když prožíváme nepokoj v našem každodenním životě: dějiny nejsou náhodným sledem událostí. Ať už se děje cokoliv zlého - teroristické útoky, přírodní katastrofy, hospodářské krize - jsme v rukách milujícího a všemohoucího Boha. Světské vlády budou vznikat a zanikat a dobří lidé budou trpět. Ale jedno je jisté: v hodinu, kterou nikdo nezná, skoncuje Bůh se vším zlem a ustanoví svoje věčné království. Daniel nedokázal předpovědět, jak na svět přijde Boží království. Ale s dary, které mu Gabriel přinesl, dokázal žít v pokoji a trpělivosti, s pevnou nadějí v budoucnost. „Neboj se, muži vzácný,“ ujišťoval ho anděl. „Pokoj tobě! Vzchop se, vzchop se! (Dan 10, 19) Andělé jsou věční a Gabriel je neustále horlivý posel. Proč bychom se na něho neobrátili, když se bojíme, jak něco dopadne - ať se to týká nás, naší rodiny, anebo církve, či celého světa? „Zaměstnáváme“ svatého archanděla Michaela – modlíme se k němu, aby nás ochraňoval před ďáblovými úklady. Proč neprosíme i svatého Gabriela, aby osvítil naši temnotu zábleskem porozumění a dotykem Boží lásky?
Zachariáš: andělovo napomenutí
Andělé vidí věci z pohledu Boha. Na rozdíl od nás se nedají oklamat zbožným vzezřením, či vysokým postavením člověka. Jinak by Gabriel zacházel přívětivěji s dalším člověkem, kterého navštívil, Zachariášem, budoucím otcem Jana Křtitele. Sám Gabriel je „jeden ze sedmi svatých andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli před Hospodinovu slávu“ (Tob 12, 15). A Zachariáš je kněz, který slouží v chrámě, kde Bůh na zemi zjevuje svou slávu. Když k němu přichází Gabriel, právě přináší kadidlovou oběť a pouze jedny dveře ho dělí od Svatyně svatých, do které velekněz vstupuje jen jednou do roka. Zachariáš je tak blízko Bohu, jak jen smrtelník může být. Zachariáš neunikne Gabrielovu pronikavému pohledu. Reakce kněze na oznámení narození Jana Křtitele - „Podle čeho to poznám?“ - může vyznít jako pochopitelná otázka (Lk 1, 18). Ale důvěrný vztah Gabriela s tím, který vidí do každé mysli a srdce, mu umožňuje vycítit nedůvěru, která Zachariáše podněcuje k této otázce.
Anděl, který byl k Danielovi takový mírný a povzbudivý, rázem zpřísní. Žádná chvála, žádné „oblíbený muž,“ jen strohé: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem“ (Lk 1, 19). Nejsem to já, komu nevěříš, naznačuje Gabriel, ale Hospodin, kterému sloužím, a který mě pověřil, abych s tebou hovořil. Zaútočil Gabriel na Zachariáše nebo ho pro nedostatek víry opustil? Ne, to by neudělal. To, co namísto toho dělá, nás má povzbudit, abychom věřili andělům jako naším průvodcům k hlubšímu životu s Bohem. Gabriel moudře vyslovuje i trest, který představuje možnost obrácení: „Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane“(Lk 1, 20). Devět měsíců mlčení Zachariáše přivádí ke změně srdce. Po pojmenování novorozeného syna jménem Jan se mu vrátí řeč a on vyslovuje radostné proroctví o „hloubce Božího milosrdenství“ a jeho plánu „zazářit těm, co sedí ve tmě“ (Lk 1, 78-79). Zachariáš je nový člověk! A Gabriel se na to nepochybně dívá s potěšením.
Maria: andělovo vyzdvihnutí
Adventní a vánoční meditace nás často plným právem zvou k rozjímání o Kristově pokoře. Zanechal svou slávu, aby se stal člověkem a přebýval mezi námi. Ale přemýšleli jste někdy o andělech jako o vzoru pokory? Uvažujte o Gabrielově návštěvě Panny Marie. Udála se daleko od jeruzalémského Chrámu, v bezvýznamném malém městečku. Je vyslaný k mladé ženě, která stojí mimo mocné a prestižní kruhy. Ale Gabriel do Nazaretu pospíchá se stejným odhodláním, jako při návštěvách významných lidí. Jeho horlivost nás podněcuje k otázce: „Dělám skromné a zdánlivě bezvýznamné věci se stejným nadšením jako ty, které předvádějí moje schopnosti, a cítím se při nich důležitě?“ Mariini bližní ji vidí jako obyčejnou ženu, která dělá obyčejné věci jako nošení vody či přípravu jídla. To, co vidí Gabriel, je žena, která „jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci“ (Pís 6, 10). Maria je dokonalým Božím obrazem a anděl to potvrzuje: „Buď zdráva, milosti plná“ (Lk 1, 28). Když Maria vysloví svoje vroucí ano, Gabriel ví, že tato mladá žena je na cestě stát se královnou andělů. Dokážeme také tak rychle rozpoznat, uznat a podpořit Boží působení v bližních – zejména pokud si myslíme, že nad námi vynikají?
Pastýři: andělovo povzbuzení
Gabriel a všichni andělé „jsou ve službě vaší spásy,“ napsal v třetím století Origenes, učitel církve. V jednom kázání si je představuje v nebi, jak přijímají tuto úlohu ve chvíli Ježíšova narození: „Říkali si: ‚Jestliže se on mohl stát obyčejným smrtelníkem, jak my můžeme zůstat nečinní? Pojďme, andělé, sestupme všichni z nebe!‘“ Gabrielovo jméno se nevzpomíná v příběhu betlémských pastýřů, kteří viděli sestupovat anděly v záři světla a slyšeli je zpívat „velikou radostnou zvěst.“ Ale je logické předpokládat, že právě on je „Pánovým andělem,“ který přináší poselství a vede andělský sbor. Pro Gabriela je to další poslání na nepravděpodobné místo. Zjevit se nad stádem spících ovcí je jako nebeské zjevení nad parkovištěm plným náklaďáků.
Ale jaká reakce! Pastýři andělům uvěřili, přestali se bát a otevřeli svoje srdce radosti. Potom jsou podobní andělům ve dvou věcech: velebí Boha opakujíc „Gloria!“ nebeského sboru (Lk 2, 14. 20) a hlásají novinu o Ježíšově narození (2, 17). Spolu s anděly se tito bezvýznamní lidé stávají prvními evangelizátory v Lukášově evangeliu. Jestliže to dokázali oni, můžeme i my! A aby nám církev v našem poslání pomohla, nabízí nám mimořádné slavnostní požehnání na všech vánočních mších svatých: Bůh, který oznámil pastýřům prostřednictvím svých andělů radostnou zvěst o Spasitelově narození, ať i vás naplní radostí a učiní vás nositeli Kristova zaslíbení. Toto požehnání přijměme s otevřeným srdcem. Pamatujme, že Gabriel a všichni ostatní vánoční andělé jsou přítomni na každé mši svaté, spolu s námi zpívají Gloria a pomáhají nám uctívat Boha se vším, co máme. Prosme je o pomoc, abychom Pána stále více milovali a sloužili mu - a abychom byli jeden druhému během celého roku adventním andělem.
