Potkáváme ji v jeruzalémském chrámě při rodinné slavnosti, na níž jedna betlémská rodina obětuje Bohu svého prvorozeného syna. V evangelijní zprávě stojí Anna jako by v pozadí, vedle starce Simeona, který bere malého Ježíše do rukou a za tuto chvíli, které se dožil, oslavuje Boha. Na Simeonův chvalozpěv zareagovala i Anna. V evangeliu máme Simeonův chvalozpěv i jeho proroctví, ale o něm samém nevíme nic. O Anně víme víc, ale zase neznáme její chvalozpěv, kterým velebila Boha a i jiné vyzývala k vděčnosti vůči Bohu. Anna, Fanuelova dcera, nepocházela z kněžského rodu, ale měla dar proroctví a svědčila o velkých Božích skutcích. Když jí Bůh dopřál vidět malého Ježíše, byla prorokyně Anna už v požehnaném věku. Sedm roků byla vdaná a po manželově smrti byla 84 roků vdovou. Je možné, že byla bezdětná. Ale neslyšíme ji naříkat nad svým údělem. Smysl svého života viděla v konání dobra tam, kde to podle ní bylo potřebné. Samota a prázdnota ji po manželově smrti určitou dobu trápila, proto hledala smysluplnou náplň svého života a našla ji ve službě Bohu a bližním.
Dočteme se o ní, že její život byl ustavičnou bohoslužbou. Dům modlitby se stal jejím skutečným domovem. Z chrámu neodcházela, ale postem a modlitbami sloužila Bohu ve dne i v noci. Toto vyjádření je pro nás zvláštní a nepochopitelné. Ale v podstatě jde o poetické vyjádření, že tajemství jejího života spočívalo v zodpovědné a co možná nejdokonalejší službě Bohu. Její způsob života je výzvou pro nás všechny. Nezanedbávat modlitbu, nezanedbávat Boží slovo a svátosti, nezanedbávat bohoslužebné shromáždění bratří a sester na mších svatých. My si většinou najdeme, anebo už máme připravený dostatek výmluv, proč nemáme čas, proč se nemůžeme modlit, proč nemůžeme jít na mši svatou. Potřebujeme se starat o rodiny, o živobytí. Vybavit mnoho věcí. Zajisté… Anna sloužila Bohu a lidem jak nejlépe uměla a mohla. Modlit se, obětovat se, postit se… To není vůbec jednoduché a lehké. Pokud to zkoušíme delší dobu, zjišťujeme, že je to řádná dřina. Setkání s různými lidmi v chrámu přinášelo různé zážitky, ale vytvářela se i mnohá duchovní přátelství. Tak se postupně vytvořilo společenství lidí, kteří měli společné tužby, bolesti i radosti, společné naděje a očekávání. Byla to skupina tichých Izraelitů, kteří očekávali velké Boží skutky.
Jestliže Bůh Anně dopřál prožít mimořádné Boží zásahy, nemohla mlčet. Anna znala mnoho Izraelitů, kteří očekávali spásonosné Boží činy. Její velikost je v tom, že v malém, bezbranném dítěti, které se narodilo v Betlémě, poznala přislíbeného Spasitele světa. Svatý Josef a Panna Maria odešli z chrámu. O tajemství Mesiášova příchodu věděli oni dva a ještě stařeček a stařenka - Simeon a Anna. To, že si Bůh vybral dva staré lidi, aby se ve vysokém věku setkali s novorozeným Mesiášem, je znamením pro nás všechny, že pro Boha jsme důležití všichni, bez ohledu na věk, společenské postavení, solventnost, kulturní pozadí, náboženskou příslušnost, barvu pleti či politické nasměrování. Prorokyně Anna z Aserova kmene je pro nás všechny povzbuzením v příkladné a obětavé službě Bohu. Přivádí nás do blízkosti Ježíše Krista a ukazuje nám smysl a význam pravých lidských hodnot pro každého jednoho z nás. Prorokyně Anna stojí u vytvoření modlitebního společenství v chrámě, a tak je příkladem a povzbuzením pro každého křesťana, pro každé křesťanské společenství i pro celou Církev.