Jistě se považujeme za dospělé a moudré lidi, viďte? Jistě si myslíme, že už nepotřebujeme nějaké poučování. A já se ptám: Jak snášíte všelijaké „dobré rady“ od druhých? Obyčejně nasloucháte zdvořile, ale jen jedním uchem, abyste pak rychle tím druhým všechno vypustili ven. A často si v duchu opovržlivě říkám...