Velebena budiž bez ustání Nejsvětější Svátost oltářní…
Klaním se ti vroucně, skrytý Bože náš, ... (4 sloky)
Pane Ježíši, přicházíme k tobě na závěr občanského roku, abychom se zamyslili nad tím, jak jsme jej prožívali, za vše ti poděkoval a poprosili o další pomoc. Pane, často žijeme, jako bys o nás neměl žádný zájem. Večer se domníváme, že uplynulý den byl bezvýznamný - jako každý jiný. Ale tys ho možná určil k radosti, a my jej promarnili svou hloupostí; možná jsi ho určil k práci, ale my ho zmařili; možná jsi ho určil k odpočinku a osvěžení, ‘ale my jsme neměli důvěru zcela se otevřít; možná jsi ho určil k pomoci, ale my jsme se od svého bližního odtáhli. Na konci roku se často domníváme, že to byl rok bez významu, jako každý jiný. Nedbáme, že ty bereš naše léta vážněji než my. Před tebou mají svou důležitost bez ohledu na čas. Často si myslíme, že i náš život je bez významu, jeden mezi mnoha jinými, na kterém nikomu nezáleží, kterým se špatně či dobře ženeme kupředu. Ó, Pane, byla by to iluze brát tento život vážně, kdybys ty jej už vážně nevzal. Dej proto, aby všecko nám bylo darem: Tento den, tento rok i rok nastávající, ano i celý náš život.
Píseň č. 707, 1 sloka
Pane Ježíši, je to div, že používáš naše ruce, když chceš dnes konat své dílo. Je to div, že používáš naše nohy, když chceš přivést lidi na svou cestu. Je to div, že používáš naše rty, když chceš dnes lidem vyprávět o sobě. My jsme tvým listem, který mohou číst všichni lidé. My jsme tvým poselstvím, napsaným našimi slovy a činy. Ale co když se naše písmo stalo nečitelným? Co když naše ruce jsou zaměstnány jinými věcmi než tvými? Co když naše nohy jsou tam, kde nás přitahuje hřích? A co když naše rty mluví to, co ty odmítáš? Odpusť, že jsme ti chtěli sloužit bez následování tebe!
Píseň č. 707, 2 sloka
Pane Ježíši, nauč nás počítat naše dny; dny, v nichž přijímáme tvé dary, v nichž prožíváme tvou blízkost, v nichž žijeme z tvého odpuštění. Nauč nás počítat naše dny, které zůstaly nenaplněny, kdy jsme šli nevšímavě kolem lidské nouze, kdy jsme nebyli dobrým příkladem, kdy jsme zarmoutili bližní i tebe. Nauč nás draze si vážit krátké lhůty života, každou příležitost k pomoci chápat jako by byla ta poslední, každé slovo vážit jako poslední, každý dopis psát jako by byl poslední. Budeme-li, Pane, vážit sami, nebudeš muset jednou vážit ty a shledat nás lehkými, až se jednou k tobě přiblížíme a s tebou se setkáme ve chvíli smrti.
Píseň č. 707, 3 sloka
Pane Ježíši, přítomný zde mezi námi ve zlaté monstranci pod způsobami chleba. Za všechny milosti, dary prokázané v tomto roce, za chvíle šťastné i těžké, jimiž jsi nás někdy navštěvoval, chceme ti vzdát vděčné díky a radostně zazpívat: Tebe, Boha chválíme ...
Píseň č. 932 + modlitba
Bože, chválíme tebe, / Pane, moc tvou velebíme, / kterou zná zem i nebe, / všem tvým skutkům se divíme; / když se vše v světě mění, / ty sám jsi bez proměny.
Vše, co jen chválit může, / cherubové, serafové, / chválí tě, velký Bože, / nebe, země zástupové, / ode všech jsi nazýván: / Svatý, Svatý, Svatý Pán.
Svatý Pán Bůh Sabaoth, / Svatý, jenž řídí národy, / jenž pomáhá z běd a psot. / Nebe, zem, povětří, vody / plné jsou cti, chvály tvé, / neb vše tvoje dílo je.
Pane, smiluj, smiluj se, / buď s námi tvé požehnání; / oč prosíme, staniž se / podle našeho doufání. / Kdo v tě doufá samého, / neopustíš žádného.
K: Dobrořečme Otci i Synu i Duchu svatému!
L: Chvalme a vyvyšujme ho navěky!
K: Požehnaný jsi, Hospodine, na obloze nebeské.
L: Úctyhodný, slavný a nade vše vyvýšený na věky.
K: Pane, vyslyš modlitbu mou!
L: A volání mé k tobě přijď!
Modleme se:
Bože, jehož milosrdenství nemá počtu a jehož dobroty je nevyčerpatelný poklad, tvé přelaskavé velebnosti vzdáváme díky za udělená dobrodiní a vzýváme tvou dobrotu, abys vyhovuje našim prosbám, neopouštěl nás, ale učinil nás hodnými budoucích odměn. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.