Na prvním místě je sv. Josef přijímajícím otcem. Překonal v sobě veškerou vzpouru, své vlastní, byť oprávněné, osobní plány odsunul stranou. Miloval a přijal Marii a Ježíše, snoubenku a syna, kteří byli značně odlišní než představa o rodinném životě, po němž možná toužil, ale právě proto je ještě více opatroval a miloval. Josef tedy neusiluje o vysvětlení překvapivé a tajemné skutečnosti, s níž se setkává, ale přijímá ji ve víře a miluje ji takovou, jaká je.“
Svatý Josef je opatrujícím otcem. Být opatrovníkem, je základní součástí jeho povolání a poslání. Jde o úkol, který Josef prožíval „s rozvahou, pokorou, v tichosti, avšak v neustále přítomnosti a naprosté věrnosti, také ve chvíli, kdy nerozumí“. Zhostil se tedy tohoto úkolu s vnitřní svobodou dobrého a věrného služebníka, který si přeje pouze dobro těch, kdo mu byli svěřeni.
A konečně sv. Josef je otcem, který sní. Nikoli „snílek“, který se vznáší v oblacích, odtržený od reality, nýbrž muž, který dokáže hledět za bezprostředně viditelné, s prorockým pohledem schopným rozpoznat Boží plán tam, kde ostatní nic nevidí, a díky tomu mít před sebou jasný cíl, k němuž směřuje. Svatý Josef totiž dokázal vidět v Marii a Ježíši nejen mladou snoubenku a dítě, ale spatřoval v nich vždy Boží působení a Boží přítomnost.
Svatý Josef tedy učí věřit více v Boha než ve své pochybnosti a nabízet se k dispozici jako nástroj k uskutečnění většího plánu, pokračoval papež. Umění snít je pro kněze spojeno se schopností vycházet z konkrétních lidských příběhů a vydávat se od nich na cestu obrácení a obnovy, aby celé společenství mohlo růst pod vedením Ducha svatého…