Ukládáme do klínu země starého člověka, ale zároveň pohřbíváme každý i něco vlastního. Už nikdy se totiž nepotkáme se stařenkou, ani nezachytíme její vlídný úsměv nebo vlídné slovo. To vše musíme pohřbít současně s ní. I každý večer je takovým otevřeným hrobem, do kterého nenávratn...